Jdi na obsah Jdi na menu
 


HROZNÝ DEN V PŘÍBRAMSKÝCH DOLECH

HROZNÝ DEN V PŘÍBRAMSKÝCH DOLECH

Horní město Příbram překvapeno bylo dne 31. května ka­tastrofou, které není pamětníka a které nemají anály města žádného ani přibližného příkladu. Posud nikdo neví, jakých roz­měrů as katastrofa nabyla a kolik lidských životů padlo jí za oběť. Že jest jich přes 200, tím netají se ani správa dolů, bohužel, že jest odůvodněná obava, že nalezeno bude mnohem více mrtvol, a že snad ani jediný hor­ník, který se ještě v dolech nalézá, neuzří více světla božího.

Doly příbramské, jichž jest v celku 13, rozprostírají se po většině na západní straně města pod Březovými Horami, a největší z nich nalézají se na mírném návrší.

Na návrší tomto tvoří čtyry doly spolu jakýsi celek, jsouce na vzájem chodbami spojeny. První z nich jest důl Anenský, pak Vojtěšský, nejhlubší to důl na světě, který sahá do hloubky přes 1100 metrů, pak následují doly Františka Jo­sefa a Mariánský, jež vesměs jsou téměř v jediném směru rozloženy, a jen od sebe několik set kroků vzdáleny. Ve všech příbramských dolech zaměstnáno jest na 5700 horníků a z nich v dolech právě jmenovaných, jež tvoří tak zvanou Mariánsko-Vojtěšskou skupinu, fárávalo do každé šichty asi osm set osob.

V úterý v poledne, kdy střídala se šichta, vyjeli z těchto čtyř dolů všichni horníci, po nichž ubírali se do hlubiny horníci šichty následující, a skutečně také větší část již sjela dolů, kdežto někteří jejich soudruhové zdrželi se ještě na povrchu za tou pří­činou, aby přijali od správy dolů potřebný olej.

V okamžiku tomto jako bleskem roznesla se zprava, že v dolu Mariině, který jest 1100 metrů hlu­boký, vypukl požár. Na důlu nalézali se právě horní vrchní správcové Cáp a Suchý, vrchní inženýr Mayer, jež obklopil hned dav poděšených horníků. Z dolu skutečně počaly vystupovati z počátku dosti nepatrné obláčky kouře. Ze 4 hadic připja­tých k hydrantu vpuštěna byla na rychlo do dolu voda. Má se za to, že tím věc byla ještě zhoršena, poněvadž kouř byl sražen do nižších chodeb a sice do hloubky 800—900 metrů, kde bylo zaměstnáno nejvíce horníků. Činěny přípravy ku zachránění horníků pod zemí se nalézajících. První zděšení nastoupilo, když se objevilo, že drátěné lano u vytahovadla jest přepáleno. Téměř skoro současně počal dým vystupovati i důlem Vojtěšským, z něhož několik horníků, kteří pracovali blíže povrchu, vyrazilo rychle ven.

První zprávu o požáru z útrob dolu Mariánského přineslo několik málo horníků, kterým podařilo se uniknouti štolou do nej­vzdálenějšího dolu Anenského a vystoupiti tímto na povrch.

Zpráva ta byla strašlivá a všecky ohromila — horníci oznámili, že v dole Mariánském, je vše v jednom pla­menu. V době této vyvalil se kouř mohutnějším proudem nejen z dolu Vojtěšského, ale i z dolu Františka Josefa a pak na dolu Anenském.

Do Mariánského dolu spouštěli se o 12. hodině polední toho dne dva horníci, bratří, kteří dostali se až do 21. obzoru. Tu jeden z nich ucítil dusný a čpavý kouř a pln obavy sdělil to svému druhovi. »To nic není,« pravil tento, »to tu snad hořela nějaká maličkost a tu je hned každý kouř znatelný«. Horníci jeli tedy dále až k obzoru 23. Asi u 25. obzoru vy­valil se proti nim mohutný proud dýmu a kouře, jenž byl tak prudký, že je oba omámil. Jeden z horníků až za­vrávoral. Nyní teprve poznali, že hrozí nejen jim, ale i ostatním soudruhům strašlivé nebezpečí. Nahoru, totiž zpět, už nadobro nemohli, an se najednou kolem nich udělala tma. Vrhli se tedy do poboční šachty, vedoucí horizontálně ke Svatovojtěšskému dolu. Tam potkali vůz, do něhož byli zapřažení dva koně. Na voze bylo naloženo kamení. Horníci sdělili s mužem, jenž seděl na voze, svoje obavy. Ten však se jim vysmál řka: »Co vás to napadlo — tady nehořelo a jakživo ani hořeti nebude.« Horníci vyzvali muže ještě jednou a když neuposlechl, pádili, chodbou dále. Z Vojtěšského dolu dostali se do Anenského a odtud dostali se ven asi ke třetí hodině. To byli ti po­slední, kteří vyvázli životem. O onom neznámém vozkovi jakož i o celém potahu není dosud ani potuchy.

