Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bude vás zajímat

9. 12. 2009

 

 

Drahé kameny

 

Značné bohatství užitkových nerostů, rud, uhlí, ropy, zemního plynu, léčivých vod, vzácných kamenů a dalších nerostných surovin, které vznikaly v různých částech zemské kůry, tvořily, tvoří a ještě nějakou dobu budou tvořit základnu modernímu průmyslu a nejdůležitější i nezastupitelnou složku národního hospodářství.Při kterýchkoliv pracích probíhajících nejen v hlubinách zemské kůry, ale i na jejím povrchu, nacházel člověk již od pradávna skutečné skvosty přírody, různě zbarvené kameny a především i krystaly různých nerostů. Drahé kameny byly lidem známy již v předhistorické době. Obdivovali jejich barvy, tvary a čirost a využívali je pro běžné a praktické účely.

Nejstarším dosud známým kamenem pro výrobu byl pazourek. Začal se těžit na počátku 2. tisíciletí před Kristem.

Z této doby se zachovaly ozdoby a šperky z jantaru, těženého na pobřeží Baltického moře. Vzácná sbírka asi 400 jantarových figurek z mladší doby kamenné je uchována v muzeu litevského Juodkrante.

Theofrast (372 - 287 př. Kr.) pojednal ve svých spisech o těžbě jaspisů z Blízkého a Středního východu. Je autorem názvu „achát“ podle starého naleziště Achates na jihu Sicilie.

Gaius Plinius Secundus Starší (23 – 79 př. Kr.) popsal ve svých spisech těžbu a využití drahých kamenů v dobách antického Říma a zajímal se o vyhledávání a těžbu krystalů křišťálu v Alpách. Dokonale vyvinuté krystaly nerostů byly již v dávných dobách předmětem obdivu.

Od starověku byly krystaly a barevné nerosty považovány za neobvyklé a tajemné výtvory přírody a byly jim připisovány i magické vlastnosti.

Vzácné kameny byly opředeny řadou pověr:

o ametystu

se tvrdilo, že chrání proti opilosti, smaragd činí nesmrtelným toho, kdo ho neustále nosí,

achát

prodlužuje život,

opál

léčí oční choroby

, granát

chrání před zlými sny atd.

 

Dodnes přetrvává pověra o perlách,

které přinášejí slzy.

Ke konci starověku a v ranném středověku byly do Evropy dováženy drahé kameny z Indie, Číny, Cejlonu a Blízkého východu.

Byly to diamanty, rubíny safíry a smaragdy.

Ve 14. století začala stoupat obliba drahých kamenů, především zásluhou Karla IV. Střední Evropa se stala novým nalezištěm jaspisů, ametystů, achátů a dalších polodrahokamů, kterými dal Karel IV. vyzdobit nejen Svatováclavskou kapli v chrámu sv. Víta, ale i kaple na Karlštejnu, kde měly být původně uloženy české korunovační klenoty.

Klenoty a zejména pak Svatováclavská koruna, jsou nejstarší dochovanou památkou klenotnické práce s drahými kameny v Čechách

. Červené jaspisy a hradbové ametysty

byly těženy na saské straně Krušných hor v údolí říčky Müglitz, JV od Drážďan a z ametyst-jaspisové žíly u Ciboušova nedaleko Klášterce nad Ohří. V době Karla IV. bylo také zahájeno hledání českých polodrahokamu, hlavně achátů v Podkrkonoší. Za vlády Karla IV. se stala Praha evropským střediskem pro zpracování drahých kamenů. České kameny přicházely na evropský trh a prodávaly se zejména do Itálie.

V 15. století se začala rozvíjet těžba mramoru v lomech u Carrary a v dalších lomech na svazích Apuanských Alp v severní Itálii. Ve Slezsku se těžil především chryzopras u obcí Zabkowice a Kozmice.

Významným dílem 16. století je kniha významného montanisty Georgia Agricoly „De natura fossilium libri X.“, ve které Agricola jako první zavádí určitý systém mezi drahými kameny a rudními minerály, a proto bývá také nazýván „Otcem mineralogie“.

