Jdi na obsah Jdi na menu
 


MODŘÍ ANDĚLÉ DÍL II.

2. 12. 2008

 

 

 

MODŘÍ ANDĚLÉ    2

 

 

 

Téhož dne V 15.30 odpoledne 

Důlní pracoviště,sloj B-14 ,ražba důlního díla č. 145 5232.

Vzduchová lampa bzučí a její slabé namodralé světlo sotva stačí osvětlit,čtyři muže ve špinavých a orvaných fáračkách.

Slovo má předák směny,“kurva ,chlapi než příjde Šrajbr,tak to musí být zabudované,jasné?Nechci aby viděl ten výlom co nám nadělili miláčci z ranní směny“,a svítí do tmy nad výztuží do obrovské díry .

Chlapi se svlékají do trenirek,nebo spíše do toho co se ,tak vzdáleně snad dá nazvat, a co z nich zbylo po mnoha týdenním nošení.

Na pracovišti je horko,a je zde i vysoká relativní vlhkost.V tisíc metrové hloubce ,po několika stech metrech ražby, od průchodního větrání ,jen s obtížemi ventilátor nasává vzduch,který žene potrubím o průměru 630mm,aby jej na pracovišti mohli dýchat,ale hlavně aby se proudícím vzduchem odvedli nebezpečné plyny,na hlavní chodbu kde je strhne průvan,a odnese dále k šachtě a kde na povrchu tyto smrady a jedy obrovské ventilátory rozpráší do ovzduší.

Téhož dne, doma 18.00

 

„kde jsi celý den byl,a mohl by jsi mi říci co jsi jedl“?těmito slovy mě uvítala doma manželka a to jsem ještě neměl ani vyzuté boty.

„ale měli jsme poradu a já Ti to včera zapomněl říct a večer však víš to tady se mnou nemluvily ani dveře.Hlad mám,jako zvíře,co mi nabídneš dobrého?“

„udělám Ti omeletu se šunkou,k obědu jsem na Tebe čekala s masem a hranolky,,Tebe nebylo,tak to sfutroval Kamil.“Kamil je náš syn „

„díky „políbím ženu na tvář,a pomyslím si něco o tom,jak je zlatá,čekal jsem větší dusno.

Usedám ke stolu a beru do rukou noviny,vidím,že jsou včerejší.

„dnešní noviny nemáme?A co děcka,jak jsi se měla v práci?“

„Simonu jsi nepotkal? Je venku se psem,musel jsi ji vidět před barákem,venčí s Gabinou ty svoje miláčky a Kamča jel na volejbalek.Jestli hledáš dnešní noviny,tak ty budou ještě ve schránce,tak si pro ně skoč!Já Ti zatím udělám to jídlo.Taky jsem dnes od oběda neměla v puse ani suchý chleba,dala jsem prat pračku převlékala jsem na Vánoce a dělám,že nevim kde mi hlava stojí.Jsem dobitá,jako pes ,nejraději bych šla spat.Když si člověk vzpomene,že ráno musím brzy vstávat,tak mi je do breku.Dovolenou mi nedají,nevím,jak to všechno postihám…“

Před proudem řečí mé ženy se dekuji do obyváku,kde také v klídku popapkám.

Pouštím si televizi a je tady zrovna zpráva o počasí.

„denní teploty ,mínus dvanáct až čtrnáct stupnů,v noci poklesnou na devatenáct až dvacet a .horských dolinách při vyjasnění,mohou teploty poklesnoutObrazek až na dvacet pět stupnů pod nulou v „těmito slovy ukončuje hlasatelka svoji předpověd počasí na noc a na zítřek.

To mi připomnělo ,že jsem si chtěl z auta vytáhnout baterii.

„lidy,skáknu si do auta vyndat baterku,zítra zase přijedu později a sama víš,,že jak nestihnu autobus ve tři,tak je konec.

Pak už mi nic nejede až v šest,to jezdí chlapi na čtyřčlenný provoz.“

„jak myslíš?Když se Ti chce ven v takovou zimu.A proč přijedeš zase později?To nemůžeš příjí včas,tak jako chodí ostatní z práce?To není dne,abys nepřišel pozdě,když to není z práce,tak to je z hospody ,jako včera.Doma je tolik práce,já to nestihám a ty mi nepomůžeš ani s těma blbejma záclonama.“

„můžu já za to.že si na nás furt něco vymýšlejí,na vedení mají asi pocit,že máme málo práce,tak se chodíme na etapy školit na obsluhu infraanalyzátorů a to dělají jenom v Ostravě.Tam by nás eventuelně zavezli ale horší to je potom nazpátek.A navíc beru Karla,auto ještě nemá,nemá ani řidičák.Kdoví jestli si ho někdy koupí. A navíc je to placené“to dodávím pro jistotu,jak to je o penězích,tak na to baby slyší.

„no,ale to je snad Karlův problém,tebe by asi, tak jako ho vozíš Ty ,nikdo nevozil.Že ty tak rád děláš někomu samaritána,řekni mě co budeš celý den jíst?Zase to bude nějaký vlašák a rohlíky?Jak Tě znám.Tak,že zítra pro Tebe vařit nemusím,děka pojí ve škole a já se nějak obejdu,koupím si asi oběd v práci.Kdy příjdeš? to samozřejmě také nevíš?Dělej si co chceš,stejně to tak děláš celý život,Já už toho mám taky dost.Každý den čekat,kdy a s jakou příjdeš?Jednou to je schůze,po druhé nějaké pitomé školení,jsem nesmírně zvědavá s čím vyrukuješ příště.?“

Raději ji neodpovídám a nechám ji vymluvit.Za ty roky co jsme spolu,už svoji ženu poznám natolik,že vím,z toho mraku pršet nebude.Tak to je totiž vždycky,pomudruje si a je klídek.Jen se ji nesmí odporovat.To je potom jiný rachot.

Proto ji nechám vymluvit a jen tak lehce podotknu.

„jak myslíš Liduško,opět máš pravdu“

Mažu rychle ven nežli si zase něco vymyslí.

Venku už je pěkná kosa,ometám z auta sníh.Jako veliká voda se na mě po chodníku řítí náš pes.Radostí,že vidí páníčka,knučí a vrtí ocasem,skáče se štěkotem po mě,jako by mě týden neviděl.

„no,no,darebáku,tak kde máš paničku?“uklidnuji zdivočelého psa a ve sporém osvětlení vyhlížím dceru.Pes,jako by rozuměl se otáčí a mizí ve tmě.Za chvíli je mám na místě oba.

„tatko ahoj,co tady v te zimě zase montuješ?“

Ptám se dcery,jestli ji není zima,když vidím,že nemá ani čepici a rukavice.

„ani ne“odpovídá ale bez obvyklého odmlouvání se přípojuje a jdeme spolu domů.

„tatuline a co dostanu pod stromeček?víš,že jsem byla celý rok přehodná“

Tak to teda má pravdu zatím s ní nejsou žádné problémy,,učí se velmi dobře,nevím,nevím,po kom to dítě je?Po mě určitě není,co já si domů nanosil pětek a pochytal pohlavků.,od kantorů i doma.Najednous e mi vybavují vzpomínky na školní léta a dokonce i jména spolužáků,což se divím ,protože moje pamět jména prostě nebere.

„a co ta poznámka v žákajdě?..produji učitelku Pupíkovou,“vaše dcera hlasitým hovorem ruší v hodině matematiky..

„tatko,víš,že jsi protivný?a co diplom za literárni soutěž?to není nic?a pochvala z angličtiny to se taky nepočítá?sám dobře víš,že matika není moje parketa,není pro mě a nikdy nebude ,jsem humanitní typ a basta.“

„jen,že příjmačky se dělají i z matematiky ty type“namítám.

„a když se to vezme,tak v te matice,zase ,tak špatná nejsem průměr mi vychází dva celé jedna a do pololetí si to můžu vylepšít.Zrovna zítra píšeme písemku a já ti garantuji,že to bude za jedna.Já umím?“

Doma vyštrachám nabíječku a zapínám na ni baterii z auta.jdu do pokoje .

„ty jsi vypnula telku?“

„ano stejně tam nic není.film na který jsem čekala uvedou v náhradním termínu,ted tam je nějaký dokument o Polsku.já teda jdu spát,ráno musíme brzy vstávat,Ty nepůjdeš?“klidným hlasem,jako by se nic nestalo se mnou hovoří žena a pochoduje do koupelny.

„ted tedy spát určitě ještě nepůjdu,podívám se na ten vysavač proč nebere tu šnůru“

„tak jo to by jsi byl moc hodný,když ho uklízím,tak se mi to splantá všechno dohromady“

 

 

Jo holt,nikdo to nemá lehké ,

Šachta tehož dne ve dvacet dva hodin večer.

Časový signál v rádiu pokrytem závojem prachu a pavučin,které snad hraje v kuse od doby kdy ho na skřín někdo,někdy před dvaceti lety postavil a nikdo v kanceláři vedoucího úseku ho již ani nebere,oznamuje všem kdož o to ještě stojí a dávno již nespí,že je právě dvacedva hodin a začínají noční zprávy.

Zatím co hlasatel chrlí monotoním hlasem kaleidoskop zpráv,technici noční směny se připravují k fárání na podřízená pracoviště a důl pohlcuje poslední havíře noční směny. Šachetní budovou se spolu se skřípěním posunovaných důlních vozů rozléhá hlas naražeče,vyzývajícího opozdilce ke sjezdu do hlubin.Hlas z megafonu zní odporně odosobněle a studeně.Megafon chrčí a poslední slova zanikají ve zvonění signálních zařízení a rachotu posunovačů důlních vozíků a kalorimetrů co s duněním vhánějí do šachty stovky kubických metrů předehřátého vzduchu

V poslední etáži klece se ocitá i lokomotivář Luboš Bláha.Moc toho přes den nenaspal a je to na něm vidět.Ospale mhouří oči a krčí se v hadrárně co na sebe navlékl aby mu nebyla zima.Natáhl na sebe všechnu špínu co našel ve skřínce a ted se tulí za havíře co stojí spolu se zbytkem opozdilců s nim v kleci a vede svou řeč

. „kurva do piče,zima jak svina,a to ,že je tu ten větr tak to je nejmín o deset stunů víc než venku.“

Horník stojící před ním mu odpovídá“řekni mě Ty chuju jak Ti může být zima?Dvě košule,svetr,fáračky a ještě vaták vždyt Ty se pičo ani neohneš,seš nabalenej jak pumpa na zimu.Řekni mě vole co mám říkat já?“a ukazuje Lubošovi díru v kalhotách ,kterou mu prosvítá nejen kus zadku ale i promodralá noha.Su zmrzlý jak sobolí hovno.

„no jo jenom,že Ty zalezeš do rubání,ale víš jak profukuje mašinou na překopě?kdybys to zkusil ,tak bys tak nemudroval“uraženě namítá Luboš.

Klec s horníky dojíždí na třetí nejhlubší patro,nacházejíci se skoro tisíc metrů hluboko.Horníci vylézají s pohupující se klece a rozcházejí se na svá mnohdy hodně vzdálená pracoviště. Bláha cestou do remíze důlních lokomotiv přemýšlí o tom proč ho vedoucí úseku na tento týden přidělil na třetí patro,když chodí celou dobu na druhé.

„Co jsem komu kurva fix udělal?To snad mám za trest,stále jezdím na druhém,obsluhuji nejvzdálenější pracoviště.Je tam hezký teplíčko,a dá se i zdáchnout.Tady neznám ani koleje,furt abych byl ve střehu a zima jak na Sibíři.Kurva do prdele co jsem komu udělal?No v pátek musím na druhé i kdyby čert na žebrákovi jezdil.ObrazekNebo se hodím marod.V sobotu je Ježíšek a já musím na šichtě zdřímnout,přece kvůli zasrané pojebané šachtě neprospím celé Vánoce,jenom proto,že příjdu domů po noční.“

Čtvrtek 22.12…..04.30.ráno

S nejistým pocitem zasunuji klíček do spínací skřínky zapalování promrzlého auta. Než jsem vytáhl paty z domu,tak jsem se v kuchzni podíval na teploměr za oknem.Nekompromisních mínus dvanáct přesně.

Otáčím klíčkem,chytne…? Nechytne….? Odpočinutý a dobitý akumulátor,předává svou nastřádanou energii do starteru.Ten zaknučí a zlostě zatočís promrzlým motorem.Ztuhlý olej lepí kovové součástky a ty se jen velmi ztuha dávají do pohybu.Motoru se moc nechce,ale po několika otáčkách naskočí,ale jen proto aby po několika blafnutích do výfuku chcípl.

„tak ty tak ty mrcho!však já ti pomůžu“

Znovu vyšlapuji spojkový pedal a s úmyslem držet klíček ve startovací poloze,tak dlouho,až se ta potvora třeba rozsype znovu protáčím motor. Fiat jako by poznal,že tudy cesta nevede,naskakuje po pár otáčkách starteru a ve zvýšených volnoběžných otáčkách si stěžuje svým promrzlým plechovým kamarádům na svého pána.Přes bublající výfuk drmolí o slunné zemi svého původu a o tom jak v Česku dostává na prdel.

„“no tak se ukaž co v tobě je „oslovuji auto a energickým obloukem s koly protáčejícími se ve sněhové závěji vyvádím svůj vůz nezapirajíci svůj jižní temperament z parkoviště na škvárou posypanou vozovku.

Lehce přidám plyn srovnám rozkývaný zadek vozu a s již vytočenou trojkou,chytám zelenou na světelné křižovatce.Sportovně yladěný motor má chut ukázat co umí.

„Jen klid kamaráde,je hladko ,lidi chodí jako nemocní osli,taky by se nám to nemuselo vyplatit“broukám si pro sebe aa taky hned ubírám na rychlosti,klouže to jako hrom.

Topení se konečně začíná snažit dokázat,že se nevozí zadarmo a úspěšně vyhání zimu a čistí průhled oknem.Do úst přehravače zasunuji oblíbenou kazetua zapaluji si cigaretu.Prostorem se nese tklivá romantická melodie ,Feldy Slováčka a jeho klarinetu.Po trati autobusové línky zajíždím na havířské sídliště.Vítají mě desítky rozsvícených oken a je vidět stíny vycházející z útrob paneláku jak opatrně spěchají na svůj spoj.Před třetí autobusovou zastávkou několikrát stisknu páčku světelné houkačky a zajíždím do závěje u chodníku.Karel pochopil a svižně dobíhá

. „sedej a zavirej dvéře at nám neuteče teplo!“

„ty dnes jedeš autem?“ptá se Karel a uvelebuje se do anatomické sedačky jako bychom měli jet rally a ne nějakých pár kiláku na šachtu.

„Jo mám dnes něco na práci v Ostravě a nebud moc zvědavý,bud rád ,že se vezeš.Taky jsem se na Tebe mohl vybodnout.

Na parkovišti dnes místo hledat nemusím můžu se postavit kam jen srdce ráčí,chce to jen rozjezdit sníh mezi auty kterých je jen několik a jsou po parkoviští roztroušeny jako hrozinky ve vánočce ze sámošky.Tak využívám této nebývalé možnosti a zajíždím co nejblíž k vrátnici,abych nemusel po směně šlapat v rozbředlém sněhu,až to dopoledne posypají solí

Stanice Bánské záchrané služby tehož dne po páté hodině ranní.

„Dnes jste tady nějak brzy a nebo je už tolik hodin“vítá nás záchranář ,který měl noční službu průvodce záchraných čet.“

to bych se mohl jít okoupat ,když už jste tady“využívá našeho dřívějšího příchodu a tlačí se ke dveřím.

„Ale jo di my Ti to tady už pohlídáme“

„To su zvědavý kam nás stařík dnes pošle?co si zase na nás vedení vymyslelo?“Vyzvídá Karel. „

Kam by jsme chodili?Asi do svojeho,uvidíme co si starý naplánoval“odpovídám a čtu raport noční směny.

Tak jsme zase pohromadě,Tonda poslední jako obvykle.

„Panstvo dnes fáráme včas“upozornuji všechny.

„Tak už žádné kafíčko,Ládinku“

to platí specieně kavožroutovi Ládinkovy,který už hbitě pochoduje s konvicí pro vodua má už i zapnutý vařič.

„to snad Milane nemyslíš vážně,vždyt jedu z Lučiny ,autobus měl spoždění a su zmrzlý jak sobolí hovno“

. „Zahřeješ se prací“,končím diskusi a raději se jdu převléct do fáraček.

Stejně si to kafe uvaří a u šachty nás dohoní.Proč se mám zbytečně rozčilovat. Ke starému jdu již převlečený do špinavých smradlavých fáraček,nemá to rád a alespon mě dřív vyrazí

. „tak kam dnes Staniku?“oslovuji šéfíka a pozoruji,jak rudne.