V prvém okamžiku neštěstí nikdo nevěděl, kolik lidí se na­lézá v zemi, a kolik jich do práce nepřišlo.

Na dolu Mariině nebylo vůbec možno pomýšleti na jakoukoli činnost na zachránění horníků v dole tom se nacházejících; chvátáno proto na doly ostatní s oním spojené, aby aspoň vytaženi býti mohli horníci z těchto, po pří­padě i oni, kteří by se byli z dolu, v němž požár zuřil, do nich uchýlili.  Avšak ukázalo se, že každé přičinění v tomto směru je marné. Úřadnictvo dolů konalo pravé divy, jednotliví horníci nešetřili svých životů a spouštěli se do hlu­bin, aby zachránili své soudruhy, ale většinou bez výsledku; mužové tito, kteří se zachovali jako praví hrdinové, nalezli v hořícím jícnu sami svůj hrob. To však nelekalo jiné a i tito chvátali ku pomoci, aby vyšli s nimi na světlo — také jako mrtvoly.

Největší hrdinství, lásku ku svým nešťastným druhům a od­hodlanost spojenou s vytrvalostí dal najevo vrchní správce Jan Grogler na dolu Mariině, který spustil se první do hloubky a sice na dolu Františka Josefa, ale nedostal se dále než ku 8. obzoru.

Doly příbramské, zejména nešťastný důl Mariin rozesílá vždy po 20 metrech hloubky své chodby na různé strany. Takových pod sebou se nalézajících, vždy 20 metrů pod sebou položených rozvětvení má 21, načež dalších 10 rozvětvení následuje teprv vždy po 30 metrech hloubky, tak že čítá důl Mariin 31 takovýchto vrstvových rozvětvení, jež nazývají se obzory (horizont).

Pan Grogler byl však nucen již z 8. obzoru pro kouř se vrátiti, neboť nemohl zachytiti dechu a hrozilo mu tudíž nebezpečí zadušení. Avšak sotva že octl se na povrchu a vytahovadlo, na­lézající se na druhém konči drátěného lana, bylo vytaženo, obje­vilo se přítomným prvé strašlivé divadlo: na vytahovadle tomto, jež slouží jak ku dopravě osob, tak i rudy, nalézaly se tři klobouky, jedny dřeváky, krvavé kusy mozku a krvavé skvrny, důkaz to, že chtěly se do vytahovadla dostati tři osoby, které však omámením nebyly s to, aby se do něho vhouply. Skončily straš­nou smrtí. O dalším osudu osob těchto není dosud nic více známo.

Pan Grogler pustil se v úterý ještě několikráte dolů, až konečně, když chtěl proniknouti štolou ku dolu Vojtěšskému, ne­mohl, omámen kouřem, již z místa. Když zůstával dlouho pod zemí a nedával o sobě ni nejmenší známky, spuštěni pro něho jiní horníci, kteří jen ztěží jej nalezli a dopravili na povrch úplně bez vědomí; zde byl teprve po dlouhém úsilí vzkříšen.

Hrdinský kousek provedli též horníci pp. Kavka, Karas a Reindl, kteří sjeli třikráte dolů na dole Anenském. Poprvé sjeli do hloubky 900 metrů a dosáhli 29. obzoru, při čemž podařilo se jim dopraviti na povrch tři živé horníky, po druhé spustili se do hloubky 600 metrů a zachránili čtyři horníky.