Velký zájem o drahé kameny a také o uměleckou práci kamenářů se projevil za panování Rudolfa II., v jehož sbírkách se vyskytovalo množství unikátních kamenářských děl a mineralogických skvostů. V této době se znovu rozvíjelo sbírání českých polodrahokamů v Podkrkonoší. Rudolfovi dvorní kamenáři pracovali v nově zřízeném Císařském mlýně. Zpracovávali převážně kameny z českých nalezišť. V roce 1601 Rudolf II. jmenoval faráře v Rovensku, Šimona Tadeáše Budka, svým „dvorním alchymistou“ a udělil mu privilegia hledat drahé kameny, také mu udělil šlechtický přídomek „z Leštína a Falkenberka. Anselm Boetius do Boota byl původem Holanďan a stal se osobním lékařem Rudolfa II. Patřil k velkým znalcům a obdivovatelům drahých kamenů. Ve své knize „Gemmarum et lapidum historia“, která vyšla v roce 1609, popisuje velmi obšírně české granáty, které se staly nejen módními kameny, ale získaly si i trvalejší oblibu.

Pražské kamenářské a brusičské dílny dosahovaly v rudolfínské době vynikající pověsti a patřily mezi nejlepší v Evropě. Po skončení třicetileté války však začaly upadat a mnozí odborníci se přestěhovali do Podkrkonoší. Trvalo mnoho staletí, než vědci zjistili, že krystaly nerostů jsou důkazem vnitřního uspořádání atomů jednotlivých v nerostu zastoupených prvků.

Byly to právě krystaly, které umožnily poznání mikrokosmu atomů a staly se tak základem pro nukleární výzkum.

Výroba umělých drahokamů byla poprvé uskutečněna v roce 1837 Francouzem Gaudinem - uměle vyrobil korund.

Dnes jsou běžně vyráběny drahé kameny jak pro šperkařské účely, tak pro technická zařízení jako pro ložiska hodinek, nebo přesných měřících přístrojů a v poslední době i pro kvantové generátory – lassery.

První umělý rutil

byl vyroben za druhé světové války v roce 1942 v Čechách.

Drahé kameny jsou také využívány pro výrobu přesných obráběcích nástrojů, určených k opracování drobných součástek z pevných materiálů, u kterých je požadována vysoká přesnost opracování s dokonale hladkým povrchem.

Například pouze 25 % světové produkce diamantů se používá ve šperkařství, zbytek bývá použit pro výrobu různých přesných měřidel a obráběcích nástrojů.

Krystaly křemene a někdy i křišťálu našly uplatnění v přesné optice, spolu s turmalínem v radiotechnice, v ultrazvukové technice a všude tam, kde se uplatní piezoelktrické vlastnosti těchto nerostů.

Solné i draselné živce se uplatňují ve sklářství a keramice. Některé nerosty jsou zdrojem vzácných prvků jako berylia, zirkonu, titanu a dalších, které se používají:

jako přísady do různých slitin ke zvýšení různých druhů pevností a pružnosti těchto materiálů, ke zlepšení elektrické vodivosti, odolnosti proti korozi v agresivním prostředí, pro materiály uplatňované v jaderné energetice a v řadě dalších oborů. Drobné zajímavosti o některých drahých kamenech:

Diamant největší surový diamant Cullivan (Hvězda Afriky) - objeven roku 1905, váha 621 gramů, v roce 1907 byl věnován Britskému králi Eduardovi VIII. k narozeninám, v Amsterodamských brusírnách byl opracován, bylo z něj vyrobeno 9 velkých a 96 malých briliantů. Největší z nich byl zasazen do britské královské koruny, uložené v pokladnici v Toweru.

Nejznámější brusírny diamantů:

Amtverpy, Amsterodam, Londýn, Paříž. Diamant Regent – uložen v Louvru – nejčistší diamant světa, váží 137 karátů – před vybroušením to bylo 420 karátů.Jednotka hmotnosti diamantu 1 karát = 0,2 gramů. Beryl, smaragd Řekové (Theophrastos) a Římané (Plinius Secundus Starší) považovali smaragdy za nejvzácnější drahokamy,vynikající sbírka smaragdů je vlastnictvím vévody z Devonshiru,smaragdy zatím nelze vyrobit uměle,

Beryllium je důležitou surovinou v elektrotechnice - při výrobě osvětlovacích těles.

Rubín a safír odrůdy korunduve Svatováclavské koruně je zasazen velký nebroušený rubín a 18 modrých safírů.

Topas v roce 1950 zjistil pařížský klenotník Dumelle, že žluté brazilské topasy změní vypálením svou žlutou barvu v růžově červenou. největší topas zvaný „Bragansa“ o váze 336 gramů je v Portugalsku.