„Do svojeho ogare,a hybte sa!Dělajte tak aby sa mohlo hned po svátkách plavit!Popílek tam máte už nějaký navezený,tak at sa mě potom nevymlůváte,že je ztvrdlí a nejde s ním dělat.A Ty už mě kurva, do prdele neser a přestan mě sem lozit v tych zasraných fáračkach,si tu chvílu,stepuješ tu jak buzerant a podívaj sa pod sebe.To pod svinů je čistějš jak pod Tebů,furt Ti to a všeckým říkám,že sem máte chodit jenom v civilu,ale kurva to je jak kdybych na stěnu hrách házel.Vy ste asi všeci blbí nebo to snad ani jinak není možné.Tak vypadni a mazejte at vám neujede klec“

S radostí plním jeho přání a jdu naproti do dení místnosti pro chlapy. Dnes to na pracoviště máme daleko,na výdušnou třídu dokopaného rubání je to třičtvrtě hodiny svižné chůze.Ale zase je tam hezký teploučko,jako v Marianských láznich dvacátého července.A ta trocha smradu ta nám nevadí,už jsme zažili jiné a špatně nám nebylo.Je tam vydýchané ovzduší a málo kyslíku to vše spolu se smradem exkrementů po havířích a plísní vytváří ůžasný koktejl,ale jak říkám smrádeček ale teploučko.

A jsme tady ,každý si najde kousek odkoru a sedáme si na zem.Svačina klukům po chůzi jde k duhu a tak se zase kecá a kecá.Je to jako každý den,už je ani neposlouchám. Až ted to je zajimavé.Ladik se rozhodl z Karla vyloudit pár doušků vody

. „Jenom hlt,vole víš jak mě po včerejšku suší?“

„Nemáš chlastat“brání Karel svoje zásoby a snaží se láhev s vodou odstranit z Ladova dosahu.

Co kdyby?Je mu úplně jasné,že jak Lada potáhne tak mu vody moc nezůstane a do konce směny je hezký daleko.

„Kurva neser mě,každý si tu flašku može nosit,tak mi řekni proč Ty ne?Proč zrovna já bych Tě měl napájet jako jalůvku?Vy doma nemáte ocet?

Karel urputně brání vodu v plastové špinavé láhvi od octa

. „Tak si tu flašku strč do řiti chrte a poser se s te smradlavé vody“

„Tak se napij,ale at tam něco zbude na potom“ustupuje Karel a podává Ladovi láhev. „A zítra si dones svoju!já Ti vodárnu dělat nebudu.

Beru interferometr a jdu skontrolovat pracoviště,poměřit na metan a prohlédnout zajištění stropu at nám něco nespadne na hrb

. „kolik jsi naměřil „ptá se Lada

. „jedna celá osm,je to dobrý,děte na to já zajdu zavolat inspekčnímu a podívám se po tom popílku,jestli starý zase nekecal .“ To bych rád sám viděl kdo by ho tu tak honem navezl,to bude fakt asi jenom takové hury,bury,abychom makali.

K nejbližšímu telefonu to je jen stodvacet metrů,ale do pořádného kopce,místy i po žebříku ,kterému tady říkáme slepičáky. Když se vrátím tak kluci jedou jako barevní.Jen se z nich kouří.Špinavá těla se lesknou potem a někteří jsou jen v trenclich

. „kurna,ted nás odvolat do akce tak se asi vybulím“šklebí se Petr a pokračuje. „včera jsme s Ladikem trochu popili,no ,.ale dnes si dáme po pivku a domů.Skočíme do SVĚDRA,/tak se jmenuje pivnice na parkovišti/na jedno.

Práce jen frčí,což o to kluci umí,když chtějí,jen se jim nesmí říkat,musíš.To se to potom sabotuje jak to jde.A je čas to zabalit. Udělám poslední kontrolu pracoviště a můžeme jít k šachtě,je půl jedné,tak to máme akorát na čas.Ladik znovu něco hučí do Petra,no ted už ho na pivo nemusí moc přesvědčovat.ObrazekVypotili hezkých pár litrů a tak se dohadují kdo má po včerejšku větší žízen.Ani se jim nedivím.Sám jsem vysušený jako treska a to jsem zdaleka nepodal jejich výkon. A jsme na překopu,konec řečí ,do uší nám zaléhá rachot a řinčení vozů okolo jedoucí soupravy.Řídič lokomotivy na nás zabliká světly.a trochu přibrzdí.Než bys řekl švec a Karel sedí v mašině do které za jízdy naskočil.Asi jeho kámoš.No marné,kdo umí ten umí a kámoš mu ušetřil pořádný kus cesty.Nemusí to s námi šlapat v tom studeném větru. U jámy obvyklý cvrkot,Karla nikde nevidím,asi je už nahoře. Dnes se mu zkrátka zadařilo.Chlapi se tlačí ke kleci,já se tlačenici vyhýbám.Dnes mám čas,jsem autem a nic mě nehoní.A tím pádem mi na nějaké minutě nezáleží a mohu si i pobýt ochvíli déle pod sprchami.Konečně zase na světle Božím. V klídku si dám cigárko a jdu se koupat. Ještě napsat hlášení a jdu domů.Procházím vrátnicí a jdu na parkoviště

Auták šel asi do sebe,po raním stávkování motor naskakuje okamžitě na první otočení starterem.Je fakt,že se trochu oteplilo,ale i přesto je dost zima na to,že bych nedej Bože měl jít pár kiláků pěšky,no to ani náhodou. Před „ERBEM“,zajíždím do kolejí ve sněhu,které zde zanechala včera Alpina.Pro Fiata sice trochu širší,alespon při vylézání nemusím do hromady sněhu po pluhování.

Sedám si ke krajnímu stolku,ktereý mám buhví proč oblíbený a s povděkem beru teplo ,které mě tak hezky obaluje.Opět je zde živo,jako v márnici.Pan vrchní ramenem podpírá sloup u baru a asi medituje,protože mě absolutně nevnímá.Klepnu popelníkem o stůl a ejhle mrtvola ožila,trhl sebou,jako bych vystřelil.On fakt asi podřimoval a ani se nedivím,při tom shonu jaký tady je.A malá boule na jeho kalhotech naznačuje směr kterým se ubíral asi jeho krátký sen.Škoda,že jsem si toho nevšiml dřív,to bych počkal „mohlo to být i s orgasmem.“No nic než se rozhýbe a donese mi moji COLU,skočím si na toaletu.

Tady to je jako v galerii.

Prohlížím si „duchaplné“nápisy na stěnách svědčící o bohatosti českého jazyka a vybrané tvořivosti zdejší klientely.O tom jak má vypadat vagína se mohu přesvědčit na nejmeně dvaceti dílech různě zpracovaných do kdysy bílé omítky stěnz okolo pisoarů.Už to všechno vidím v zářivých barvách na super papíru a zabalené v dokonalých deskaách s velkou vagínou uprostřed a místo obligátní čárky by byla naplněna jmény tvůrců této hnusárny,kterým bych smozřejmě dal celé toto dílo k úhradě.Možná,že by si potom našli jinou zábavu.Ovšem také by se mohlo stát,že bychom přišli o projev ,tak ryze typický české lidové kultůry.No já bych určitě nad takovou ztrátou slzu neuronil.

S chutí bych ty vylízance nakopal do prdele.

Sedím u stolu a popíjím kolu s kapkou rumu a s vrchním na sebe čučíme jako dvě paka. Kromě nás dvou a pár chcíplých much na okně zde není ani duše. „Ty se tady synečku asi moc nestrháš“myslím si při pohledu na toho chcípáka.Co si o mě myslí on ?To teda asi neuhodnu, a je mi to šuma fuk.

Dveře se otvírají a se závanem čerstvé zimy vstoupila ona.No abych se přiznal ani jsem moc nevěřil,že příjde.A taky bych se nedivil, po tom mojem včerejším extempore,bych to očekával. „Dobrý den Alenko ,posadte se,už jsem si myslel,že se Vás nedočkám“blekotám a přisunuji židly pod jeden z nejkrásnějších zadečků v naší vlasti.

 

 

Do prdele zase se chovám jako študent na prvním rande.Jestli budu takové tele dál,tak se na mě vysere jak na placatý kamen. Rychle převádím hovor do vod kde jsem doma a takticky navazuji na včerejší setkání.Doufám,že si nevšimne mojí trémy a toho,že se mi asi už i červenají uši,což se mi občas stává,když jsem trochu z míry a nebo něco zapírám.

„Alenko,co by jste řekla tomu,že bychom si zajeli někam jinam?tady to je o ničem a stejně jsem všem vykládal,že mám cestu do Ostravy , tak co říkáte tomu,že bychom si tam zajeli a trochu se prošli předvánoční atmosferou.“ „

Proč ne

“souhlasí s podmínkou,že se protáhneme i po Vánočních obchodech.

A já ,který jsem pověstný tím,že pokud do obchodu vyloženě nemusím,tak tam nevstrčím ani nos,sohlasím a raduji se jako malé děcko.Já bych s ní šel snad i na kolotoč v tom mrazu

. „Vy věříte,že se do toho bobka vejdeme a že nás to uveze?“kriticky hodnotí malého sportáka. „Vždyt je to sotva po pás,má to vůbec motor a nebo to taháte za sebou na provázku jako kačera?“

„na provázku to netahám a samozřejmě nás to uveze,představte si,že to má dokonce i kufr,sice nic moc moc ,ale vejde se tam diplomatka,kartáček na zuby a šeková knížka a s tím už se dá objet celý svět.“

„Italský zázrak se dává s podivným prskáním do pohybu,asi voda v benzínu.Potvora místo toho aby přesvědčoval o své dokonalosti,se začíná předvádět hned s te nejhorší stránky.Při rozjezdu poskočil a málem chcípl

. „ty hajtro jedna,jestli toho hned nenecháš,taktě budu krmit místo superu,specialem a to ještě napůl s naftou.“vyhrožuji v duchu a zavibruji s plynovým pedále.

Ten zmetek jako by mi rozuměl,ve výfuku se ozval typický chraplavý a trochu chrmlavý zvuk,to jak zabral poslední z válců,který do ted chytal krok se svými bratry a koníci ožili.

„kupodivu,se jelo v to autíčku velmi dobře,dokonce i pohodlně“hodnotí jízdu Alena a dává žlutáskovi jedničku s hvězdičkou.

„Kam ted“?

„do obchodního domu OSTRAVICA slíbil jste mi to.Potom to již ponechám na Vás,sama nejsem nějaký znalec Ostravy a jezdím sem jen občas a proto,že věčně stíhám autobus tak na nějaké to chození mi moc času nevybude.“

„jistě rád se této role ujmu,můžeme na kafe, například do RUBÍNU,nebo do ZIMNÍ ZAHRADY v PALÁCI.navrhuji podniky kde jsem skoro doma a kam vodívám své občasné přítelkyně.

„třeba,jak jsem řekla je to na Vás a já se podřídím“

Rozhodnuto a provedeno,pomyslím si když s úlevou skládám ochozené nohy pod stůl v RUBÍNU.

Z nákupu v Ostravici se vyvinul docela slušný maraton po Ostravských obchodech a moje únava je srovnatelná s únavou roznašeče vody ve starém Římě. Nakoupené radosti jsou uložené v autáku a část mých tajných úspor se po dlouhé době dostala zase mezi lidi

. „tak co?Jak se cítíte po tom putování za dárky?Ráda bych se Vám nějak revanšovala za za ten hezký a užitečný výlet a Vaši úžasnou trpělivost.Pokud ovšem nespěcháte domů.Ráda bych Vás totiž pozvala,doufám,že pozvání na malou večeři neodmítnete.?“

„Alenko děkuji Vám,je to od Vás moc milé,alevaše pozvání nemohu přijat i když s tou večeří naprosto souhlasím,již ve vlastním zájmu,ale o nějakém pozvání tady opravdu nemůže být žádná řeč.Já Vás sem dovezl,Vy jste mě uchodila k smrti a určitě nehodlám umřít hladem,a jistě se nemýlím,že to ptéž platí i pro vás,jistě jste také hladná.“

„nezlobte se Milane,ale Vy se mnou trávíte spoustu času a já nevím jak bych se Vám měla odměnit,ne to nemohu přijat.“

„Alenko,kdybych nechtěl ,tak to nedělám a přiznám se Vám docela jsem se na Vás těšil a proto nevidím důvod aby jste mé pozvání nepřijala,vždyt není všem dnům konec a někdy můžete něco dobrého připravit sama a pozvat mě k sobě.Věřte,že Vaše pozvání určitě neodmítnu.Záleží jen na Vás.

Alena si mě zkoumavě prohlíží a s nečekanou vážností a upřímností odpoví.

„kdo ví,třeba se to stane,v podstatě je to možné,pokud budete hodný,tak Vás překvapím“

„No vidite a jsme domluveni“

Jsem hladový jako vlk a docela se těším na něco teplého,pokud to nebude kuchař.

Zatím co si vybíráme s jídelního lístku,Alena pokračuje.

„Víte,že že jsem také hladná,moje poslední jídlo bylo ve školní jídelně a Vy jste také jedl kdo ví kdy ,možná že ráno a myslím si ,že nejsem daleko od pravdy,tak co si dáme?A nebo víte co,když jsem dnes vše nechala na Vás ,tak zkuste něco vybrat Vy Je to docela příjemné,když o Vás někdo pečuje,dlouho jsem neměla takový dobrý pocit z něčí přítomnosti,jako mám s Vámi a ráda si ten luxus opečovávání vychutnám,pokud nejste proti.“

Opírám oči na číšnikova záda,ten jako by tušil,v jakem zbědovaném stavu se nacházejí naše tělesné schránky okamžitě ukončuje svoji“rauch pauzu“a krokem hodným baletního mistra,doklouzává k našemu stolu.

……a k pitíčku si prosím dáme co?z nealka zde máme Toník,pepsínu,Marku,sifonek,nebo mohu nabídnout vínečko?Z naších mohu prosím doporučit Valtické,nebo Kardinálek?Máme i vína Chilská a Španělská,nebo snad pro dámu to bude aperitívek,je zde výborné Biancco,nebo snad skleničku Fernetku?..pán je zde jistě vozem,že áno?kdo by také v takovém počasí chodíl pěšky.Prosím panstvo račte si vybrat,rád počkám.“

Bože proč já mám smůlu na tyto týpky?

Svoji ochotu počkat,snad až do Tří králů dává zřetelně najevo úkrokem vzad a svoji kichotovskou postavou okamžitě podepře sloup ,aby snad nedej bože tento“ nespadl“ na některého z hostů co ještě nezaplatil útratu,v těch pilířích je snad zabudovaný nějaký magnet na pinkly,opírá se přesně tak jako ten v ERBU,že by snad byli příbuzní?To snad není pravda jak jsou si podobni. V obavách aby nám tady nahodou neumřel na sešlost věkem,nebo snad nezapustil kořeny s e rychle rozhoduji a objednávám.Se zájme očekávám jeho návrat.Na to jak byl ukecaný a jak se mi před chvíli jevil,byl kupodivu rychlý jako blesk.

Docela mě překvapilo jak bylo jídlo rychle připraveno,dokonce jsem nabyl podezření,že má jasnovidecké schopnosti a,že tam někde za plentou odkud se linou příjemné vůně měl jídlo již připraveno.Pokud bude jídlo chutnat tak dobře jak vypadá,tak nás čeká docelá pěkný gastronomický zážiteka a rád pochválím kuchařovi kulinářské schopnosti i kdyby byl zrovna čínan.

Jsem rád ,že jsem Alenu zavedl sem.

Občas si na tento podnik vzpomenu a vzpomínky spojuji s dobou kdy jsem zde bývál velmi častým hostem.Trošku se to tady poměnilo,ale atmosfera ta zůstala,pořád taková ta pohoda a klídek,což je v dnešní době již velmi vzácné zboží.