Po těchto jízdách, jež provedeny byly v úterý před 6 hod. večer, byli všichni tři odvážní zachránci tak unaveni, že potřebo­vali půl hodiny, nežli se poněkud zotavili. Na to sjeli po třetí do hloubky 600 metrů, ale tu p. Kavka pozbyl vědomí a dopraven proto druhými dvěma soudruhy sám rychle nahoru. Druzí dva horníci vytaženi byli pak po půl hodině, avšak rovněž již bez vědomí. Kavka vzkříšen byl sice za nedlouhou dobu, ale jeho soudruhy podařilo se přivésti k životu teprve po usilovném na­máhání po půl hodině.

Jak tito obětaví horníci sdělili, pozorovali ve hloubce jen slabé mráčky rozptýleného dýmu, avšak při tom přece ze 4 svítilen shasly jim tři a jen jediná vydržela hořet. Horníci, kteří byli nalezeni a zachráněni vytahovadly, měli sice kahance rozsvíceny, byli také dosud sice při vědomí, volali o pomoc, ale dýmem a výpary byli tak zmalátnělí, že by ani dvě minuty nebyli vydrželi a ubozí muži by byli zahynuli strašlivou smrtí.

Důlní Pešek sjel třikráte dolů, a když po čtvrté pustil se do hloubky, vytažen byl jako mrtvola.

Vedle Grogdera, který kromě jmenovaného důlu Františka Josefa spouštěl se v úterý do dolů Vojtěchova a Mariina, aby zjistil poměry a rozsah požáru, Jezdil do hloubky s nasazením vlastního života i hormistr p. Stefan, aby všecko dělnictvo v čas o požáru zpravil, až konečně byl tak dýmem přemožen, že mu nebylo více dovoleno, aby ve své odvážné činnosti pokračoval.

Horník Soukup sestoupil též třikráte do značné hloubky, posledně do dolu Vojtěšského do hloubky 1ooo metrů, ale vytažen byl odtud již úplně bez vědomí.

Když už konečně nikdo z horníků nechtěl se odvážiti na cestu dolů, přihlásili se hasiči horní správy, avšak jejich nadlidské namáhání nemělo valného úspěchu. Když i tito konečně váhali, dodával jim cvičitel dobrovolných hasičů na Březových Horách p. Žlutický odvahy; týž spustil se též několikráte do dolu, až konečně nalezl v něm svůj hrob.

Ne dříve, než byli jednotliví obětaví horníci do dolů puštěni, prováděly se všemožné pokusy, aby zjistilo se, kam až mohou se spustiti, netřeba podotýkati, avšak při rozkáceném živlu nebylo ani na okamžik možno určiti atmosféru a nebezpečí jednotlivých vrstev. Zkoušky děly se tím spůsobem, že pouštěly se do hloubky kahance a podle toho, až kam vydržely hořeti, soudilo se na atmosféru.

Pokusy na zachránění horníků v dolech konaly se v úterý až do 1 hod. po půlnoci; pro šířící se požár a stoupající dým do nejsvrchnějších vrstev obzorů muselo se ve všech zachraňovacích pracích ve všech dolech ustati; kromě toho vyvinuly se v dolech následkem doutnání dřiví, jehož nalézá se tam značné množství, různé plyny, v nichž, jak báňský fysik konstatoval, nebylo možno bez nebezpečí ztráty života setrvati ani dvě minuty.

V době té hnán byl stále Vojtěšskou hutí do hlubin čerstvý vzduch, který tlačil ústím dolu Mariina kouř a plyny ven. Později upuštěno od práce této a čerpána ze dna dolů voda, načež opět se vším úsilím hnal se do dolů čerstvý vzduch. Když v Marián­ském dole vypukl oheň, nastala strašlivá panika, sami horníci, dole pracující, nechtěli uvěřiti, že v dole vypuknul oheň. Nikdo nepamatuje oheň v příbram­ských dolech. Dozorci, kteří nejdříve postřehli hrozící nebez­pečenství, vybízeli ihned horníky, aby co nejrychleji hleděli do- stati se stoupacími stroji a ve vytahovacích klecích nahoru z ho­řícího jícnu. Veliká část horníků nevěřila však výstraž­ným slovům a neuposlechla vyzvání dozorců, ří­kajíc, že se jim nemůže ničeho státi. Vzkříšení hornici vypravovali děsné věci. Když zaslechli, co vlastně se přihodilo, oněměli hrůzou a údy jejich zkameněly. Jako slepí hnali se bez cíle a bez myšlenky kupředu a jeden vrážel do druhého. Horníci, již toto vypravovali, třásli se na celém těle a děsná ochablost, zaviněná strachem a zděšením, byla znatelná na každém ryse jejich obličeje.