Turmalín zahříváním získává kladný a záporný elektrický náboj (piezoelektrický efekt),

černý - skoryl

,růžový - rubelit,

modrý - indigolith.

Pyrop – český granát

sbírán již v 16. století v náplavech u Třebenic, Měrunic, Chrášťan, Podsedlic a Dlažkovic, Rudolf II. měl granát velikosti holubího vejce zasazený do řádu Zlatého rouna. Chráněná přírodovědecká památka - Granátová skála v Táboře v údolí Lužnice pod kostelem sv. Jakuba.

Nefrit

-pomáhá proti ledvinovým nemocem.

Křišťál nazýván starými Římany zkamenělým ledem, naleziště ve Švýcarsku – okolí Münsteru – krystaly o váze až 8 tun.

Achát

proužková odrůda chalcedonu,již v době 5000 let př. Kr. byl oblíbeným nerostem Řeků a Římanů, naleziště na Sicilii, v Čechách na Kozákově a v Podkrkonoší.

Opál

znám již 500 let př. Kr. a věřilo se, že opál přináší neštěstí,nejkrásnější kus opálu byl nalezen v roce 1775 v korytě potoka a uložen ve dvorním přírodovědeckém muzeu ve Vídni.

Jantar

znám již ve starověku,používal se k výrobě ozdob,hlavní naleziště je soustředěno v tzv. „modré hlíně“ v okolí měst Palmnicken a Hubnicken.

Haematit-krevel

byl používán jako prostředek pro zastavování krve při krvácení,dnes se používá jako leštidlo zlatých a stříbrných předmětů, v optice a kamenářství, Významná ložiska: na pravém břehu Mosely v Lotrinsku, Framont ve Vogézách, Rio Marino a Rio Albano na Elbě.

Siderit

-byl těžen již od 8. století na Erzbergu u Eisenerzu ve Štýrsku. Manganit

a další manganové rudy-ve starověku se používaly k odbarvování nažloutlé skloviny.

Rumělka

znali Řekové a Římané již v 7. století př. Kr. Významná ložiska: Almadém ve Španělsku, Idria v Jugoslávii, na Slovensku se těžila u Malachova (ve 14. stol.).

Síra

dobývala se již od starověku v JSicilii v okolí Caltanissetta,Racalmuta a Grotta,další ložiska jsou v Polsku

Sůl

těžila se ve starověku u Cardory poblíž Barcelony ve Španělsku, draselné soli se později těžily u Stassfurtu v Německu.

Fluorit

v Anglii se používá s velkou oblibou na stavbu krbových říms a pro výrobu drobných šperků, Těží se: Alston Moore v Cumberlandu a Casteton v Derbyshire, v Bavorsku u Wölsendorfu a Nabburgu.

Vltavíny

jsou nejzáhadnějšími nerosty, poprvé byly nalezeny a popsány v roce 1788 v okolí Týna nad Vltavou, staly se mineralogickou senzací, Naleziště: Jižní Čechy – od Vodňan a Netolic jihovýchodním směrem až k Trhovým Svinům a ke Kaplici, západní Morava – Třebíč a Dukovany.

Dnes víme, že vltavíny jsou meteoritická skla, která dopadla na Zemi při pádech velkých meteoritů. Jejich stáří se pohybuje v rozmezí 700 000 až 34 milionů let.Nejpravděpodobnější vysvětlení původu vltavínů je následující:Poblíž Stutgartu v Německu je známý meteoritový kráter Ries o průměru 24 km. Tento kráter byl vytvořen dopadem obrovského meteoritu koncem třetihor, který při svém dopadu přetavil horniny ve sklo a vzdušnými proudy a plyny vzniklými při explozi po dopadu byly takto vytvořené skelné krůpěje rozmetány až do jižních Čech a západní Moravy. Tento názor potvrzují i výskyty dalších tektitů ve světě.

Současná věda a moderní průmysl se naučily využívat drahých kamenů, které nesplňují podmínky jejich využití pro výrobu šperků a okras, také jako cenné suroviny pro získání řady vzácných prvků pro chemický a hutnický průmysl a pro výrobu dalších surovin.

Jen ty nejdokonalejší nerosty jsou vybírány pro kamenářské a šperkařské zpracování,

aby tím více vynikaly jejich barvy, čirost a krása výtvorů neživé přírody.