I na Aleně pozoruji,že se zde cítí velmi dobře a prostředí se ji zamlouvá,s požitkem popíjí víno a tváře ji hezky zrůžověli,v očích se ji odráží plamének svíčky hořící na stole.Je to velmi krásná a vzrušující žena

. „Milánku,bylo to velmi dobré,“hodnotí s úsměvem náš dnešní velmi pozdní oběd nebo spíš obědovečeři. „To bych nevěřila,že se dá někde ve světě tak dobře popapkat.Jsem moc ,moc ráda,že jsem s Vámi jela je mi opravdu moc hezky.Nikam nespěchat,jen tak si posedět s milím a příjemným člověkem,takovou pohodu jsem nezažila už hodně dlouho.Ale možná se opakuji,mám ted toho opravdu hodně,jsem v jednom kole.Ráno když jsem přemýšlela o Vašem návrhu,tak mi moc rozumný nepřipadal.Ale ted jsem fakt moc ráda.Vy to možná nepochopíte ,ale pro mě je naše seznámení velikou změnou v mém stereotypu.Víte my ženy,takovéto okamžiky prožíváme trochu jinak nežli vy muži.Vy v tom asi vidíte dobrodružství,sex a kdo ví co?Ale nám někdy stačí i kousek takové romantiky a pohlazení po duši jaké jste mi nabídl.Ani nevím proč Vám to vše vyprávím,možná jednou i vy pochopíte a dáte mi za pravdu.“

Z vlastní zkušenosti vím,že když se žena takto rozpovídá je v těchto okamžicích nelepe mlčet.Nic se tím nepokazí,při tom mám sám moře času na svoje myšlenky

Ty se točí spíše,okolo ženy na kterou se dívám,obdivuji její jemnost a půvab

.Opravdu zde si dal stvořitel záležet na svém díle.

Ted nevím,jak dál abych si to nakonec ještě nepokazil,ale co?Kašlu na pocity,z toho jsem dávno vyrostl abych se v tom paplal.Život je příliš tvrdý a dobře mě vyučil.Viděl jsem příliš mnoho neštěstí a zmařených životů.Znám cenu okamžiku.Zažil jsem situace,kdy nebyl čas na nějaké pocity,hrabat se ve svědomí a dovolit si přepych dělit něco na špatné a dobré.Kdo to může posoudit?Vždyt,to všechno,může být i naopak,co je špatné pro jednoho,může být pro jiného životní výhrou.Ne nejsem cinik,jak by si snad někdo mohl myslet.Dostal jsem od života výsadu,pohlédnout za stěnu,kterou většina z nás nikdy ani nezahlédne.Jsem jen člověk,člověk,který zná cenu života,až moc často jsem byl svědkem toho,jaká mizivá,titěrná,je hranice mezi bytím a nebytím.Jak je těžké opouštět svět uprostřed špíny a v hluboké tmě bez posledního pohledu na Ty ,které člověk nesmírně miluje. Proto jsem takový,jaký jsem,rozhodl jsem se žít a užívat si života.Vědomě porušuji společenské konvence,které si lidé vymysleli sami,ze strachu před sebou samími,nemohouce se ovládnout,když zazní zvon burcující jejich svědomí a jejich touhy.

Tak je to,ted mě opravdu opanovává jediná myšlenka.Jak dostat tento šperk mezi ženami do postele,než se radit se svědomím o tom zdali činím správně? Sedět tady do nekonečna nehodlám a asi také nic nového nevymyslím. A na to jít ještě někam jinam nemám ani pomyšlení

.Myšlenky se líně toulají hlavou a příjemné teplo dotváří stav kdy moje fantazie pracuje docela dobrým směrem. Nu a ted babo rad. Objednávám sedmičku „Diplomata“,spíš pro ten pocit pohody o kterou nechci přijít,než pro chut.I když to je velmi dobré víno,a nemít auto tak bych lahvinku urazil i sám.

Číšník obřadně nalévá,tak vzhůru do boje,chopme se číší,snad mě něco napadne

. „…..jestli by Vám to Milane nevadilo,tak bychom si mohli první přípitek vypít na tykání“velkoryse nabízí Alena a já s povděkem příjímám její návrh,který pohnul s ledy a aby si to náhodou nerozmyslela

Tak se okamžitě ujímám přípitku a hlavně se těším na obligátní polibek.S tímto vývojem situace začínám být velmi spokojený a cítím v sobě úlevu.Opět se hraje na mém hřišti a tady jsem v klidu.S chutí si zapaluji cigaretu a už se mi vrácí moje sebevědomí a určitá drzost.A tak docela klidně a jen tak při řeči,jako by o nic nešlo navrhuji Alence,že jak se zmínila o tom,že bychom si měli dát poslední kávu.Tak,že tu bychom měli třeba vypít u ní.At má na této večeři,či pozdním obědě nebo co to vlastně bylo ,taky nějakou zásluhu. Souhlasí s takovým klidem,jako by to navrhla sama.

Později,až poznám její bezprostřednost a upřímnost ,tak mě to již ,tak udivovat nebude,ale ted jsem sám trochu překvapen jak to jde,Alenka si v tuto chvíli opravdu myslela,že jde jen o to kafe,no neuvěřitelné.Ovšem ted je sitace někde jinde.Popíjíme vínko a minerálku,tlacháme o svých školních létech,přátelích a blížicích se Vánocích.Ale čas je jak říká jedna moje přítelkyně“neúprosný běžec“ Platím útratu a jdeme ven do zimy.Trochu rozehřátí vínem se docela samozřejmě uchopíme za ruce a ubíráme se na parkoviště.Právě vyprávím Alence historku o mých kamarádech a jejich pracovních předzdívkách.S chutí ne zasmějeme,tomu jak jsou legrační a trefné

. „Jak říkají Tobě Milánku“?

„nu jak by mi říkali?“MIMI“ odpovídám na otázku. „“

Jéé to je hezké,moc se mi to líbí a sedí to k Tobě,asi Tě butu také tak oslovovat.Ovšem jen jestli Ti to nebude vadit.“

„Pokud tak na mě nebudeš volat přes půl města,tak klídně“souhlasím a opatrně ji převádím přes napluhovanou hromadu sněhu

.Dnes bych snad souhlasíl se vším,i kdyby mi říkala třeba Dolfo.Snad je to i tou kapkou alkoholu,ale jsem naprosto uvolněný a spokojený Podobný pocit,jsem prožíval snad naposledy v době ,kdy jsem jako odrostlý kluk toužil po motorce.Denně jsem obcházel „Mototechnu“a obhlížel nablískané stroje za výkladní skříní a klepal se aby mi tu moji krasavici někomu neprodali,tu krásnou vysněnou černou JAWU 250,o které se mi zdávaly až erotické sny,když jsem ulehl večer do postele a abych ráno byl zase u ni.Ta touha po ni byla ,tak silná,že jsem z ní měl takové nějaké pnutí v celém těle až z toho bolela hlava.Všechny tyto pocity zmizeli a vystřídal je pocit nevýslovného blaha,když jsem si tu černou krasavici tlačil již jako svoji na chodník před prodejnou.Kráčel jsem jako ve snu a myslel si,že se na mě dívá celý svět.Tak moc jsem byl pyšný.

Dnes opět světu předvádím krasavici,ženu kterou znám sotva pár dnů,ale ,která mě dostala.

A to jsem si myslel ještě před nějakou hodinkou,že podobné city už ve mně umřely. Ta žena má v sobě něco co ze mě dělá zase toho mládenečka opojeného štěstím .Člověk žasne sám nad sebou,opět se přesvědčuji,že k získání těchto pocitů v podstatě nezáleží na délce známosti,která činí jen další společenskou barieru.Délkou se snad pocity jen prohlubují,nebo i ubíjejí.Ale tady se mění na lásku a at si říká kdo co chce stejně to je po první nejhezčí,je to adrenalín, který spolu s hormony se valí krevním řečištěm a sexualní žádostivost.Je zapojena fantazie,vytvářející pocit něčeho úžasného,velikého a to vše je motorem pro moje další jednání. A jsem v tom,je to jasné jako facka,opět se řítím a to na plný plyn a bez brzd do problému o kterých v tuto chvíli,nechci nic vědět.

Cítím jak to ve mně pracuje,jak se zvedá vlna emocí a žádostivostí až mě trnou čelisti. Snad jsem potkal jednu z těch osudových žen,o kterých čtete v románech a možná ji potkáte jednou za život.Kdy se díky osudu protknou dvě cesty a pokud nejste na křižovatce včas,tak vás na věky minou. Nerad něco měním,ale ted již začínám mít jistotu,že se zůčastnuji něčeho neopakovatelného,že vstupuji na posvátnou půdu,kde nemám co pohledávat,protože ji určitě znesvětím.Ale není pro mě cesty zpět. Jedu v tom jako na housenkové dráze.

Bože proč mám takové myšlenky ?Ty jsem snad již dávno vymazal a se svým svědomím jsem kamarád.Asi jsem se zamiloval,jinak to není možné. Vždyt to není první žena v mém životě a já se přes všechny podobné vztahy přenášel aniž bych jen na moment měl z toho špatný pocit.A najednou se zpytuji jako před svatým přijímaním.

I Alena si všimla,že se se mnou něco děje

. „Co Ty jsi nějak zamlklý?Byl jsi samí vtípek a ted nemluvíš“

„Ale to nic ,jen jsem se trochu zamyslel,v práci máme malý problem a já si na to ted vzpoměl ale už to je v pohodě“

snažim se vykličkovat a tím i zabouchnout dveře do svých až moc prudernich myšlenek,a tak mě napadá,co by holka zlatá řekla,na to co se opravdu odehrává v mé mysli,koukám z okna na tiše se snášející vločky sněhu a napadá mě toto přirovnání.Ovšem nahlas bych si to asi nikdy netroufl říci,

ale cítím,že jsem celý ,tak nějak mimo.

 

""JE VEČER A VENKU SVÍTÍ HVĚZDY JEJICH STUDENÉ SVĚTLO JE,VZDÁLENÉ V HLUBINÁCH NEKONEČNÉHO VESMÍRU.NA OKNECH SI MRÁZ HRAJE S NAŠI FANTAZII.A NĚKDE UVNITŘ NAŠEHO SRDCE CÍTÍME TEPLO.TO JE TEPLO LÁSKY,KTERÁ OBČAS BÝVÁ NEKONEČNĚ VZDÁLENÁ JE PŘESTO SILNĚJŠÍ NEŽ HVĚZDY, SICE NENÍ VIDĚT A NEDÁVÁ SE NA ODIV,ALE JEJÍ TEPLO A SÍLA JE MNOHOKRÁT VĚTŠÍ,""

 

 

. Zářící okna,neony ulic hromady sněho kolem chodníků,jsme doma a já hledám místo k zaparkování uprostřed sídliště. „tady bydlím“ukazuje Alena na mnoha vchodový barák,který se jako nasvícená hradba tyčí nad nemocnicí.Anonýmní panelová noclehárna,kde matky svým malým dětem lepí své fotografie ke zvonkovým tlačítkům,aby děti vůbec trefily domů.Jednosměrná ulice zapraná auty,s telefonní budkou polepenou plakáty a vytlučenými skly na konci.Kdo ví jestli funguje napadá mě při tomto smutném pohledu.A přesto jsou zde štastní lidé,za pár dnů budou okna zářit barvou vánočních světel na stromcích,chodbami se bude vinout vůně vánočního cukroví a charakteristický zápach smažících se kaprů.Lidé budou na sebe pár dní velmi hodní,dokonce se budou i zdravit a usmívat se na sebe,aby se vše zase mohlo vrátit do starých kolejí.Do dnů poznamenaných únavou s hektických svátků.Popelnice budou přetékat odpadky a lidé se zase začnou chovat normalně,tak jsou nastartovaní.Opět budou bezohlední a plni závisti.Děti přestanou zdravit a opět budou čmárat na zdi,vypalovat poštovní schránky,ničit výtahy.Tak jak říkám opět bude vše takové jak jsme si to vytvořili,bude to náš svět.

 

„Nu Mimi, vystupujeme, zvu Tě na slíbenou kávu.Na co jsi se tak zakoukal?Ty tady někoho znáš“

„Ne to ne,ale koukám,v jakém škaredém baráku bydlí to nejkrásnější stvoření.MILUJI TĚ“

Malá potýčka s vchodovým zámkem.

„Sezame otevři se“pronáším žertem,a světe div se ono to fuguje

. „no ne,Ty jsi se minul povoláním,ty jsi měl být kouzelník a ne záchranář.“

„miláčku,to by jsi se divila,jak někdy musí záchranáři čarovat,aby ta zubatá nedostala svoji dan“

Byt ve čtvrtém patře nás uvítal teplou tmou.

„můžeš se posadit kamkoliv chceš a cit se tady jako doma“uvádí mě Alena do obývacího pokoje

. „postavím na kávu,hned jsem zpátky,jestli se Ti chce,tak pust nějakou muziku pokud zvládneš ten můj stroj,přiznám se Ti ,že já sama nevím na co všechno ty čurapetky ,jak říká tlačítkům jsou.“

Ve výklenku vedle obligátní obývací stěny s barevným televizorem,trůní docela slušná „HI-FI“ souprava. Na stěně nad ní je zvěšen panel barevné hudby.Skřínka pod soupravou je nabita vinilovými gramofonovimi deskami.Nejmeně stopadesát desek na mě vystrkuje barevné hřbety přebalů.Nežije si špatně pan inženýr.Při prohrabování deskami zahlédnu podvědomí obal.Zakládám desku do přístroje,při zvedání víka od přehravače na podlahu se snese obálka a několik listů papíru.Automaticky papíry zvedám a kladu je na obal vyjmuté desky ze kterého se na svět usmívá Klaus Wunderlich,je to dokonc ejeden z mých oblíbených interpretů. Puzen zvědavostí,pán Bůh mi to odpustí,rozkládám papíry do stavu v jakém byly než mi upadly na zem.Vidím podle data,že se jená o nějaký dopis asi týden starý.

Začíná nějak divně a proto i čtu,oslovení,Vážená paní,pak nějaké keci o morálce a povinosti ku sdělení informací a tady to začíná být zajimavé …..jsem bytná vašeho pana chotě,pana inženýra Vrány co tady pracuje na ministerstvu a chci Vám s upřímností sdělit,že….. Zkrátka a dobře v dopise psaném podivnou češtinou sděluje asi odmítnutná a zhrzená bytná,manželce svého podnájemníka,že tento pán má má v Praze mladou kočku,se kterou tráví veškerý volný čas,ovšem na toto se přece paní bytná nemůže jen tak dívat,po spoustě canců o morálce se obrací na Alenu aby si v této věci udělala obraz a donutila manžela k životu pořádného člověka,jinak s tím půjde někam.Kam ,to již nenapsala.

Odkládám dopis na obálku a je mi pana inženýra svým způsobem i líto.chudák jistě neví co je jeho bytná za mrchu a poklidně si šuká zajdu a nevidí kam se řítí její zásluhou…. Připomíná mi to jednu paraelu,o které s pochopitelných důvodů ted nebudu přemýšlet natož psát.

Ostravský dialekt má pro podobnou situaci přiléhavé přísloví.“Život předupníka je krátký,ale krásný“

Nakonec co bych zapíral,za svoje malery si převážně můžeme sami.Já sám se zrovna ted do jednoho takového řítím a nějak mi to ani nevadí. Alena na barokní stoleček pokládá podnos s kouřící a báječně vonící kávou. „jestli snad máš chut na něco tvrdšího,tak si pojd vybrat,manžel mi tady nechal celé skladiště.“ S těmito slovy otevírá intarziemi zdobenou barovou skřinku,no spíše pořádno skřín.Zde v záři vnitřního osvětlení vidím,že vkus pána domu co se týká alkoholu je velice vybraný a že se asi bojí smrti žízní ve střízlivém stavu.Zřejmě často býval dehydrován.Jinak si neumím vysvětlit tu baterii lahví různých značek,tvarů a barev jskřivě se třpytící v září bodovek v tomto velkolepem skladu.

„to teda je síla,to by snad naplnilo i vanu“vydechuji s úžasem.

 

„Teda to,je nadílka,nebýt autem,tak nevím,ale určitě by bylo z čeho vybírat.“

„jen si vyber,copak není jedno jestli Ti auto parkuje tady a nebo na Rivieře?

čímž nemyslí slavné pobřeží,ale jen docela obyčejné sídliště uprostřed Místku,které někdo tak podivně pojmenoval

.Podlehnout je ,tak snadné,nálévám si z lahve již zdobí přímo admirálské souhvězdí a doporučená teplota k pití je přímo pokojová. Místností se nesou,lehké melodie Wunderlichových improvizací na varhany nad stolečkem se střetávají ,vůně kávy,cigareta a výborného konaku.Je lehké zapomenout na čas,a se zavřenýma očima vychutnávat tu krásu kouzelné atmosfery po boku úžasné ženy a prožívat něco o čemž jsem před pár hodinami neměl odvahu ani snít.