Ve středu o půl 5. hodině ranní zahájeny opět pokusy s vy­tahováním horníků z dolu a pokračovalo se v nich až do 10. ho­diny dopolední, kdy musilo se v nich znovu ustati. Požár, jak se zdá, znova se rozzuřil, a hnal kouř nejen do vyšších obzorů, ale i do spodních a činil veškeru záchranu horníků nemožnou. V jakých rozměrech zuří požár a jak se rozšířil, o tom na povrchu nic známo, nic jisto. Ve středu ráno se zdálo, že požár ochabuje, ale v pozdějších hodinách bylo jeho šíření nápadně zjevno.

Také o osudu v dolech se nalézajících nešťastníků není nic určitého. Do dvanáctého obzoru se v dolu Mariině, Vojtěšském a Františka Josefa vůbec již nepracovalo, od tohoto pak obzoru do hloubky vždy postupně více horníků bylo zaměstnáno. Požár vypukl, jak dosud zjištěno, na 29. obzoru. Jak se zdá, byl .mylný náhled, že aspoň do nižších obzorů než tento kouř a dusivé plyny nevnikly, a že dělníci v nich se nalézající mohli by i později býti za živa vytaženi; při sestupování však seznáno, že i mezi 29.a 30. obzorem není možno pro hustý dým a výpary proniknouti, následkem čehož mizí téměř veškerá naděje, že by ještě větší část horníků v dolech se naléza­jících byla na živu. Ve středních obzorech ne­zůstal ani jediný z horníků na živu, o tom nepochy­buje ani horní správa. Kolik jest jich a kolik se jich nachází v dolech vůbec, jsou nejrůznější náhledy.

Horní správa udává, že až dosud jest v dolech na 200 horníků, avšak mezi dělnictvem se vypravuje, že jich tam dosud je na 400 až 5oo. Přesný počet zhynulých, jichž asi značná část pohřbena bude pod troskami hořícího roubení, bude možno zjistiti teprve, až nastane aspoň částečný klid a bude lze zaznamenati je dle seznamů. Za nynějšího zmatku není to naprosto možno.

Za takovýchto poměrů není ovšem divu, že vytaženo bylo jenom velice málo mrtvol. Z dolu Mariina nebyl dopraven ven ani jediný horník, a také není nejmenší naděje, že by z dolu toho vyvázl někdo, kdo by nedostal se ven do­lem jiným. Nejvíce vytaženo bylo mrtvol z dolu Voj­těšského a sice v úterý.   

Při zachraňování zahynuli: lezec Pešek, důlní tesaři Adolf Schöffel a Jan Sláma. Žena Peškova spatřivši mrtvolu manžela svého zšílela.

Starší horníci Josef Vondruška a cvičitel hasičů Žlutický jeli dolů a nebyli více vytaženi. Kromě toho vytaženo bylo ještě pět mrtvol z dolu Anenského, a sice František Sláma z Dubence, Jan Römer z Příbrami, Jakub Kalík z Příbrami, An­tonín Pešek, dozorce; horník Krátký vyvežen o půl 5. hodině v úterý bez vědomí. Na jeho vzkříšení pracovalo se do půl osmé hodiny večer, avšak týž na cestě do ne­mocnice přece zemřel; dále Václav Sladký, Josef  Ježek, Jan Vítek, František Havelka, horníci, a František Lukeš lezec ; ve středu pak Jan Kotner, Matěj Kokstein, Václav Kokstein, Jan Lukeš, Karel Vojíř, Havel Vávra, Alois Hrubý, Frant. Sýkora, Stanislav Dražan, Václav Nešvar a, Prokop Vitis, Alexandr Felsenberg a Josef Slabyhoudek.

Vedle toho byla část mrtvol dopravena na hřbitov města Březových Hor a ostatní na hřbitov příbramský.

