Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

PO STOPÁCH SLÁVY A UTRPENÍ HORNICTVA NA PŘÍBRAMSKU

 

Hornický odznak: Mlátek a želízko

Z pamětní knihy města Příbramě:

“18ho srpna 1853 byla zde držaná velkolepá slavnost havířská, an se ten den slavili narozeníni císaře, a spolu se světil znak hornícký, totíž dvě vkusně vzdělané stříbrné hornícké kladiva

(Schlägel und Eisen).

Veškeré haviřstvo objevilo se při této slavnosti v nových uniformách, a syce horníc, jež pracují v hlubině měli černí kabaty, v ruce “bergstock”, hutníci měli bílé kabaty, v ruce vydlice, nejmladší horníci junáci z “waschwerku a z pochwerku” měli popelavé kabaty a necičky neb tročky na zádech. Horní úředníci měli dle předpisu, černé kabaty, bílé kalhoty, po straně šavle s pozlacenou pošvou, na zlaté kupli, s níž vzadu spojená jest horní kůže, v ruce pozlacená horní hůl. Čáky neb “Grubenmützen” byli vesměs černé, se žlutým orlem, a červenožlutým chocholem

. - Po skončené slavné mši sv. odebral se vysocedůstojný infulovaný svatohorský p. probošt Petr Geřábek, doprovazen četnou assistencí, z chrámu Páně na náměstí, kdež na tribuně, zvláště k tomu připravené a okrášlené, svěcení těch dvou stříbrných hornických kladiv převzal, a požehnání vroucí modlitbou českou a německou ukončil. Nato odevzdal guberniální rada a ředitel zdejších císařských hor Alois Lill z Lillienbachu tito posvěcené znaky kdržaní dvoum nejstarším horolezcům Květínovi a Krummetovi, jenž se s nimi vedle havířské korouhve postavili. Nýni držel následující řeč guberniální rada Alois Lill z Lillienchachu v jazyku německém a cís. horní rada Antonín Pros v jazyku českém ku veškerému v čtverhran okolo tribuny postavenému havířstvu. “Horníci!” “Zde odevzdávám vám posvěcený znak horníctva!

Tento znak bude při všech slavnostech dle starobylého způsobu státi po boku praporu vašého. nádherným duchem budete jej vždy obstupovati, neb znak, čili nástroje tito jsouc pákou mocnou, nimiž horník oučinkuje a tvoří, nímiž tuhost skály přemáhá a drahé poklady z temného lůna země naší vydobývá. Znak tento má ale ještě většího a hlubšího významu. pohledněte na hory drahé, nimiž znak tento se leskne! Jsouť: zalto a stříbro! Zlato znamená stálost. Stálá a neměnitelná, podobná zlatu, budíž i vaše poníženost a poslušnost k vašim představeným. Stálá a vřelá vaše oddanost a příčinlivost v velkolepým důlům našim. Stříbro, svou bílou barvou, znamená neposkvrněnost, čistotu. Tež tak bez poškvrny a čisté ať jsou vždy vaše mravy, poctivé ať jest vykonávání vašich povinností, bohabojný život váš. Pomněte, že při tolikanásobných nebezpečích, nimiž jste při povolání vašém obklíčeni, vždy pohotově byti musíte, běh vašeho života dokonati, a před božského soudce předstoupiti, kde jen spravedlivý věčnou odměnu obdržejí. Ať tehdy předsvítá i budoucně tento vyznamuplny znak horníctva nejen vám, ale i potomkům vašim co vznešený obrazec. Ten samý bude i taky pozdějšímu potomstvu svědectví dávati o nynějším vznešeném rozkvětu hor zdejších a velikému bohatství kovů, jenž až posud z důlů zdejších se vydobývalo. Všemohoucí Bože! nenech hojné požehnání v zdejších horách nikdy vypráhnouti, ráději nech jej v zrůstající hojnosti z bohatých couků Březohory neustále vycházeti, tak aby zde i po mnohá století výnosné rudnictví mocně kvetlo, a od velčetného horníctva ještě dlouho a radostně se ozívalo horníků prastaré kouzedlné pozdravení Glück auf” Podotknouti sluší, že, an tohoto roku, totíž 17. ledna 1853. v Rakousku ministerium pro zemědělství a báňství zrušeno, a opět jako před rokem 1848 k ministerium Financí přiděleno bylo

. - Že při této slavnosti veškeré havířstvo ponejprv opět ze zelenými výložky (barva ministerstva financí) se objevilo, neb po čas trvání zvláštního ministerstva báňství měli horníci výložky zeměbarevní (Erdfarbe). Horní slavnost tato ukončila se opětným provoláním horního pozdravení “Glück auf” a oslavným “Te Deum laudamus” - což všé ostrostřelecký sbor na náměstí v parádě postaven četnými hřmotnými “Generaldechargemi” oslavil, které v palbě z třidceti moždířů na haldě svatoanenské postavených hlučnou ozvěnu nalezli

. - Tito dvě stříbrné a zlatem ciselované kladiva zhotovil císařský dvorní juvelír Grohman v Praze. Nápisy na nich vyryté, zní takto: (překlad z němčiny) a) na želízku: 1.strana. V roce 1853. Skládá se osazenstvo z: 24 horních a hutních úředníků, 3192 horníků, 85 hutníků. Největší hloubka jámy byla 345 sáhů na Vojtěšské šachtě. - 2. strana: Od roku 1736 do roku 1852 se vytěžilo: 873753 hřiven tříbeného stříbra, 509928 centýřů kleitu, 95363 centýřů olova s nadbytkem výtěžku 6261911 zlatých k. měny. Podílníci závodu od 1784: 99 3/23 podílů erárních, 8 11/32 podílů privátních, 2 podíly dědičné, 2 podíly dobročinné.

Na temení straně kladívka (želízka): V roce 1852 poskytl c.k. Svatobartolomějská závod: 40299 hřiven tříbeného stříbra, 12389 centýřů klejtu, 9397 centýřů okola, 240000 zlatých výtěžku. Na čelní straně: 1853. Na mlátku je na obou podélných stranách tento nápis: 1.strana: Za vedení c.k. guberniálního rady a ředitele hor. úřadu Aloise Lilla z Lillienbachu. 2. strana: Za vlády Jeho c.k. Apoštolského Veličenstva Františka Josefa I. Na temenní straně: c.k. hlavní závod Karla Boromejského v Příbrami a Březových Horách. Na jedné čelní straně: 1853. Na druhé straně: Glück auf!” Stříbrná hornická kladiva jsou uložena ve stálé výstavě báňského ředitelství vedle stříbrných švancar, které dostalo zdejší hornictvo u příležitosti dosažení 1000 m hloubky na Vojtěšském dole.Obrazek