Držím Alenu za obě ruce a lehounce ji přitahuji k sobě,je velmi uvolněná,jen trochu odvrací tvář. Opatrně s pohlazením otáčím k sobě její tvář.Z pod rozechvělých víček,se vykuluje jedna slza za druhou.Líbám ji na pootevřená ústa zvlhlá tou slanou záplavou.Její ruce se semknou na mém krku,tělo se vláčně přimyká k mémuObrazek.Něco padá se stolečkuna podlahu,a já i přes tuto krkolomnou polohu strácím kontrolu a cítím,jak se na mě řítí celý vesmír.Je to jako droga,je to moc šílené na to aby to byla pravda.Cítím ,jak mě zalévají vlny horkosti.Alena mi klade hlavu na rameno,prou slz mi smáčí límec košile.Vzlyká ,teplým dechem mi šeptá do ucha

„Milánku,lásko,já jsem moc štastná,tak moc ,že to nejde vydržet.I kdyby z našeho vztahu zůstala jen tato nepatrná chvíle,tak já Ti budu na dosmrti vděčná“

znovu mě sílně objímá a její něžné rty bloudí po mém obličeji.Její krása a citový náboj ji dělají strašně přitažlivou,tvář velice jemná a oči ji září vnitřním světlem.Jestli jsem do ted měl nějaké zábrany,tak se vytrácejí rychlostí tající kupky sněhu na žhavé plotně.

Bořím se do vůně jejího těla zvedám ji a v náruči ji přenáším do tmy ložnice.Navzájem si pomáháme se zbavit zbytků svých svršků.Po pádu do postele se milujeme,divoce a nespoutaně až strácím povědomí o ostatním světě.Výbuch a v hlavě se mi roztančila ohnivá koule,jsem mrtvý muž.

Až ted mě napadla myšlenka ,že jsem si počínal dost nezodpovědně .Ale stalo se.

„moc,moc,Tě mám ráda,jsem moc štastná“opakuje stále do kola a hladímě jako dítě.

„Ničeho nelituji,já Tě nedám a nikdy Tě nepustím“vzdychá a její nohy mě obemykají s velikou sílou.

„když mě máš ráda,tak proč pláčeš?“ptám se

„to ty nikdy nepochopíš,Milánku,zlato moje,mám Tě totiž ráde,moc ráda,již jak jsem Tě po první uviděla,tak jsem cítila,že se začíná dít něco co nezvládnu.Nikdy jsem nic podobného nezažila.Myslela jsem si bláhově,že jsem dost silná na to abych to dokázala ovládnout,ale ted,ted mě zradilo vlastní tělo.Strašně jsem toužila po Tvém objetí a pohlazení.Připadala jsem si jako děvka.

„Alenko,možná se Ti to jen ,tak zdá,emoce jsou veliká síla,a možná zítra si na dnešek vzpomeneš jako na hezký sen.“

„nemluv tak,nebud zlý,nevím co cítíš Ty?Možná mě máš jen jako hračku,ale já tě miluji,je to strašně silné a je to již ted jako sen.Nikdy jsem nevěřila,že milování může být,tak báječné a čisté.Neopustíšmě?Že ne?Hrozně Tě mám totiž ráda,vím zní to šíleně,vždyt se ani pořádně neznáme,ale něco v Tobě mě utvrzuje,že dělám dobře.Uvědom si,jak Tě miluji,každý by Ti to mohl závidět,kdyby ho jeho žena nebo milenka měla jen z poloviny ,tak ráda jako já miluji Tebe,miláčku můj,ale Ty jsi moc smutný Tobě se milování nelíbilo?Co je sTebou?Nikdy jsem nebyla ,tak štastná jako dnes s Tebou,dej mi pusinku,Ty moje bylinko léčivá.“

Její prsty se mi něžně probírají ve vlasech a hladí mě po čele,neustále mě objímá a líbá. Co na to říci.

Jsem totálně grogy a dostávám chut na cigaretu a něco studeného na pití.Alena vstává a přináší mi vše do postele.Voda s citronovou štávou příjemně chladí v ústecha i pár kapek co mi upadá na prsa působí příjemně.Moc se mi nechce,ale vstávám a po zemi shledávám zbytky mého oblečení.

„neutíkej ještě pusinko,zůstan a obejmi mě.“

„ne nejde to Aluško,jestli chceš příjdu zase zítra večer,ale ted musím je hodně hodin a já si musím ještě něco připravit do práce.“

„ano chci ,příjdi,ale ted ještě chvíličku mě pomazli“.

„ne ,ne nejde to já se znám z chvíličky by to bylo určitě do rána a“

„dobře,už ted se nemohu dočkat ,nenechej mě dlouho samotnou budu na Tebe čekat a připravím nějakou dobrotku at nemusíme nikam chodit.“

 

22.12. Důl Pionýr 18.00.odpoledne.

Nastal soumrak,automat rozvěcuje na skipové věži,soustavu signálních světel pro letadla a rubínově zářící hvězda své okolí kropí červenou září.Ventilátory výdušné jámy monotoně hučí a chrlí v oblacích páry do ovzduší vydýchaný zkažený vzduch,který po nedobrovolné několika kilometrové pouti,přes rubání,čelby,prorážky a překopy se znovu dostává na povrch aby se s čerstvým mrazivým povětřím rozdělil o sbírku důlních smradů a zplodin z výfuků důlnich lokomotiv. Ve dne v noci ,v pracovní dny i svátky,bez minuty odpočínku vymetají obří ventilátory svůj vlhký obsah na povrch.Ani infraanalisator,umístěný v hrdle výdušné jámy ještě neregistruje nebezpečí

.Koncentrace metanu obrovsky naředěna,kvanty vzduchu proudícího rychlostí několika desítek metrů za vteřinu stoupla zatím jen o nějakou tisícinu procenta.

Smrt vydechuje své první slovo,čeká na odpověd.Má čas.

Tehož dne,tentýž čas ,ale mnoho set metrů v podzemí.

 

Kolejový dispečer Jiří Hrůzek,má plné ruce telefenonů.Právě se dozvídá,že na překopu 2021 u sloje 22d má vykolejenou soupravu velkoprostorových vozů,dalo by se říci,téměř standardní situace,jakých už řešil spoustu.Ovšem tato situace je komplikovaná,že od šachty se do protívky řítí prázdná souprava a Jiří nemá informaci,kde se tato nachází. Spolu s výrobním dispečerem si ujasnují situaci.

„zatím se nic neděje ,“sděluje výrobnímu.

„je to vylízané pako,nežli by se zašel podívat na vyhýbku,tak si tam pičus nacouvá na nepřeložený jazyk a je to v prdeli.čurák jen,já ho zjebu,že že ho matka nepozná,kokota jednoho.Prázdná se by se mi měla hlásit ze třista sedm,ví,že se má ohlásit a jak to vidím,tak by tam každou chvíli měla dojet.A ta plná je vybulená za křížákem asi sto metrů.Pokud nebude mašinář chrápat a bude se dívat ,tak to ubrzdí a neměl by být problém.“

„tak to není zase taková hrůza jak jsem si myslel,to víš Jirko,lidský činitel je nevyzpytatelný a utěch ocasů obvzvlášt,každý je namachrovaný,jak není dobrý mašinkář,ale žádný se Ti nepochválí,že kurzem prolezl jen pro to,že tam nebyli lepší.Jak se Ti prázdná ohlásí,at odpojí stroj a maře na šuto/zásobník uhlí/,pomoct nahodit toho debila zpět na koleje a vytáhnout plné vozy.Kolik toho vlastně vypadlo?

“ „Dva vozy na čtyři,jeden na předek,kvílí dispečer,

„Jak dlouho jim to nahození bude asi trvat?No nakonec co?Jak to bude ,tak mi zavolej,my jim to stavět nebudeme.Nezapomen!“

„já sy myslím,že za půl hodky to už pojede,pokud tam ovšem zase něco nezpáchají“ujištuje Hrůzek svého šefa na povrchu.

Pokládá telefon a věnuje se sestavě z počítače,která právě leze s tiskárny.

„Kurva fix,já jim dám ,činitele,to je snad vždycky tak.Začne se dařit,soupravy chodí jako namazané a v tom momentě se musí něco vysrat.Mě by so to stat nemohlo,prdel mu skopu do čtverečku ,jenom jak dojede.“

stěžuje si Hrůzek revírníkovi dopravy,který sedí u Hrůzka na umaštěné lavičce a čeká na odvoz do revíru,až nějaká mašinka pojede jeho směrem.Ted zadumaně pozoruje blikající světýlka signalizace stavu naplnění zásobníků ve slojích

. „kuva ,je to ale technika,co říkáš Jiříku?Poznáš kdy to máš plné,nikdo Tě neošulí,všude jsou telefony.Co by jsi se nalítal,kdybys to tady neměl.Taky věřím,že to dají urychleně do kupy a nebudou se s tím srát do šichty,asi se tam na ně skočím mrknout a trochu je popohnat.Zásobník ve 22d Ti svítí plný stav a sypou tam dvě rubání 219 a 237,taky v devatenácté se Ti to pěkně plní“

Jejich rozhovor je rušený ,neustálým zvoněním telefonů,a rachotem kolem projíždějících prázdných vozů.A ted přímo u vchodu do dispečinku dusá na prázdno běžíci motor stojící lokomotivy.

„že já blbec to místo tady bral.Proč jsem do toho lezl,nebylo mi lepší,když jsem ještě jezdil s mašinkou?“

Ulevuje s i Hrůzek a na hlavu naráží ochranou přilbu a vybíhá na překop dát instrukce dvěma lokomotivářům.

S tím posledním se sveze pár desítek metrů na stupačce stroje aby mu za jízdy předal rozkazy.Seskakuje se stroje a upaluje zpět do prostoru dispečinku.Je na něm vidět,že i přes svoji profesionalitu toho všeho má již dost.Nové zvonění telefonu jej zaháni do jeho kukaně.Zde se složí na starou bůh vi odkud dodanou židli s teplým kabátem pod zadkem.Odkládá telefon,právě dokonči velmi nepříjemný hovor,s provozním dispečerem vedle něhož jak se z tonu hlasu domníval seděl asi ředitel,který se občas staví na řídícím pracoviští aby se na vlastní oči a uši dozvěděl jak to v dole šlape

. „no to snad není ani možné,já se z něho poseru,poslechni si co mi řekl,prý tady hovno dělám,že už stojí dvě rubání,nemají kam sypat.To snad není pravda,Ti pitomci nahoře si popíjejí kafíčko,kryjí si zadky před ředitelem a jenom buzerují.Já je jebu,žeru tady tuny prachu a smradu,nervy mám v prdeli a to se mnou nemluví doma ani pračka.“

„Co se čílíš?Děláš vole joko by jsi byl na dole první šichtu,jako by jsi je neznal ,ser na ně,jebou se se do všeho,poslat je sem na pár dní,tak se to ani nehne a jsou v prdeli,jak Bata s dřevákama.Je to hejno čuráků“Odpovítá štajgr.

Nový telefon.

„……vozy dostanete po sedm,é a už mi sem nevolej“

rezolutně zakončuje kolejový dispečer,žádost sypače o další prázné vozy.

„jo ,jo máš to tady dnes jako v Opavě,každý kdo má díru do prdele,si sem volá,čím menší hovno ,tím důležitější.Oni si myslí,že u nás na dopravě to je jako v pohádce.“Nemožné ihned a zázraky do tří dnů“a u nás do konce směny.At dou do prdele.A nakonec co?Já to tady jebu,trochu Ti píchnu,beru si stroj a pojedu Ti pod šachtu vyranžírovat material,at to mají ty paka na noční směně nachystané,je tam toho kolem stovky vozů a oni jsou schopni se s tím srát po celou šichtu.Ráno pak u vedoucího v kanceláři bečí,jak to měli špatně připravené.Vždyt jen toho popílku pro záchranáře tam je čtyřicet vozů.Mezi tím je natlačený dlouhý material.Stojí to všechno za hrubé hovno.“brble si pro sebe štajgr

a odchází s dispečinku,jak sám s oblibou říká“pomost výrobě“ Hrůzek spokojeně přikyvuje,je rád,že má na směně tohoto technika,který se nebojí,vzít za práci a pomoci.Ale v dopravě to jinak nejde,je to velmi citlivý organismus reagující na jakoukoliv změnu a chyby udělané zde se obvykle promítnou někdy i tak,že se zastaví těžba. Zvedá sluchátko a volá výrobnímu.

„Šefíku,je to ve zlatě,vozy jsou nahozené,zásobník sype“

a bere druhé sluchátko kde má na drátě čekajícího lokomotiváře s druhého konce dolu.

„Bedo,prazdnou hod na sedumnáctou sloj,začínají sypat,nechej tam soupravu a po prázdnu uháněj na trojku/vedlejší závod/s kamenem co máš připravený tady u mě.Ted toho tm už moc nenaberou,at to mají připravené na noční.Hej?Rozuměl jsi.Tak mazej!“

Konečně to zase klape. S toto myšlenkou vyráží na překop,kde projíždí souprava.Dobíhá jedoucí lokomotivu,zavěšuje se do vstupního otvoru pro řídiče a dává mu příkazy.Seskakuje se stroje,ten zvyšuje rychlost a s naplno rozsvíceným reflektorem se řítí do tmy. Konečně trochu klidu,

Hrůzek vybaluje opožděnou svačinu a začíná jíst. Zatím co kolejový ve své kukani pojídá chléb s anglickou slaninou,tak se řídič vyrazivšího stroje pohodlněji usazuje di sedačky a levou rukou dává plný plyn.

Před ochraným sklem se jako hadi míhají a ve tmavé dálce mizejí vlnící se stříbrné stuhy kolejnic,které s jeho strojem pohazují nahoru a dolů,se strany na stranu.Přes proti prachu přivřená víčka ,pozoruje jak se kolem míhají oblouky výztuže.Kolébáni jej dostává do mírne letargie a hřmění motoru již dávno přestal vnímat.

Také přemýšlí o svém povolání,a napadá jej myšlenka,jak to má bezva takový kolejový dispečer.Ted se určitě cpe.Nemusí žrát výfukové plyny,a čekat kdy to s ním někde na špatně přehozené vyhýbce,praští do výztuže,nemusí nahazovat vykolejené vozy.Sedět ve stroji,kde do zad hřeje přehřátý motor a z boku se tlačí ledový průvan.

Jak je vše relativní

. Hlavou se mu honí myšlenky sem tam. Už aby bylo po šichtě staví se na pivínko a potom hupky do vyhřáté postele k mamině.Již jen pár hodin,jej dělí od konce směny. Tok myšlenek se ubírá do říše snů a s praci již nemá společnou cestu ani omylem.Při vědomí,že čas se krátí s ujetou vzdáleností a každým metrem o nějakou tu vteřinku,podvědomě přidává na rychlosti aby si tento pocit umocnil Monotoní cvakot kol na kolejových spojích pohupování těžkého stroje a teplo do zad jej přivádí do velmi hlubokého útlumu.

Sny se mísí se skutečností,oči jsou hypnoticky upřené do světelného kužele ale nevnímají. Nevidí červené koncové světlo,umístěné na čele posledního vozu před ním jedoucího vlaku. Ztěžklá ruka stlačuje až na doraz plynovou páku.Vzdálenost mezi stojem a pšti ztracenými vozy z před ním jedoucího vlaku,se zkracuje.Jsou to vozy plně naložené materialem. Stále je zde možnost,že se to podaří ubrzdit.Ale souprava se spícím mužem,svírajícím plynovou páku se řítí na stojící vozy neměnou rychlostí.

Ještě padesát metrů,pár vteřinových příjemných snových vidin.Něco se stalo,snad změna zvuku proudícího vzduchu nebo kdo ví co,?V řídičově povědomí se rozbliká varovné světélko.Profesionálním návykem,vycvičené oko konečně zareaguje na červené světlo před přídí stroje.

Noha řídiče vráží brzdový pedál až do ocelové podlahy.Tělo se reflexně krčí,svaly se napínají.Šedesát tun se ze zadu tlačí na brzdící stroj. Náraz! Do skřípění ničených brzd,se ozývá dunivý rachot,do sebe narážejícich vozů.Od kol smýkané lokomotivy šlehají snopy jisker,jak se patnácti tunový stroj šine neovladatelně po křivých kolejích se zablokovanými koly. Další náraz řídiče vymrštuje ze sedačky a ten končí obličejem v čelním ochraném skle.Poslední ze stracených vozů s e vzpíná na zadní kola,vyskakuje z kolejí a s otočkou se noří do svým čelem do oblouku ocelové důlní výztuže.Oblouk povoluje své sevření a deformovaný padá mezi vozy.Uvolněná zakládka,spolu s uvolněným stropem padá v oblaku prachu,vzápětí za nim.Poslední náraz smýkajícího se stroje a to již do pevné překážky dokončuje dílo zkázy.V barieře zablokovaných vozů se stroj definitivně zastavuje.Se strašlivým rachotem a skřípěním se z rámu stroje trhá motor lokomotivy mohutné šrouby nevydržely a motor se pohybuje setrvačností vpřed.Na včechny strany stříká vařící voda s utržených hadic a hydraulický olej.Jen několik centimetrů silná ocelová přepážka zachranuje řídiče před rozdrcením. Sykot pára ustává,je ticho. Průvan odnáší zbytky prachu a slabý sykot vzduchu z brzdové soustavy ,je to co narušuje toto ticho.