Mrtvoly horníků nejeví žádných stop popálení, naopak všichni horníci dosud vytažení byli udušeni. Z úst některých, nad nimiž bědují zdrcené vdovy, obklopené četným dítkami, vystupuje pěna.

Dnes jeví se na všech dolech úplná ztrnulost; horníci, žen- pohřešovaných i dítky, jež včera v zoufalství trhajíce si vlasy chtěly se vrhati za svými živiteli do hlubin, obcházejí dnes mlčky neb s tichým pláčem a štkáním, přemoženy únavou po hrozné probdělé noci, jednotlivé doly a vracejí se stále zpět tam, odkud čekají bud slabou naději — život aneb téměř jistou smrt.

Na hřbitovech kopají se pro jejich muže, otce a živitele ši­chty a v truhlářské dílně horní správy robí se bílé, jednoduché rakve, prozatím jenom sto kusů, ale zdá se, že to bude au malý počet. Vždyť pokud do dnešního večera bylo jen z nej- bližšího okolí přihlášeno, pohřešuje se ještě 227 horníků, kterýž počet snad ještě bohužel vzroste. Jsou to z největší části horník ženatí, z nichž mají mnozí 7—10 dětí. Jaké katastrofa tato buce míti následky, vidno již z toho, že mnoho žen na dolech omdlelo.

Příčiny neštěstí udávají se různé. Jedni praví, že udeřil v pondělí do Mariina dolu blesk a snad tento zapálil, jiní myslí, £e rozlila se petrolejová lampa, ale všeobecně mluví a věří se domněnce, že požár založen byl rukou zločinnou.

Dělníci v dolech příbramských, výhradně téměř české národ­nosti, jsou klidní a pracovití a nelnou k anarchismu, což není vhod agitátorům mezinárodním, kteří všemožně se přičiňují o to, aby je rozeštvali a pro své náhledy získali. Jednu nepatrnou část dělnictva podařilo se jim již k sobě strhnouti, a tato prohlásila, že když nemůže oslaviti první květen pro bodáky, oslaví květen poslední.

Ze byl požár založen, svědčí i to, že asi před měsícem na­lezen byl též v dolu Mariině svazek klestí napuštěný olejem, který však byl v čas odstraněn. Velice vážnou okolností jest, že nalézají se v dolech menší skladiště dynamitu a prachu, k nimž dosud se požár nedostal.

Při zachraňovacích pracech dali na jevo neobyčejnou vy­trvalost a svědomitost jak úřadníci tak lékaři horní správy i z okolí, kteří dlí na dolech bez přestávky od vypuknutí požáru.

Z Prahy přibyl vedle jiných úřadníků báňského hejtmanství též báňský hejtman pan Kautný, dále náměstek státního zá­stupce Lorenc a adjunkt zemsk. soudu Kurš.

Do šachty Františka Josefa dostavila se o V23. hod. odpo­ledne komise, aby zjistila, zdali možno v zachraňovacích pracech pokračovati; 12 horníků přihlásilo se dobrovolně, že po­jedou do šachty; 3 z nich, horníci Lukavský, Wůnsch a Herold, spuštěni dostoupili až pod 10. obzor, avšak dále ne­mohli pro kouř, byli vytaženi nahoru a komise uznala za dobré, pustiti dolů čtyři proudy vody, tím byl kouř rozehnán po ostat­ních šachtách a hnal se šachtou sv. Anny ven.

Lid netrpěliv, začal reptati. Na vyzvání četníků však se po­kojně rozešel. Po 6. hodině večer bylo z dolu Františka Josefa 2ikrát zvoněno nahoru, což důkazem, že jsou některé osoby v důlu ještě živy. Z 18. obzoru vytažen v tutéž dobu posluchač akademie Vojtěch Sefl mrtev. Z Vojtěšského dolu byli vyta­ženi odpoledne ještě následující mrtví horníci: Fr. Pilo usek, Mat. Vondráček z Příbrami, Weiner, Kočí, mimo to zahynulo v dolech 12 koní, kteří vozili material k šachtě. Na dolu Mariánském konána v 5 hodin prohlídka a shledáno, že na stoupacím stroji stoupadla jsou uhořelá a železa strhána a mimo to z 30. až do 19. obzoru drátěné lano uhořelé.

Jak horní úřadníci, tak i lékaři rozvinuli obětovnou činnost. Od počátku katastrofy byli neustále na místě neštěstí, poskytujíce pomoc a činili opatření, kde bylo třeba. Následkem katastrofy přestala všude práce a nikdo z horníků příbramských stříbrných dolů, počtem as 7000, nepracuje. Večer bylo oznámeno, že nebu- de-li dostatečný počet rakví, má býti pro každou mrtvolu opatřena rakev na útraty eráru. U důlu Františka Josefa jeví se úchvatný pohled. Truchlící ženy a děti klečí tam celé odpůldne a modlí se úpěnlivě k Bohu za ochranu svých živitelů. Jest to hrozné divadlo, tak že péro vypovídá službu a slzami zalévá se zrak!

Mezi obecenstvem poplašně spůsobila zpráva, že nalézá se v dolech dynamit. Zpráva tato jest ovšem pravdiva, nebof přeložena byla skladiště dynamitu s povrchu země do dolů, avšak umístěna tak, že naprosto není možno, aby se k nim oheň dostal.

V jednotlivých obzorech nesmí ho dle ministerského svolení býti více než 60 kilogramů. Dynamitové náboje rozdílejí se děl­nictvu dvakráte denně, jež jimi trhá skály, kolem půl 10. hod. do­poledne a krátce po poledni.

Když k večeru začalo se opět s dopravováním mrtvol, vy­taženo bylo kromě již oznámených čtyř mrtvol na důlu Vojtěšském ještě 7 na důlu Františka Josefa a sice mrtvola Josefa Havránka z Příbrami, Machuty z Milína, Fr. Hummla, Hynka Jecha, Josefa Pečeného, Aug. Beera a dozorce Káse, z nichž svo­bodným byl jedině Humml.

Na to bylo vytahování o j. hod. večerní odloženo v dole Vojtěšském na 10. hodinu a na dole Františka Josefa na 12. hod. noční, kteréhož času použito bylo ku tlačení čerstvého vzduchu do všech dolů, aby vytlačil se jím znova nahromadivší se v nich kouř.

Ve večerních hodinách objevil se kouř i v některých až hodinu vzdálených dolech, zejmena též v důlu svatohor- -ském na Východní straně Příbrami. Podotknouti dlužno, že kromě zmíněných 4 dolů vedral se kouř i do dolu Prokopova, s nimi těsně souvisícího a že i v tomto nalézají se dosud horníci.

Když byly práce zachraňovací o 7. hodině zastaveny, ozná­meno bylo přítomným, že nebude se po celou noc pracovati. Avšak tito nevěřili a neodcházeli, až když se za soumraku spustil hustý déšť, který trval až přes půlnoc.

Zachraňování stávalo se nesnadné pro dým vycházející ze šachet a zároveň nebezpečné. Ochránci sami byli zadušeni otrav­ným dýmem. Proto, jakož i že nebylo lidí, kteří by dolů se spu­stili, upuštěno od toho počínání. Mezi tím spouštěna do šachet voda, by se vzduch poněkud vyčistil.

Po 10. hodině večer na důlu Anenském, Prokopově, Marián­ském a Františka Josefa stále hnán byl čerstvý vzduch do hlubin, kdežto na důle Vojtěšském připravovali se k novému sestoupení. Ku první jízdě přihlásili se horníci Fr. Kulíšek, Vošmejk a Ko­žíšek, kteří sjeli o půl 11. hodině zvolna až ku 27. obzoru.

Na své odvážné cestě do hloubky 831 metrů nesetkali se sice se žádnou mrtvolou, ač pátrali, pokud jim světlo dosáhlo, v jednotlivých obzorech, za to však shledali na roubení a trá­moví, jímž probíhá vytahovadlo, četné skvrny roztříštěných mozků a krve, jakož i části oděvu a jednotlivých zlom­ků lidských údů. Hrozné toto znetvoření vysvětluje se tím, že horníci sbíhali se ku vytahovadlu, avšak omámeni kouřem padali do ohromné hloubky na sta metrů, aneb vlezli do vytahovadel -a neměli síly, aby se udrželi, a padali dolů, při čemž se na mnoho a mnoho kusů roztříštili. Počítá se, že ve dvou šachtách nalezlo- smrt veliké množství horníků, jichž vytahování bude spojeno- s velkou obtíží.