V naprosté tmě v kabině blikne světlo,objevuje se ruka s reflektorem hlavové lampy.S nadávkami a úpěním se ven snaží vylézt řídič lokomotivy.Z nakloněného stroje to jde velmi pomalu a přes krví zalité oči z rozbité hlavy i špatně vidí.Utírá si krev a teprve nyní si uvědomuje důsledky nehody a,že se v podstatě znovu narodil.

„Do prdele oni mě snad zabijou“zakvílí řídič. Rychle se orientuje o místě kde se nachází a podle čísel bílou barvou namalovaných na výztuži zamíří k nejbližšímu telefonu aby kolejového dispečera informoval o události.

Po cestě nalézá na zemi svítící červenou koncovou lampu,kterou přehlédl.Lampu zvedne a praští s ní o bok výztuže. „Tak ty kurvo,a dosvítilas“ Lampu odhazuje mezi poškozené vozy,a přemýšlí,jak se nejlépe z nehody vylhat.Aby průšvih co jej čeká nebyl ,tak veliký.

 

Hlavně stále musím tvrdit,

že“červená na posledním voze nesvítila a nikdo mi nic neřekl o soupravě jedoucí přede mnou “.Kolejovému to zapřu,stejně na to nemá svědky.

Takto uvažující ,klopýtá po důlní chodbě a krev z poranění na hlavě a rozbitého nosu si roztírá po obličeji špinavým rukávem otrhaných fáraček. Teprve ted si uvědomuje,že mu je veliká zima a jak strašně se mu chce močit.

Tak nežli zvedne sluchátko se vymočí přímo pod sebe

.“Kurva,fix to jsem dopadl“běduje a vytáčí dispečinkové číslo.

Při vyzvánění si ohmatává velikou bouli na hlavě a mne si naraženou čelist.Teprve ted si začíná všímat píchavé bolesti ve druhé ruce a na hrudi.Pozoruje krev na ruce

.“no teda já musím vypadat,jako prase na porážce“

Na další úvahu již nemá čas.Protějšek se mu ozval do sluchátka.

„co je? Už jsi na plnicím místě?“

Řídič se zhluboka,jako by byl po celou dobu pod vodou,nadechuje a šišlavě spustí přes vyražených pár zubů do telefonu

„Jirko,tady Mrázek…….“

„co šišláš?já ti nerozumím“……

„no však právě proto Ti volám,jsem na 249 a stal se mi malér.Najel jsem na stracené vozy a ,tak jsem do nich šustl.“

„ty jsi neviděl červenou?to snad není možné

“ „no lampa tam byla,ale nesvítila a světlo na stroji mě taky nějak blblo.Nesvítilo mi dálkové vlákno.Když jsem to uviděl,tak už jsem to nestačíl ubrzdit,však víš sám,že to tady je z kopca a mokré koleje k tomu,dělal jsem co šlo,ted to je v prdeli,co mám dělat?“

„Stalo se Ti něco?

„nevím asi moc ne sice mi z pysku valí čevená,i shlavy,bolí mě bachor a ruka.“

„Jak to vypadá s vlakem?“

„ty vozy co jsem do nich vpálil byly plné materialu,tak ty jsou pobulané a matroš je všude kolem,na mašině mám asi utržený motor je ven z kolejí a naštorc a u soupravy vypadly dva poslední vozy ,“

„Ty kokote zajebaný,to jsi nemohl jet pomaleji,vždyt víš ,že trat je v tomto úseku v desolátním stavu,každý den vám všem opakuji at tam nejezdíte jako chuji,ale kurva k čemu to je ? Jste banda tupých buzerantů,kteří pracují na tom jak mě co nejdřív dostat do blázince.“

„BRZDÍL JSEM AJ OČIMA,ALE TLAČILO MĚ TO NA TY VOZY,A KDYŽ VÍTE ,ŽE JE TADY ,TAK DOKURVENÁ KOLEJ,TAK SEM MÁTE DÁT OZNAČENÍ“

Chápe se Mrázek poslední obrany,která ho napadla.

„Všeobecně se o tratích ví,že převážná většina je v havarijním stavu ale vedení na to kašle je zajímají jenom tuny, a já na to mám doplatit?

“ „hnupe,děláš jako bys tudy jel dnes poprve,jste všichni ,tak blbí nebo se děláte?Horší jak malé děcka.Řekni mě ted,Ty čuráku zamrdaný ,co mám ted udělat?“

Kolejový odhazuje sluchýtko zpět do vidlice,vybíhá na překop odkud slyší dusání motoru lokomotivy.

“Víto!!“ Volá na revírníka řídícího stroj.

„Ser na všecko,i na material to si budou v noci rozranžírovat sami.Ber z bůdy řetězy a „hupcuk“ jed na 2022 k 249 Wagner jak ho odchytím pojede hned za tebou.Ten zmrd baby Jagy Mrázek tam někde vykolejil ,pobulal výztuž a rozbil stroj.Postavte to na kola a trochu to vyčistěte at to je průjezdné aspon po jedné koleji,stejně bys tam musel výšetřit úraz,ten pičus si tam rozbil tlamu,chlapi ze šuta vám pomůžou,už jim volám.Wagner at stahne Mrázkovu soupravu a Ty prosím Tě vezmi toho blba i s lokomotivou a stahni to do remíze.A Mrázka pošli s doprovodem na ošetřovnu at se na něho záchranáři podívají.Kdyby byly problemy s tou mašinou a nešla nahodit na koleje,tak se tam s tím neser vezmi toho debila at ho mohou ošetřit.Však uvidíš na místě,kdoví co mu je?Ted ho nic nebolí a zítra může být kaput.“

Uháněj a z 249 mi zavolej,jak to vypadá a jesti něco potřebujete.Doufejme,že se to stalo mezi vyhýbkama a druhá kolej bude průjezdná.Chlapi at to honem vyčistí at se to dá objet a zbytek se bude muset holt dodělat na noční směně.No kurva ti budou mít radost,až se to dozví,ti budou celí bez sebe až jim to poraportujeme.

Co jsem komu udělal?Dnes je asi začarovaný den ,jeden průser za druhým.“Proč soudruzi, proč??“

běduje kolejový a vrací se do kukaně podat hlášení na vyšší místa.

A to je inspekční služba podniku.

„Šefe hlásím další průser,je tam i úraz asi nic moc ale posílám ho na povrch at se něco nezanedbá.Kdo? no Mrázek,jo ten fousatej mudrlant,asi má rozbitou hubu a něco s rukou…jo ted jsem s ním mluvil….no je to kus vola napálil to stracených vozů…..jo,jo,,zavolám ,hned jak toho hnupa dovezou.“

Hrůzek zavěšuje sluchátko pomalu do vidlice.Chvíli sedí na židli s pohledem upřeným na zed. Najednou vstane,odhodí židli a zařve

“kurva,život do prdele,vysrat se na to!!“

Praští přilbou o zem,nakopne ji až vyletí ven s dispečinku a vykluše za ní na překop,kde již na odbavení čeká další stroj.

„slyšel jsem ,že Mrázek je v pruseru“?oznamuje řídič stroje a v poklidu žvíká zbyte chleba s anglickou co měli dnes na svačinu.

„Kurva,ještě Ty mě naser a du se rovnou oběsit,odkud to víš“Do prdele kdyby jste se starali oprácu,jak o drby.Pojedš tam a pomůžeš to tam dát do pořádku, a jed opatrně.jste všichni stejná paka.At nemusíme tahat ještě Tebe.“

„jasně ,šefe,“řídič se rozjíždí a mizí ve tmě

jen kolébavé pohyby červené lampy na zadku lokomotivy naznačují směr jeho jízdy. Dvořák sleduje světlo tak dlouho až zmizí v nekonečné tmě.

 

22.12.198. Porub 0740518 začátek odpolední směny

 

. Dopsaním do směnovnice,zakončuje předák rozdělení osádky na pracoviště v porubu 074518,dočetl poslední jméno a dodává

.“Do spodní kaple,Havelka s Pavelcem,jasno chlapi má někdo něco k robotě“?

Aniž by očekával nějakou odpověd velí

“Tak bando,vstyk a jde se na věc,za hodku chci vidět,jak teče černé zlato na dopravník a mimochodem,už mě nebaví ty vaše přitroublé forky před šichtou si mě stěžovaly baby z lampovny,že jste jim tam včera po šichtě dovedli na provázku uvázaného potkana,jste blbí nebo co?Baba řvala,že to tak nenechá a půjde si někam stěžovat.Ještě jednou něco podobného,tak prísahám bohu,že ten čurák co to provede,tak toho potkana sežere,osobně mu ho nacpu do huby.Tak a to je všecko co sem vám chtěl říct“

„Josefe,pčkej ještě“

brzdí předáka revírník. Někde ze tmy z míst kde sedí svačící horníci se ozývá hlas.

„Co zase chce ten šulin?“

„Pánové rád bych vám něco připoměl“

„Zase bude kecat o robotě a předpisech“šeptá Havelka Pavelcovi. „

no a co?at si pokecá víš jak se rád poslouchá,vždyt to je každý den a ty se tváříš jak jojo,odpovídá oslovený a přivírá oči aby si slastně užil z nebe spadlých pár minutek času

. „jak jistě všichni víte blíží se svátky,Vánoce,Nový rok.Věřím,že všichni máte spoustu starostí,je to období,jak víme kdy jsou lidé roztěkaní a nesoustředění a to pánové jsou stavy,které zaručeně nepatří na pracoviště obzvláště tady v dole.Proto Vás všechny vyzývám k obezřetnosti a opatrnosti.Počínejme si tak abychom se po svátcích sešli opět ve stejné sestavě,bez úrazů a průserů.V nejvyšší míře to platí i pro Tebe Válku,nevím co důležitého ted musíš se Stodůlkou řešit,ale za to vím,a to konkrétně Ty máš letos již registrované čtyři úrazy a pochopitelně až na jeden.Všechny z vlastní viny a kdo ví,jak to tenkrát bylo.“?

„kdo nic nedělá tomu se nic nestane“brouká si Válek pod vousy.

„no a to by snad už bylo všechno co jsem měl na srdci,snad ještě Pepa“?

"Tak jo ,chlapi není třeba divočit plán je splněný a do konce roku ty tuny jdou na víc,prachy budou,nemáme se za co stydět.Tak,že nechci vidět žádnou partyzánštinu.Tak dělejte ,tak,at si to taky ve zdraví užijete.!Jo a nerad bych řešíl,že mi někdo na šichtu příjde připitý,je to doufám všem jasné i Motyčkovi?Pamatujte si,kdo příjde najebaný tak jde domů,žádná dovolená ,bude to bulka se všemi důsleky,a za těch pár tisíc o které příjdete Vás doma baby nepochválí.Berte to jako chlapi.Tak,že víte co máte dělat,posbírejte si ty papíry po svačinách,já nejsem žádná vaše uklízečka a rozchod.

Dvacet devět chlapů se rozchází na svá pracoviště.

A rubání ožívá aby vydalo první tuny uhlí. V hlasitém telefonu pod rubáním to zachrčí“

je tam u vás nějaké podezřelé ticho,snad nestávkujete?Kdy se rozjedete?Bude to ještě letos?“

„za půl hodiny jedeme šefe,kombajner dobíjí nože,dobudujeme spodek a už to frčí,klídek šefíku“upřesnuje svoji odpověd muž sedící u ovládacího panelu.

V namodralé záři hlavových reflektorů se zaleskne kruh roztočených nožů na řezném orgánu kombajnu:Kombajn sebou několikrát cukne na pojezdu a nože se nedočkavě zahryznou do pilíře uhlí.Kusy uhlí se odlamují a padají na hřeblový dopravník.Mohutný proud vody usměrněný mnoha tryskami začíná svádět boj s vlnami uhelného prachu.Ten jako neprostupná hmota hnaný proudícím větrem postupuje vzhůru porubem.Vše co mu stojí v cestě okamžitě zahaluje do neprůhledné clony. Uhelný pilíř se třpytí tisíci hvězdiček malých drahokamů,to drobné krystaly křemene a pyritu spolu s kousičky uhlí odrážejí světlo reflektorů.

Znásilnovaná příroda začíná vydávat své bohatství,které ve svém lůně ukrývala tisíce let.

Pokořena,se jen velmi těžce vzdává a ustupuje před důmyslem člověka,který s pomocí strojů rve z jejiho nitra vzácnou surovinu.

Proudy vody,tříštící se v milionech kapek jako bludná světélka končí svůj krátký prohraný život v rubanině. Stroj metr po metru neuprosně postupuje pilířem.Mohutným řezným orgánem drtí mohutnou vrstvu uhlí a kamene.

Pilíř ustupuje za silného praskotu a občasného zadunění.

Stuha černého sametu se strácí v oblacích prachu,aby se ukázněna člověkem jako mrtvá hmota ,kladla na dopravník,který ji po tisíci letech temnoty vynese k denímu světlu aby tam vydala ze sebe ukrytou energii.

Opěrné stojky se krčí pod mnoha tunovými tlaky nadložní horniny.Spolehlivě se staví na odpor přírodě,která by tak svojí masou chtěla zalehnout ty odvážlivé drobečky ,kteří se nebojí ji deně házet do tváře svou rukavici.

Je to jen taková opovážlivá výzva k denímu předem prohranému boji.

Jsme tisíc metrů v podzemí,a jen zde v rubání pod klenbou těžkého praskajícího stropu,obklopen stovkami křehkých vzpěr,si člověk uvědomuje svoji malost a obdivuje svoji odvahu ,sílu a statečnost.Až tady v prostorech potlačujících lidský rozměr dostává pocit z vykonané práce tu pravou chut.

V oblacích prachu se jako přízraky objevují siluety plazících se horníků,kteří se jako mravenečci pachtí s těžkou výztuží a dřevem aby si na chvili zajistili svoji bezpečnost.Zde v těchto podmínkach,kde lidé přestávají být lidmi se rodí často pevná přátelství,často pevnější joko některé rodiné svazky.

Tvrdá ruka havíře ozbrojena železem,s namyšleností pána tvorsva připomíná přírodě její podřízenost.

Zatím co kombajn ,jako zuřivá šelma rve přírodě její vnitřnosti,ta se připravuje na tuhý boj. Není ,tak bezbraná,jak si mnozí naivně ve své nadřazenosti představují.Je na boj s lidmi dokonale připravena. Je schopna mohutnými otřesy zavalit v hlubinách to co v ní člověk vytvořil,svým otravným dechem jedovatých a výbušných plynů je připravena zničit,ty kdož se ji staví na odpor a jsou hluší k jejimu varování.Svá tajemství dokáže pohltit ve víru ohnů a výbuchů.

Proud uhlí se valí a valí ,v nekonečném proudu ven z porubu.Zároven s uhlím se ze sloje ale také uvolnují stovky ,ba tisíce kubických metrů neviditelné smrti. Metan vysvobozený z uhelného zajetí si hledá horlivě cestu do okolního ovzduší. V závalových stojkách se ozývá praskot. To praskají stojky a dřevěné stropnice drcené obrovským tlakem nadloží. Příroda varuje. Nikdo ji nevěnuje pozornost,lidé nemají čas na takový dialog. Praskot zaniká v rachotu dobývacího stroje.Jen očas se ozve rána silná jako výstřel,ale pro lidské ucho to jen jeden ze symfonie zvuků spojených s jejich těžkou prací,které již dávno přestali vnímat.

Hřebla dopravníků s klapotem a skřípěním vykonávají nekonečný pohyb.Černá hmota se se valí do nennasytných útrob zásobníků.Příroda ponížena,sražena na kolena se nevzdává.Své poklady vydává ,nelze jinak.A namyšlený člověk to bere jako svá vítězství za .která již dávno odmítá zaplati

.Brzy zaplatí a to cenu největší.Ted zatím rabuje a drancuje poklady ukryté v hlubinách,bez ohledu na cenu kterou si příroda vybere.,

 

Čtvrtek 22.12.00.05 hodin, Pohotovostní jednotka ZBZS

 

Třepotající se státní vlajka na televizní obrazovce ukončuje televizní vysíláni na ČT1

.Celý program toho večera sledoval jen Eda Kovář,dosluhující mechanik dýchací techniky a řídič pohotovostního vozidla,který slouží již jednu z posledních služeb před odchodem na odpočínek. Ze zarudlých očí si snímá brýle.Promne si unavené oči a pronese k ostatním členům výjezdové jednotky,kteří svůj volný čas věnovali hraní karet.