Po ii. hodině v noci sjeli do důlu Vojtěšského horníci Ant. Raška, Melichar a Synek. Do 27. obzoru spuštěni byli rychle, načež do obzoru 28. v hloubce 888 metrů spouštěni byli zvolna. V obzoru tomto zdrželi se delší dobu, takže zdálo se, že nakládají do vytahovadla novou oběť. Tušení toto se potvrdilo.

Na dané znamení spuštěni byli do hloubky 945 metrů, kde- dosáhli obzor 29., ale nikoho zde nenalezli. Žádali pak o další spuštění a o cti i se za několik vteřin na 30. obzoru v hloubce 1000 m. Smělí horníci odvážili se ještě dále, avšak již v několika vteřinách ozval se zvonek dvakráte, což jest znamením,, že mají býti vytaženi nahoru. Stroj rázem zastavil a v témže- okamžiku již pohyboval se opačným směrem a za 4 minuty vy­táhl z hloubky 1000 metrů dva horníky sotva dechu po­padající, jednoho omdlelého a jednu mrtvolu, zároveň s ci­zím hnátem až po stehenní ohbí.

Dolů se spustivšímu naražeči Karasovi spadl v octu namo­čený šátek, jímž opatřeni jsou všichni, kteří sjíždí dolů, z úst a on omdlel, právě když chtěli nakládati v 30. obzoru nové tři mrtvoly ležící u šachty. Aby zachránili svého soudruha, vyjeli druzí dva ze šachty. Karas za pomoci lékařské nabyl v brzku vědomí a první jeho slova, jež stále opakoval, byla: »Pán Bůh zdraví! Já vám přeju všem dobré zdraví! Mně je dobře!« Ale jen zvolna nabývat sil a když postavil se na nohy, chtěl mermomocí znovu se spustiti dolů, ač sotva stál. Mrtvolu, kterou přivezli sebou, nalezli na. 28. obzoru. Horníci poznali v ní hned kočího v dolech Krákoru. Raška byl úplně bez vědomí. Omamující plyn a dusivý dým připravili jej ve hloubce 1049 metrů o vědomí.

Přítomní lékaři poskytli mu ihned pomoci a po delším na­máhání podařilo se jim přivésti jej ku vědomí. Jakmile se vzpa­matoval, začal vyprávět, co dole viděl. Nohy, ruce, htavy a celá těla visí v dolech na dřevěných paženích. Celá situace připadala mu, jakoby těla oněch nešťastníků byla semo tamo smýkána . . . Celé části mozku nalézaly se v jednotlivých obzorech, části oděvu i těl lidských byly rozházeny, že ne z toho dusného vzduchu, alebrž. z pouhého podívání na zjevy tyto stal se bezmocným a zmalátnělým. A první jeho slova po vzkříšení byla, že chce opět dolů..do hloubky mnoho set metrů, aby soudruhy za­chránil . . .

Většina horníků z obzorů ohněm ohrožených v divém úprku hnala se do dolů sousedních a při tom mnozí z nich na­lezli děsnou smrt tím, že v nastalé tmě spadli do strašlivé hloubky šachtové, anebo že spadli ze šály (klece).

Rozumí se samo sebou, že jakmile zpráva o neštěstí se roz­nesla, přikvapily houfy lidu, jenž obklopil šachty. Zrovna zdrcující bylo podívání na lítostivé ty tváře. Mužové i ženy, starci a sta­řeny a děti objímaly se a hlasitě stkaly . . . Když pak byla ně­která mrtvola z hlubin země na povrch vytažena, nastal mezi zá­stupem rozruch; všichni hrnuli se ku těžné kleci, aby uviděli nešťastníka ... A když pak položen na slámu, obklopili jej rodina,, příbuzní a známí, hořké slze nad ním prolévajíce.

Deset lékařů zaměstnáno bylo kříšením omdlelých a zdánlivě mrtvých.

Část mrtvol dopravena na hřbitov v Březových Horách, část na hřbitov příbramský, ostatní mrtvoly odvezli si příbuzní nešťast­níků do svých dědin. Na mrtvolách většinou není známky zevního poranění; jeví známky udušení.

O katastrofě v Mariánské šachtě na Březových Horách při­nesl úřadní list pražský tyto úřední zprávy, jež byly zaslány presidiu c. k. místodržitelství: Z Březových Hor, 31. května v 7 hodin 5 minut večer. Počet pohřešovaných nelze ještě udati, až dosud byli zjištěni tři mrtví. V ochranných pracích pokračuje se nepřetržitě, pokud dým požárem vzniklý tomu dovolí; na místě jest 7 lékařů. Z Příbrami, 1. června ve 4 hod. 45 min. ráno. Až dosud bylo nalezeno devět mrtvých, asi 20 horníků bylo vytaženo živých. Ochranné práce musily býti na několik hodin zastaveny, poněvadž veškeré mužstvo dolů se spustivší pozbylo vědomí. Požáru zdá se ubývati nebo uhasí. Počet pohřešovaných nemohl býti ještě zjištěn. Z Březových Hor, 1. června v 6 hodin 20 minut ráno. Ochranné práce byly opět zahájeny s částečným úspěchem a opětně byly nalezeny tři mrtvoly. Požár, jak se zdá, uhasí;, mnoho dělníků se ještě pohřešuje. Z Březových Hor, 1. června, v 10 hodin dopoledne. Až dosud bylo vytaženo 25 mrtvých. Mnoho mrtvol bylo dole ještě spatřeno. Pohřešovaných bylo až dosud oznámeno 70, zdá se jich býti však přes 100. Ochranným pracím jest ještě na překážku dým požárem spůsobený. Z Příbrami, 1. června. Březové Hory stihla děsná kata­strofa. Včera o poledni dělo se v Mariánské šachtě právě vystří­dání horníků a těchto na 700 po obvyklé hornické modlitbě spu­stilo se do dolu, když tu o 1 V* hodině odpoledne se spozorovalo, že z dolu vystupuje *kouř. Neblahá předtucha zmocnila se ihned těch, kteří zůstali nahoře. Učiněn pokus spuštěním čtyř hadic do Mariánské šachty oheň uhasiti, ale to se podařilo až o půlnoci. Velké části dělníků podařilo se zachrániti skrze šachtu Anensko- Prokopskou, dílem vytahovadlem, dílem okovem. Dusivý dým rozšířil se též do šachty Vojtěšské i do šachty Anensko-Prokipské. V této šachtě byly zvláště všemožné pokusy učiněny, aby horníci v Mariánské šachtě byli zachráněni. Úhrnný počet ještě poiřešo- vaných ve všech třech šachtách páčí se na více než 70. Z Anensko-Prokopské šaty bylo vytaženo až dosud 23 mrtvých, kteří vesměs nalezli smrt zadušením; s5 osob bylo ománeno a musili býti dopraveni do příbramské nemocnice.

U šachet udály se srdceryvé scény. Zeny a děti obklopo­valy místo, kde neštěstí se událo, lomíce rukama a volajíce o po­moc. Okresní hejtman baron Weber a báňští úřadníci příbramští meškají od včerejška u šachet. Báňský hejtman Koutný přibyl dopoledne. Přítomno je 10 lékařů. — Mariánská šachta jest 1120 metrů hluboká a má 31 horizontů. Oheň vznikl v 28. štole dle domnění následkem neopatrného zacházení ¡lam­pou a nebo Zlomyslností. Počet pohřešovaných nedá sc tudíž ještě zjistiti, poněvadž jednak mnoho zachráněných odebralo, se ku svým rodinám, jednak ještě docházejí nová oznámení o po­hřešovaných. Co se týče těch, kteří zůstali v šachtě, jest se obá- vati co nejhoršího, ačkoli ještě dnes ráno jeden dělník byl vytažen na živě. Při ochranných pracích zadusili se včera lezec Pešek a horník Lukeš, a dnes ještě třetí horník v šachtě Anensko-Pr okopské.

Když došla zpráva o tom hrozném neštěstí do Vídně, mi­nistr orby hr. Falkenhayn ihned radil se s ministrem financí Steinbachem, jenž slíbil, že podá poslanecké sněmovně návrh na podporu vdov a sirotků po zahynuvších hornících. Hrabě Falken­hayn také hned na to odjel do Příbrami, by sám se př esvědčil o stavu věci. Přibyl na místo hrůzy 2. června ráno po 6. vhod. ráno.