„no dnes to nebylo špatné ,dalo se na to dívat a ten film se mi líbil.“

„ale jo,nebylo to nejhorší „souhlasí s Edou člen jednotky Wízner sedící vedle Edy,dopíjí pivo a komentuje dění v televizi. „fakt to nebylo špatné,snad jen ten Italský film mohl mít víc sexu,když už to dávají ,tak pozdě.No,ne?“

Eda si jen povzdechne a s převahou svých let mu odpoví.

„víš Miloši vy mladí mě serete,jak není ve filmu šukačka,tak už máte řeči,jste všichni posedlí sexem a prachama.Urvat co se dá,i na úkor jiného,v palici nemáte nic jiného jenom,co na sebe,kolik a kde toho vypijete a kam si jít zašukat.Pokud ve filmu nepadají mrtvoly,jako chcíplé mouchy a není tam alespon pět souloží,tak to automaticky stojí za hovno.Zprávy, ty Tě taky nezajímají,to jsi se držel karet.Tebe fakt nezajíma,co se děje ve světě?Kurva,všude se to mydlí,svět plný bomb a atentátů a vy si mastíte karty .Ale to je asi na tu tvoji myslivnu moc silné ,to by jsi musel zapojit mozek a trochu přemýšlet ,a to Ty nerad?že mám pravdu.?Lopat pivínko a klídek,na to tě užije.“

„Edo, a Ty si myslíš,že když budeš týden čumět na telku ,že se něco stane?Hrubé hovno, jenom Tě to nasere,jak ted a pak se stebou nejde domluvit.Takové jako jsi Ty oni potřebují,komu by Ti bolševici ty pičoviny servírovali?Máš na výběr dva programy.Vem si to dneska,Za celý den dva filmy jinak samé kokotiny a bolševické keci.Ještě,že nechali děckám toho večerníčka a nedali místo něho třeba pionýra.Až i tam to zkurví,tak tam bude ganc hovno.A na telce si můžeme akorát tak ohřívat studený čaj.Raději to už vypni,hrčí to už dva dny bez přestávky,už se z ní bude kouřit,necháme ji spočnout.“

Vedle u stolečku co se ti dva dohadují ,zbytek jednotky řeší zcela jiné problémy.Dva a třicet loupežníků mění pravidelně své sestavy a hromádky drobných mincí majitele.Zaklínací formule karbaníků se zde pronášejí,jako otčenáš už od příjezdu z oběda.O tom,že i tady se bude končit,zatím nemůže být ani řeč.Občas se do sebe pustí zvýšenými hlasy,potom je na chvíli kld a své obličeje ukryjí za vějíře karet.A slyšet je jen pleskání karet o konferenční stole. Nad ,kterým se vznáší oblak tabákového dýmu

.“ Nezasvěcený člověk by si řekl,“

pěkná pohodička,chtěl bych si žít v důchodu,tak jako se mají ti chlapi tady.“

Ovšem pravda je někde jinde.Všichni ti muži co tady takhle ubíjejí čas mají něco společného,i když na venek se tváří,že jejim v podstatě všechno jedno a baví je jen jejich hra. V podvědomí je tlačí myšlenka. Bude klid?Za jeden a půl dne jim končí týdení pohotovostní služba.Zatím měli jen jeden lehký zdravotní výjezd,jsou napnuti.Ozve se pronikavý jekot syreny ted?A nebo když budu třeba ve sprše,nebo na záchodě?Nebo mě sejmou uprostřed hlubokého spánku?T aké ponorková nemoc se již začíná projevovat.Vše co si chtěli říci,to již řekli,znají se mezi sebou,lépe nežli se svými příbuznými.Všem aniž by to přiznali sedí v týle ,strach.Možná si to ani neuvědomují,ale v podvědomí to je,a proto svoji stoupající nervozitu ukrývají za planá a někdy i silná slova a sedí zde pospolu v místnosti prosvícené studeným bezstínovým světlem zářivek,v oblacích kouře štípajícího do očí.Celá tato“pohoda“je pořád přijatelnější,než kdyby každý sám svým způsobem bojoval s nějakými pocity a černýma myšlenkama někde v tom svém koutečku.jsou zde týden bez rodin,domácího prostředí ve stresovém prostředí.Od pátku do pátku,stále spolu pohromadě.V práci,na obědě ve společné ložnici,u společného stolu ,ve dne v noci dvacetčtyři hodin deně v očekávání něčeho,co se třeba nestane.,

Eda vstává od stolu a vypíná přístroj,z kouře jej rozbolela hlava,je nekuřák a o kuřácích nemá zrovna dobré mínění.Otvírá na chvíli okno.Dívá se do tmy a když karbaníci začínají nadávat,že na ně táhne,tak okno zavře se slovy:

„taky by ste toho už mohli nechat,zítra budete zase jako lemry:Ráno abych vás s těch vašich pelechů vyháněl s kýblem vody.Je osum a panstvo má ještě půlnoc,pak jenom skuhráte,“Edáčku uvař nám prosím Tě kafíčko,já se na vás můžu,však víte co?Pak se dušujete,že půjdete brzy spinkat.Tak se na ty karty už vyserte a jdeme spát.Zítra je taky den“

„Edo vybodni se na ně a pojd si hodit partičku“

láká na partičku šachů Luboš.

Eda pozoruje,jak Luboš ukládá na šachovnici figury a cítí se strašně unavený,hlava jej bolí v poslední době dost často a celkově cítí jak na něj již začínají tlačit roky.Na šachy to není to ořechové a oči se již také zavírají.

jsi hodný Lubine,ale hodin je jak u hodináře a na šachy nemám ani pomyšlení a ty hyeny tady zase nahulili,že není pomalu vidět ani dveře.Já jak příjdu z hotovosti domů,tak to je hrůza jak smrdím.Manželka hned všechno hází do pračky,i to co jsem na sobě neměl,smrdí to,jak říká,jako sto let nevětraná hospoda.To víš u nás doma nikdo nekouří tak pak to je cítit až k sousedům a to bas nevěřil,jak smrdí ta voda,když pračka vylévá.“

„jak myslíš Edo ,di chrápat,ja ještě posedím,něco si přehraju.Mě se do pelechu ještě nechce,a tak bych stejně neusnul.“

Eda s hartusením odchází do své ložnice,kterou má jako jediný sám pro sebe.O tuto výsadu se sice musí dělit s několika dýchacími přístroji a skřiněmi plnými záchranářského materialu.Ale na to si již za ty roky co chodí do pohotovostí již zvykl a je i docela rád,že to má vše ,tak hezky blízko u ruky

.A když si jej chlapi někdy dobírají,že spi s dýchači,tak jim vždy odpoví

:“spí se mi dobře,aparáty ani to ostatní ve skříních na rozdíl od vás ,nechrápou,nechrchlají a neprdí,ale hlavně v noci jsou potichu a nekecají do rána jak to občas děláte Vy.,tudíž na rozdíl od některých nemusím chodit spát na kulečník a ráno je mi dobře.Dobrou noc pánové“

Luboš s poloprázdnou krabičkou cigaret šope po stele a nakonec vyklepne „Spartu

“moc kouřím

,napadá jej a zadumaně pozoruje šachové figury rozeseté po šachovnici.Jak si je při rozhovoru s Edou stihl postavit.Do ruky bere dámu,pozvedá ji k ústům a bezmyšlenkovitě si s ní přejíždí po rtech.V hlavě mu vybuchují roje nespoutaných myšlenek,stále má takový protivný svíravý pocit v hrudi,kterého se již několik dnů neumí zbavit.Je určitě jediným s přítomných,který by si službu klině prodloužil i o další týden,kdyby to šlo.S hlubokým nádechem do sebe dostává porci nikotínu a jde dovřít okno,které Eda nechal vychytrale lehce pootevřené

.“Chtěl nás asi vymrazit,no to se mu nepovede“

Do pohotovosti vlastně utekl,ovšemmyšlenky se ,jako balast tahnou s ním všude,ne před nimi neuteče.Nejhorší to je vždycky takhle večer,studený pot na zádech a vlhké ruce ,Luboš s i neumí představit jak dál?Příčina tohoto napětí se ukrývá v peněžence ukryté v semišové bundě visící v ložnici.

Malá obálka s modrým pruhem,

Předvolání k rozvodovému soudu jej velmi zaskočilo.Dlouho ve svých myšlenkách hledal řešení,co potom?Život to nejsou šachy,neví jak to bude s bytem?Děti zatím nic nevědí,neví jakou matku milují

.“Kurva je to“,

hořká slina se tahne do krku,doušek piva zažene hořkost,ale ne vzpomínku.Ta mu jako čmelák krouží hlavou,bzučí a bzučí. Neodbytná představa začíná nabývat svoji podobu v odraze světel v prosklené skřínce do niž Luboš upírá svůj zrak.Z kouřového oparu počínají vystupovat obrysy scénky,které byl svědkem a na niž se již dlouho snaží zapomenout.Znovu vidí nevěru svojí ženy

,Mozkem mu zase projíždí žhavý drát toho pocitu v onen neštastný den.

Není to dlouho když přišel předčasně domů s noční směny.Nebylo mu nějak dobře a ,tak jej četař poslal domů,at se z toho vyspí a ráno si zajde k lékaři.Odemkl si potichu byt a aby někoho neprobudil vstoupil opatrně do tmavé chodby.Do něčeho kopnul a zvedá ze země klíče ženy,které asi vypady ze zámku jak se do něj z venku dobýval. Z ložnice slyší zastřený smích svojí ženy,S klíči v ruce pokračuje jen v ponožkách k ložnici.A již tehdy měl pocit,že něco není v pořádku,cítil nedefinovatelnou úzkost z očekávání nastávajícího.Otvírá dvéře ložnice a rožžíná světlo.To co vidí jeje málem srazilo k zemi. Na posteli nasvícené,jako v divadelní scéně,jeho žena,kterou hluboce miloval,vždyt se kvůli ní rozešel s celou svojí rodinou,před nim ležela nahá v náručí jiného muže.Oba zaskočení světlem vyděšeně otáčejí hlavy ke dveřím,Ostře jako tehdy i ted vidí v hrůzné křeči sevřený obličej ženy a vyděšený pohled jejiho partnera.Oba bez pohybu jako když se zastaví obskurní film zírají na Luboše.Ovšem nejhorší ze všeho bylo poznání,že manželka jej podvádí s dlouholetým přítelem.V ten den mu Luboš dokonce odpoledne ještě opravoval auto.Potom spolu do večera ještě u Luboše poseděli u kávy do doby než Luboš šel na noční směnu.Přítel bydlící ve vedlejším vchodě oešel zároven s Lubošem a ,toho ani ve snu nenapadlo,že se po pár minutach přítel vrátí,aby mu takto poděkoval za opravu auta

. Prsty ve kterých svírá šachovou figurku se lehce chvějí,dáma padá na podlahu.Luboš ji zvedá a přes slzy si ji rozostřeným zrakem prohlíží,jako by ji měl v ruce po prve.Chvíli na ni jen ,tak kouká jako by přemýšlel co s ní

. „jste všechny stejné,k čertu s vámi!!“

Figurka letí do krabice

.Dalšími doušky zahání pocit sucha a hořkosti v ústech

. „je tady nějak horko a nahulené“zamumlá směrem ke karbaníkům.

„zajdu se před barák vyvětrat“

„Jo di,je tady nahuleno,ale teplíčko“odpovídá aniž by zvedl od karet hlavu jeden z hráčů.

Venku sevře do své náruče Luboše mráz.

Studený čerství vzduch,příjemně chladí rozpálenou hlavu.Luboš se dívá na hvězdy chvějící se na obloze a vzpomíná jak kdysi milované ženě,která ho „,tak zradila „v podobný den, také před vánoci jednou mimo jiné napsal“

, JE VEČER A VENKU SVÍTÍ HVĚZDY JEJICH STUDENÉ SVĚTLO JE,VZDÁLENÉ V HLUBINÁCH NEKONEČNÉHO VESMÍRU.NA OKNECH SI MRÁZ HRAJE S NAŠI FANTAZII.A NĚKDE UVNITŘ NAŠEHO SRDCE CÍTÍME TEPLO.TO JE TEPLO LÁSKY,KTERÁ OBČAS BÝVÁ NEKONEČNĚ VZDÁLENÁ JE PŘESTO SILNĚJŠÍ NEŽ HVĚZDY, SICE NENÍ VIDĚT A NEDÁVÁ SE NA ODIV,ALE JEJÍ TEPLO A SÍLA JE MNOHOKRÁT VĚTŠÍ“

jak prázdná se mu dnes zdají tato slova ,kterými chtěl vyjádřit svoji lásku milované ženě.

„taky bych chtěl být tak daleko od toho pozemského bordelu,ztracený někde v v mrazivé hloubce nekonečného vesmíru, kde bych se na vše koukal z obrovské výšky odkud vše vypadá,tak čisté.“

Zbytek cigarety jako meteor,zapadne do závěje sněhu.Luboš sitře zimou skřehlé ruce. „půjdu do tepla nebo tady bez vatáku zmrznu.“pomyslí si.A vrací se zpět do baráku.Cestou do koupelny se zastaví v místnost velitele pohotovosti aby mu tam zavřel okno. „má tady zimu jok v psárně,mastí karty a na okno určitě zapoměl,ten je schopen větrat třeba až do rána.

Eda ulehá na válendu o kterou se v šestitýdeních intervalech dělí se svými kolegi mechaniky. Automaticky nadzvedne telefoní sluchátko a přesvědčí se zdali má oznamovací ton“je funkční“.

Navyklým pohybem odkládá brýle na stole hned vedle telefonu aby je v případě výjezdu nemusel hledat.Ruce zakládá za hlavu a dopřává si luxusu vánočního rozjímání,taky to na něj dnes tak nějak přišlo.Nebrání se myšlenkám a vzpomínky se jen hrnou

. Je fakt,že před nedávnem oslavil s velikou pompou svoji padesátku a za to,že ještě funguje na záchrance vděčí vlastně své odbornosti mechanika dýchaci techniky.Za dlouhou dobu co je v havírni si užil více jako dost.Vzpomíná na první odfárané směny na dole „Trojice“Na údernícké hnutí,kdy se posměně chodilo na svazácké brigády budovat „Novou hut“.Těžký život to byl,plný odříkání,dřiny,nic nebylo zadarmo.Domácnost vybudoval na půjčkách.Na nic nečekal se založenýma rukama.Již tehdy jako velmi mladý věděl,že co si vlastníma rukama nevybuduje a nedobude,tak to mu nikdo nedá.“tak se to všechno rychle přeškobrtalo,ten Wízner má snad i pravdu.Jsem dědek,nakonec to je také pravda

“Vpomínky zaletí k manželce-babičce a k vnukům,které tolik milují a těší se na důchod aby si jich užili.

„nebyla to zase až tak moc špatná doba“uvažuje „o co to je dnes lepší?

Všude bordel,demonstrace,mír na Balkáně visí na vlásku,všude hlad a bída a to prosím v době kdy lidé přistávají na měsíci“aktualizuje si Eda útržky z televizních novin,tak jak mu uvázly v hlavě.

Je to kurevský rychlá doba“

Doba,které Eda pomalu přestává rozumět.Boj o životní prostředí,kosmických letů padajících letadel a počítačů.Lidé se začínají vzdalovat jeden druhému.

Eda jako starý pohraničník psovod,jak se rád chválil a milovník přírody cítí že této nové stopě přestává rozumět.

Najednou i on se cítí osamělí,starý a nesmírně unavený.Pomalu se propadá do milosrdné Morfeovi náruče.

Vyčerpaný lovec,na vlastní stopě v nekonečném kruhu. Bez naděje bez cíle

 

22.12.198..23,00 hodin. Pracoviště B14 145 5322

Vzduch se chvěje rachotem pneumatických vrtacích kladiv.

Všechno okolo vibruje,vše pevné přenáší rytmus vrtaček.Havíři se špunty v uších se domlouvají pouze posunky a nevadí jim,že se navzájem neslyší.Každý ví dokonale co má dělat,a tak se není o čem moc bavit.Dvoumetrové monobloky s ostrými hroty se slynutých karbidů se zakusují do velmi tvrdé horniny centimetr za centimetrem drtí horninu a pronikají kamenem aby udělaly místo pro desítky kilogramů trhaviny.

Těžce se dýchá je zde horko a veliká relativní vlhkost. S horníků se po nahých tělech leje pot který zanechává stoby ve vrstvě prachu na tvářích a hrudi.Těla se chvějí jako v křeči v rytmu poskakujících vrtaček na držácích.Voda s výplachu jim teče po těle až do gumových holínek.

Předák pohybem ruky přivolává zámečníka,Frantu Hodka.Křičí mu přímo do ucha

. „Franto pojd za blotnu,přidáme lutnu at se ten vzduch trochu pohne nebo tady chcípneme!“

Franta příkyvuje,že rozumí.Oba se vracejí kousek zpět,kde již je menší hluk a mohou se domluvit.

Z větracích lutní odkapuje zkondenzovaná voda.Cvak,..cvak….odkapávají kapky s chronometrickou přesností do dolíčku,který již vyhloubily jejich předchúdkyně.Vše kolem dokola je vlhké a teplé. Dráty,řetězy a šrouby na kterých visí tuny stovek metrů větraček a různého,vzduchového,vodního a kdo ví jakého potrubí,včetně závěsné dráhy na dopravu materialu,jsou obaleny rzí a plísní.Některé dráty jsou již prasklé,jiné se pomalu uklepávají za pomocí vibrací dúlních ventilátorů.Mnohaset metrový lutnový tah sloužící k odvětrávání čelby,je po uhnití závěsů různě prověšený,Netěsnými spoji uniká metan odsávaný z čelby a usazuje se ve výlomech nad výstuží.Zde vytváří nekontrolovatelná hnízda,kde jej dutiny chrání před proudícim vzduchem.Ten sem na něj nemůže.A tak pomalu ,den za nem sbírá síly,koncentrace metanu se nebezpečně zvyšuje.Tady velmi dobře ukrytý,zákeřně čeká,až bude silný a příjde jeho čas.

Čeká a každým dnem sílí.

Předák spolu sHoudkem věší na dráty větračku je to plechová roura o průměru 630 mma délce tří metrů.Na spoj natahují gumové těsnění a spokojeně sledují jak větračka požírá prach

.Na čelbě se mírrně ochladilo.

 

23.12.198. pátek,pohotovostní jednotka ZBZS v 6.00.ráno

 

„budíček..vstávejte vy lemry,už máme pátek“po celé budově se se rozléhá Edův hlas.

Spící muži se probouzejí,někteří docela mátožně.

„ no,tak vstáváme,to se do půl třetí ráno hrají karty a pak se vám nechce s pelechů,tož to já vám zase rád pomůžu.“povykuje Eda a s jednoho po druhém,jim stahuje pokrývky a háže je na podlahu aby je donutil vstát..

Jeho činost ostatní svorně komentují různými nadávkami a výhružkami,taková slova jako

„di do prdele,nebo skopu Ti prdel“patří mezi ta vlídnější mezi těmi co po místnosti poletují

.Od rány botou do hlavy Edu zachranuje jen to že tohle je už poslední budíček této pohotovostní čety a ,že ted je čeká úklid místností a potom kluky čekají čtyři zasloužené dny volna na které se až na Luboše všichni již moc těší. Záchranáři převlékají povlečení na válendách pro další nastupující jednotku,uklízejí kuchynku a nepořádek po probdělé noci u karet.Vše se připravuje na předání pro další turnus pohotovostní služby. Konečně zkončil ten podivný týden,Stresové napětí se pomalu uvolnuje.

Mirek Janák cvrnkne prsty do obnažených prsů ženy na barevné fotografii přilepené na stěně.Visí zde již od uvedení budovy do provozu a bůh ví proč ji všichni říkají“Mařko“

„čau Maruš,tak si to tady užij s těma ocasama,já si už dnes užiju živých“pronáší směrem k svým kolegům a jde do koupelny.

Tím rozpoutal diskuzi plnou siláckých výrazů se silným sexualním kontextem.Týdení odloučení a radost s konce pohotovosti spolu s přetlakem hormonů,dělají svoje.

Jen Luboš mlčí a skládá si věci do tašky.

„co Ty Lubine?hulíš joko „Titanik“ nic nemluvíš,čumíš,jak žaba s kyšky,tobě se tady snad líbí?nechceš tu zůstat?Jak Tě tak v poslední době pozoruji,tak nejsi moc ve svojej koži.“pouští se do Luboše jeden s čety.

“Luboš se otáčí k muži,který se do něj naváží

. „moc nekecej,máš zbytečnou péči,debile sám dělej tak abys do doma nelezl do ještě teplého pyžama po brigádnikovi,všichni ,jeden vedle druhého,jste mistři světa ale v koutku dušičky se klepete aby se to někomu z vás nestalo.Já se o sebe postarám sám i bez těch blbých keců“.

Tomu aby se tento rozhovor nezvrhl v hádku,se snaží zabránit vracející se Mirek

.ten s úsměvem pronáší

“Lubine,tak to by mě zase až tak moc nevadilo,vždyt přece už Komenský kdysi řekl“Kdo oře pole mé šetří pluh můj“ Co by mě vážně nasralo kdyby mi ten hajzl vyžral ledničku.To by pak zažil letecký den z pátého štoku a ona s ním.“

Luboš se neubrání úsměvu při pohledu na Mirka a představě jak učí chlapa lítat z balkonu paneláku. Nejžravější chlap v záchranářském týmu a suchý je jako lunt.Představa jak vyhazuje takového třeba devadesáti kilového pořízka,je prostě úžasná.Při tom jak zná Mirka ,tak ví,že ten by si troufl i na gorilu.A sílu má taky velikou, jen to na něm není vidět.

Ale aby se vyhnul dalším hovorům,pouští rádio.Jirka Kornů končí svoji „Sladkou Súzi“a začínají zprávy

 

. 23.12.198.pátek ráno 5,00.hodin u mě doma

 

Moc jsem toho nenaspal,ale kupodivu se necítím nějak ospalý

.I milenky mají na život blahodárný vliv.Cítím se velmi dobře,ale hlavně,žádné vyčítky svědomí,s tim už jsem kamarád.

Snídám čaj s mlékem a včerejší housky.Pouštím si potichu radio.V noci se mi zastavily hodinky a ,tak čekám na časový signál abych je mohl seřídit. Mám dobrý pocit z toho,když mi to náhodou výjde a podívám se na hodinky v momentě kdy rádio odpípne časomíru a všechny ručičky na hodinkách jsou přesně na tom místě kde mají být. Ovšem tim nechci říci,že jsem nějaký perfektionista,Jinde mi přesnost občas i vadí. Zatím se všichni kdož v tuto pochybnou dobu posloucháme radio,dozvídáme,že jsme o něco málo starší a že jsme se probudili do nového dne a tím pádem jsme blíž ke konci tohoto, ne moc hezkého.roku. Hlasatel posluchače upozornuje na noční sněhovou nadílku a nabádá nás,abychom pokud nemusíme ponechali svá auta doma a využívali prostředky MHD

.No jo Pražáci,tam spadne pár centáků sněhu a už mají kalamitu,nic nefunguje a jsou z toho týden posraní.

Rád bych je viděl ,jak by si počínali tady u nás v podhůří Beskyd

.Sněhu po prdel,neposypané cesty,to by snad hodně dlouho nevyjeli ,možná až do jara.A i kdyby,tak by jim za prdelí musel jet sypač a odtahovka.

“ Následující zprávy o počasí:Cheb- skoro zataženo,na Šumavě -sněží,Českomoravská vrchovina-silný nárazový vítr,tvoří se závěje.Zkrátka typický zimní počasí,ze kterého na rozdíl od silničářů mají radost,ti nejmenší

.Parchanti už jistě počítají hodiny které je dělí od splnění jejich přání,které svěřili „jen Ježíškovi“aby si rodiče hrábli do peněženek.

Den jako každý jiný.Jen korálek ubyl se šnůrky života.Za chvíli budu muset vyrazit.

Dnes je skoro poslední den maratonu,manželek a matek.Hlavně těch zaměstnaných.

Venku docela hezky přituhuje.Lidé spěchající na autobusy kloužou na neposypaných chodnících,nadávají a opatrně se vyhýbají zrcadlům klouzaček.Nevšímavě se zrakem upřeným pod nohy míjejí zamrzlé výklady obchodů.Každý se krčí do bundy nebo kabátu aby si uchránil zbytky tepla co si doma nabral.

Hořící zápalkou zahřívám klíček od auta.Po několika pokusech zámek povoluje.Startuji,ponechám otevřený sytič a jdu oškrabat led z čelniho skla. „Ještě dnes a s vidinou velkého volna se i docela těším do práce

Tehož dne 6.00 hodin stanice ZBZS

Jasné světlo zářivek dře do očí.

„sedni si ogare“vítá mě velitel a nabízí mi dnes i místo naproti sobě.

Opatrně se skládám do důlku prosezeného špinavého křesla.To jsem zase zvědavý co bude mít na programu dnes.Byl tady asi na noční,možná měl kontrolní fárání.Je nějaký šedivý a má pod očima kruhy jako hrom.

A uhodl jsem.

„ogare poslůchaj měl jsem kontrolní fárání a tož jak mě zbyla chvilka,tak jsem si zašel na vaše pracoviště.No je tam bordel,jak v tanku,ale udělali jste kus práce,tož ta chválím a za odměnu nemosíte dnes spichat.Sjedete do dolu kapku později a včil uděláte namátkovů kontrolu na kuřácké potřeby a alkohol!Tu máš trubičky,vem si je aj ten svůj ansábl a mazejte na spojovací most,at je vás tam vidět!V osm sfáráte do hlubin,jasno?nebo máš něco co mě chceš řeknůt?Pokud ne?tak odchod,kůřit možeš aj potom.Já ted mosím dodělat ty směnovnice,když ty sas na to včera vysral.“

Velitel si z čela na nos sešopne brýle,čímž mi dává najevo,že raport je u konce.

„jo šéfe,a měj se“

Beru se stolu detekční trubičky na alkohol a mizím. Přecházím naproti do dení místnosti za klukama.

tak co,jak šéfík?“vítá mě Tono.

Zvedám ruku s trubičkami.Všem je to jasné.Bleskově do fáraček a na most,tam budeme odchytávat nadávající horníky.Ani Ladik se nedomáhá kafíčka ale jde jako první do šaten.Ví,že po sjezdu mužstva bude na kafe i to ostatní času více jako dost.Peláším za nimi at nejsem poslední.Rychle natahuji na sebe čisté rezervní fáračky a teplý vaták. U šachty to protahuje a v kabátě bude dobře.

Na mostě zadržujeme prvního horníka.Zapisuji si jeho evidenční číslo.Tonda mu dává dýchat do balonku a Ladik mu ojíždí kapsy,občas se najdou nechtěně opomenuté zápalky a cigarety.To hlavně u takových pracovníků co třeba den před tím pracovali na povrchu,třeba zámečníci co byli v dílnách a zapoměli si skontrolovat obsah kapes. Dnes to rádi uděláme za ně.

Nějaký umouněnec s poznámkami o důlní policii ,vrací trubičku ke zpětné kontrole. „negativní,pustte ho.“! Volám na kluky.

Otráveně pozoruji řetěz havířů procházejících okolo a zapisuji hlášená čísla.Občas si vyslechneme nadávky,ale to již k naší práci ,tak nějak patří.Kdyby si alespon vymysleli něco vtipného.Je tady zima a já je ignoruji.Jindy bych takový nebyl,ale ted na to kašlu,už at to máme za sebou a jsme zpět v tom našem teplém smrádečku.Proud umouněnců slábne ,ted již projde nebo spíše prokluše jen nějaký obozdilec,snažící se dostihnout některou s posledních klecí aby se dostal do hlubin. Na ty se vykašleme,mají sami co dělat co se sebou,proč jim stresovat den naší buzerací.Stejně jich většinu osobně znám a o některých vím ,že stejně ani nekouří.Jsou to takoví poctivci,co se snaží ještě zařídit spoustu věcí a potom nestihají. A o alkoholu nemůže být řeč,kdyby byl některý opilí tak nebude pelášit jako zajíc.Pomalu to zde balíme a jdeme zpět na záchranku.

Při této příležitosti se stavím za starým abych mu ohlásil výsledek prohlídky. Konečně čas na cigárko a šálek horké kávy.Do knihy hlášení a kontrol zapisuji výsledek prohlídky a čísla kontrolovaných horníků.Poslední větu“Bez závad“dvakrát podtrhnu.Malé hlášení inspekční službě podniku,a na hodinku a něco veget.

Tehož dne o hodinu později

centrální řídíci pracoviště,jinak dispečink dolu

 

. Výrobní dispečer zvedá sluchátko přímé línky na Generální ředitelství OKD.Podává i on své hlášení

„důl Pionýr ranní směna ,stavy sjezd 870,povrch 148“hlásí svému kolegovi na G.Ř.stavy mužstva.

K tomu ještě předpoklady těžby a vyražené metráže

.“výjezd po noční směně v pořádku“

A to se již začínají ohlašovat jednotliví revírníci a technici,kteří se domáhají spojení na přetíženou línku aby mohli vyrazit za svými povinostmi.Mnohé čeká hezkých pár kilometrů,nežli budou mít možnost se ohlásit z některého z důlních telefonů,které jso rozsety po celém podzemí jen velmi sporadicky. Dispečerovi se nemusí ani představovat,pozná je podle hlasu a intonoce.Vždyt s mnohými z nich ještě nedávno než nastoupil na toto místo, také ,takto fárál a hlásil se i on.S každým prohodí nějaké to slovo,zatím co tužka hbitě kmitá po papíře a zapisuje informace.Občas si něco upřesní a pokračuje v rutiní práci.Připravené tabulky a grafy se počínají plnit poznámkami a čarami,jak počínají rozbíhat pracoviště.

Důl nabírá svůj rytmus.Kola na těžní věži se rychle točí a vynášejí z hlubin první vozy uhlí této směny.

 

Tehož dne 14,00 hodin Stanice první pomoci důl Pionýr

Po okoupání,jdu přímo na stanici první pomoci,je to součast záchranky a sousedí přímo s s místností průvodců záchraných čet,kde se všichni převážně zdžujeme.

Chodívám sem tehdy když si potřebuji a beze svědků,soukromě zatelefonovat.

Vstup ve fáračkach je sem zakázán a jen v případě úrazu se sem smí vstoupit ve špíně,tak je zde na šachtu nepoměrně čistounko a příjemně.

Člověk si zde může kulturně sednout ke kávě aniž by se ušpinil.

Na raních a odpoledních směnách zde mají službu zdravotní sestry.Dnes je tady Lenka.Je to hodná,ale strašně zvědavá ženská,občas sem za ni zajdu na kus řeči nebo kafe.Ale hlavně když si chci zavolat.

Mohl bych třeba i od starého z kanclu,ale ten mě vždycky honí.Nemá rád,když se mu blokuje línka.

„ahoj Leni“zdravim sestru a po kapsách hledám starý týdeník na autobus na ,který jsem si poznačil číslo do školy kde učí Alena.

„ahoj Milánku,copak se dějě?celý týden jsem Tě neviděla,neslyšela.Ty ještě žiješ?Vítá mě sestra.

„Leni ,mohu si od Tebe zavolat?Žiju co bych nežil,znáš to je konec roku,starý nás honí jako nadmuté kozy.Není čas na besedy a kafíčka.Ty to tady tak nevidíš,ale na dole se všichni honí za prachama a je to tady jako v Turecku.“

„Ale ano,klidně si zavolej,určitě to je zase nějaké babě,že mám pravdu?Zase máš nějakou novou lásku?“

„tak nějak,jen nemůžu najít číslo ,někam jsem ho strčil a ted nevím kam?“

Konečně objevuji v peněžence ten důležitý papírek.Po chvíli čekání mi příjemný hlas oznamuje,že jsem se dovolal na Třetí základní školu.Podařilo se mi zdolat sekretářku,nebo co to tam je za ženkou a přesvědčit ji ,že hovor je důležitý,a ta se podvolila?Alenu vytáhnout z nějaké pedagogické porady,u ředitelky školy.

„Vránová,“ohlašuje se Alenka.“ahoj Ali to jsem já Milan“ „ano já jsem Tě poznala,co se děje ,máme poradu a já se musím vrátit,prý to je důležité,tak honem ,co se děje?“

„zlato moje,nic se neděje“uklidnuji Alenu: „jen jsem se chtěl domluvit na dnešek,kdy a kde se sejdeme,mám pro Tebe dojet do školy?At nemusíš někde mrznout

.Slibuji raketově rychlý příjezd.Což není prý nutné,Alena se zdrží až do čtyř,má ještě nějaký kroužek.Tak se domlouváme,že ji potom teda vyzvednu na rohu u školy a já si mezitím zajedu někam na oběd.

Ted ještě musím zavolat domů manželce

. „….je mi to nemilé ale musím zůstat na odpolední,je to fakt smůla ,ale řekni sama co mám dělat,možná se mi podaří příjít dřív,už musím končit aby mi neujela poslední klec.“Rychle ukončuji rozhovor s manželkou abych j i nedal prostor pro její námitky,které už stejné znám

. „ty jsi ale pacholek,“neodpustí si Lenka poznámku. „máš pěknou paní,řekni mě,jak ji můžeš takhle hnusně podvádět?proč vy chlapi se musíte nalepit na každou sukni co potkáte?Vy tady na te záchrance jste všichni stejní pitomci,bud chlastáte a nebo lítáte za babama.To kdyby mi provedl můj s důrazem na slovo můj,manžel.Tak mu sbalím pinkl a spánem Bohem,jdi si tam odkud jsi přišelJak bych ho mohla mít potom ještě ráda.I kdybychom měli pět děcek tak jde.“

Ale zvědavost ji nedá,aby nezačala vyzvídat

. „je aspon hezká?Tvoje paní je moc hezká,to ti ji není ani trochu líto?Řekni co bys dělal kdyby si našla nějakého chlapa ona.?A co dělá ta tvoje nová láska,je vdaná?

..“no co bych dělal ?asi bych se rozvedl přece se neposeru,co jiného bych asi tak mohl dělat?“

Touto větou zavírám řetěz otázek,paní zvědavé.

„Lenka pochopila,že ze mě stejně víc nedostane,tak na mě vyčítavě čumí,a beze slov sedíme a mícháme v kávě,kterou při mém hovoru stihla bleskově uvařit aby mohla být blízko,proto,že vařič je na okně hned vedla telefonu a tak ji neunikla ani slovo.

„To víš Leničko ,taková kočka jako jsi Ty to není,

snažím se ji si trochu naklonit.

“ale co mám dělat?když ty jsi tomu svému tatkovi,tak moc věrná.A asi Tě má moc rád,tak chodí na ty svoje ryby a myslí jen na Tebe.Jste takoví miláčci

.Licoměrně se jako „Alpa“vtírám do její přízně.A až ted mi to dochází.Vždyt ona žárlí,žárlí na Alenu,že má odvahu a našla si milence.Možná sama by šoustala jako drak,ale má strach.Tak se tady předvádí.A to jsem si já bláhový myslel že se kdo ví jak vyznám v ženských. Kdepak.Kdybych hned žíl jako havran třeba sto roků,tak za celý život nepochopím ženskou logiku.Ta Lenka se dnes hezký rozparádila:No teda?kdo by to do ni řekl.To by byla milenka,ta by s chlapem cvičila,no potěš pán bůh.Ještě dobře,že jsem se držel rčení,“žena v domě není pro mě“svého času se mi Lenka moc líbila,když k nám nastoupila tak jsem z ní jeden čas nemohl oči spustit. Kecá o věrnosti a posvátnosti manželství a možná by do postele hupla co by dup.Ten její rybář chlastá a věčně sedí v hospodě V Brušperku na náměstí. A nebo v létě u vody.Má z něho prdlajs a ted tady machruje a dělá z nouze ctnost.Kdo ví? To bych to koupil teda….

Dorážím kávu a rychle po anglicku vypadnu. Venku spokojený s vývojem situace beru do auta nějakého zapomenutého horníka co mu ujel autobus a ted mi z vděčnosti oškrabuje přední sklo,a frčíme. „ČAU ŠACHTO,TY DĚVKO PRODEJNÁ“uvidíme se až po svátcích:žertuji nahlas.Jen Bůh ví jak hluboce se mýlím.

 

Tehož dne,po patnácté hodině,někde v podzemí

„Á flek,lepší…..a ještě lepší,……“ozývají se vzrušené hlasy důlní rozvodnou.

Tři elektrikáři usazení u teplého transformátoru na odkorech ,třískají usmolenýma kartama o brašnu s nářadím,kterou mají místo hracího stolku na zemi mezi sebou.

…“ještě jednu partičku pánové a jde se „arbajtit“musíme něco dělat nebo skončíte jako já“ujištuje o své chuti k práci své spoluhráče Zdeněk Šimánek.

Mistr mu nařídil,vyměnit všechny nesvítící žárovky na překopu až k zásobníku.Krabici žárovek šoupl za dvéře rozvodny a ta ho ted zajímá jako lonské léto.

Jeho dva mladší kolegové jsou na tom krapet hůř.Musí zajištovat chod čelby a dvou porubů,přitom natahnout nový kabel,“šest kilo.Tady jim má Zdeněk pomoci.

Přes volno ve svátky se provede přepojovačka a budou se zkracovat kabely od porubů,které již tvoří velké smyčky a zavazejí při práci.Při tom všem se musí postarat aby ostěžení jelo bez poruchy.Je toho dost,ovšem ted je to nevzrušuje,ted se hraje jako o duši a špatně by dopadl ten kdo by je vyrušil.

„a jak jsi zkončil to nevíme ,odpovídá jeden ze spoluhráčů Šimánkovi.“

„já vám to řeknu,stejně se to dozvíte na výrobní poradě,tak at jste v předstihu.Tož to bylo tak,jednou jsem přišel na noční nějaký nachcípaný,nechtěl jsem jít na marodku a mistr se mnou vydupal,chtěl jsem tři dny volna a on mě poslal do prdele.Že nedá a at jdu třeba na marodku.Že mu to je jedno a takové ty pindy,však ho znáte co to je chuja.Tak jak jsem zfáral,šel jsem rovnou sem a lehl si na trafo ,že si kapku vyhřeju hřbet a klouby.Povolil jsem tady tu žárovku at mi kurva nesvítí do očí,no a lehce jsem zadříml.V tom tu začne někdo hulákat jako nepříčetný,že porušuji předpisy ,že spím v pracovní době,ležím na trafu což je nebezzpečné auž ani nevím co tu tehdy vyvřeskoval,jak jsem byl rozespalí tak jsem ho stejně moc nevnímal a ještě k tomu mě začala bolet palice.Tak se na něho dívám jak se nadrapuje a klidně mu říkám ,že ten kdo porušuje předpis je on a kdyby uměl o čemž pochybuji číst,tak by si na vratech mohl přečíst,že do rozvodny je nepovolaným osobám vstup zakázán a at vypadne nebo mu pomůžu.On hned na mě a co zde děláte vy a kdo jsem“?tak jsem mu řekl,že mu je potom sice hovno,ale že jsem elektrikář a tady pracuji.On na to,že je hlavní inženýr podniku a je zde na kontrolním fárání a at se okamžitě zbalím a jedu na povrch a hlásím se u mistra.No a pořád opruzoval,já mu říkám,že to by mohl říct každý kokot co má na hlavě helmu.Tak jsem řekl.Ty cype, jsem Šimánek,

z toho zasraného mokra a průvanu jsem marod a bolí mě záda jak svina a tady na trafu se suším a vyhřívám abych opět mohl budovat socialismus. A řekl jsem mu ještě,že kdyby se ve škole lepší učil a nepíchal se kružítkem do prdele,tak mohl být taky elektrikářem a mohl tady se mnou sedět na trafu a klátit nohama a ne lítat po dole jak posraný papír v průjezdě.Pak jsem se ho zeptal jestli půjde sám a nebo ho mám vyhodit?No a to je tak v kostce celé,zavařil jsem si na průser a ted se to řeší.No řekněte sami ,co mě můžou udělat?Nic horšího než ,že mě za trest pošlpou na tři měsíce do rubání.Lopatu z ruky mě nikdo neveme a vyhodit mě nevyhodí,když mají všude pod stav.“

Pojednou jim několikrát zabliká žárovka nad hlavou,a zhasne.Zároven utichne nevýrazné příjemné bručení trafa, za Zdenkovími zády.

„kurva do prdele,porucha….“ Zdeněk se zvedá ze země a již nestačí dopovědět a kluše k zvonícímu telefonu

. „rozvodna „deset Á“Šimánek“hlásí se dispečerovi

. „..co tam vy dráteníci provádíte?stojí mi rubání,okamžitě to nahodte nebo vám nakopu zadek i s mistrem“ale nebyl to dispečer to do telefonu řve předák z porubu 518.

Šimánek si oddechne

,“to klidně můžeš ty hnupe,to není porucha u nás ale vypadlo to u šachty v hlavní rozvodně,toto je podružka,jenom,že to by jsi ty pičo musel vědět co to je? Já se tam na to skočím podívat a jestli se ti to nelíbí,tak mě vykuř!“

Dále již do této výměny názorů zasahuje výrobní dispečer

,shání elektrikáře z rubání,chce aby se využilo prostoje a aby elektrikář opravil probíjející ovládací panel signalizace a ovládání dopravníku pod porubem

. „ty nikam nechod! Na ten panel skočí Pavel a já Ti od šachty zavolám at to tady můžeš ponahazovat,je to vypadlé všecko komplet at to urychleně šlape.“organizuje dělbu práce Šimánek s třetím karbaníkem.

Ted ,když je rubání bez energie je najednou nezvyklé ticho.

Mrtvý panceřový dopravník trčí z porubu jako jazyk předpotopní příšery.

Předák ihned organizuje náhradní práci.Jen,že chlapům se z rubání nechce vylézat na štreku,čekají,že se porub každou chvíli rozjede,jako to už tak někdy býváa oni by se zase pracně museli plazit desítky metrů zpět.

Pro tuto chvíli si každý hledá kousek dřeva pod zadek aby nemusel sedět v potůčku vody stékající porubem na základní třídu.

Tak,že zatím co předák se pod porubem vzteká,tak v rubání je klídek,chlapi si navzájem nabízejí „Bago“ a slabším povahám žvýkací tabáček. Havíři plivají kolem žluté sliny a hodnotí sílu Baga. Taky se zde okamžitě řeší šance Vítkovic,a sestavuje se mužstvo na blížící se mistrovství světa v ledním hokeji.

To pod rubáním se to již přiostřuje,chlapi se handrkují a po chvíli to tam vypadá jako v židovské škole.

..“chalani vietě ,jako by som to zostavil já?..já bysom urobil……..“

Co by Vlado urobil se již nedozvíme,proto,že se na štrece znovu rozzáříla světla a v ovládacím panelu to zacvakalo a zabručelo,rozblikaly se kontrolní světla a po štrece se rozléhají klaksony varovné signalizace rozbíhajících se pásových dopravníků.

„,,konec zábavy jedeme“ rozhání předák trenérský sbor do porubu.“ „…ted vás živí uhlí a ne hokej,je třeba přitlačit na lopatu a chytit provozní teplotu,děcka se narodilla nahá a svátky jsou tady co by dup,tak jedeme a chci vidět,jak se sype černé zlato.“haleká předák pod rubáním a svému mančaftu „dává své manažerské připomínky zcela nezištně“

Motor hřeblového dopravníku se s krátkým zaknučením namáhané spojky rozbíhá a v zápětí se jeden za druhým mlaskavě rozbíhají gumové pásové dopravníky odtěžení.První tuny uhlí uhánějí do hladových zásobníků.

Pátek 23.12.198.. doma.

Něco před sedmou jsem již doma.Potichu odemykám a s botama v ruce, se tiše sunu do bytu.

Podařilo se mi to perfektně,dokonce i ten čtyřnohý trouba, nic neslyšel.Hned za dveřmi, mě do nosu uhodila vůně vánočního cukroví,vůně vanilkových rohlíčků,čokolády .Přímo úžasná

.Z obývacího pokoje sem slabě zaléhá zvuk televize.Opatrně odkládám na věšák bundu a boty do botníku.Jen ,tak v ponožkách kráčím za zvukem do pokoje.Tady celá rodiná sestava sleduje,jak na obrazovce řádí kočičák.Hlídač domu leží na hřbetě na předložce,nohy mu trčí vzhůru na všechny strany a vesele si pochrupuje a při tom vydává docela lidské zvuky. „dobrý večer“zdravím rodinku a pes vyskočí,přitrouble se na mě kouká.Je dokonale zmatený,jsem spokojený,že se mi ho podařilo takhle překvapit.Ted kouká a neví jestli mě má vítat,nebo jestli jsem již byl doma?Než si dal svých dvacet.Taktický mě očichá nohu,olízne ruku.Několikrát mávne ocasem a stydlivě odtáhne do děcáku.

Zdravím se se ženou.

„hergot,tady to krásně voní,až se sbíhají sliny“

„Pečeme,dělám ještě pár rohlíčků i pro mamku,když Ty je máš rád,bude toho víc.“vysvětluje žena a spěchá zpět do kuchyně,loudám se za ní.

„jedl jsi něco?Nebo ti mám něco připravit?“

„no něco málo jsem pojedl,hlad ted zrovna nemám ,ale napiji se mléka.Nestarej se a peč,já se obsloužím sám.“

Nalévám si veliký hrnek mléka a se sáčku ve spížce vytahuji oříškový hřeben,ten miluji.“

Mezi tím, mi vypravuje žena zážitky s práce,usmívá se,lehce zrůžovělá horkem trouby,ukládá na plech další várku zubatých rohlíčků.

Když ji vidím takhle uvolněnou a rozesmátou,tak si uvědomuji,že mám ještě stále velmi hezkou a půvabnou ženu a že ani přibývající léta ji nic neubraly na jejim půvabu. Nevím proč?ale asi veden náhlou pohnutkou ,vstávám od stolu a dávám ji polibek na tvář.

Žena se na mě udiveně podívá ,“co se stalo Bobane?“

"co by nic se nestalo,mám Tě rád“.

Je vidět,že moje gesto ji nejen překvapilo,ale i hodně potěšilo.Sama mě objímá a nadstavuje k polibku své rty

.“vždyt já Tě mám také ráda a moc“.

Chvíli se jen tak duchlíme až žena vykřikne,“Moje rohlíčky ,no teda ty budou na uhel“.

A tím pomine chvílkové kouzlo tohoto okamžiku a pocit viny je zažehnaný dřív nežli se mohl objevit.

Obratným pohybem vytahne s trouby plech.

„Nic jim není“vydechne s úlevou.“ale moc nechybělo „a ukazuje mi krajní lehce nahnědlé rohlíčky. „ještě to tady všechno pomyju a pujdu se s děckama dívat na telku.Jestli chceš?můžeš mi pomoci.Dnes toho mám fakt už dost,Vygruntovala jsem celý byt,převlékla postele,a to pečení,už jsem grogy.Ještě,že mi s tím pomohla Simča,sama bych to nezvládla a nebo bych to odležela.Ale j to hotové.Zítra budeme jen odpočívat,Ty s Kamilem můžete nastrojit stromeček a já se Simonkou budeme vařit.

„tak ano já Ti s tím pomožu,“nabízím se ochotně a tlačím se ke dřezu.

Rychle pomývám nádobí v tekoucí vodě,cinkám skleničkami a talíři,až mě žena od této práce se slovy“nechej toho!nebo to všechno ještě rozbiješ,“vyhání od dřezu

“Umyji si to raději sama at máme ještě zítra z čeho jíst.jdi raději za děckama at ,Ti neutečou zprávy.“

Bez odmlouvání s rohlíčkem v ruce docela rád mizím z jejiho království.

Sotva zaujmu v křesle svoji oblíbenou polohu s nohama přes bok sedačky,už se ke mně tlačí dcera.

„tatko,prosím Tě můžu si kopit křečky“využívá mojí pohody ke splnění svých přání.

„ale jo kup si je,pokud se budeš o ně starat a nebude to tady smrdět,tak klidně“podminuji svůj souhlas. „Ale ted mi dej prosím pokoj,at se mohu podívat na zprávy a na počasí.Dík“

 

Pohotovostní jednotka tehož dne v 19.00.hodin

 

K první společné večeři,ze sedmidílného obřadu společných jídel,usedá pohotovostní četa.Je jich ale jen šest,jeden stále ještě něco kutí v kuchynce.

Hlasatelka v televizi divákům předkládá přehled večerních pořadů,a začínají Televizní Noviny. Všech šest záchranářů se volně u stolu baví a řeší na co se vlastně dnes budou koukat.

Je příjemná pohoda a i zde je vidět že i sem proniklo kouzlo Vánoc.

Navíc se všichni velmi dobře znají a někteří zde spolu .,za roky služby strávili nejedny svátky.Je to celkem dobrá parta.Spolu s mechanikem pro kterého je pohotovostní služby v šesti týteních cyklech jen jednou z dalších na řetízku odsloužených dnů v nekončícím serialu,jsou zde ještě další dva profíci.

Četařem je Dušan Malyš,chlap,který byl snad při likvidaci všech průserů za posledních dvacet let.

Jeho zástupce mladý,ale zkušený Karel Houska,oba jsou ze závodu tři

.Jen Milan Coufal je zde po první,nedávno dokončil záchranářský kurz a tak jej velitel napsal do rozpisu,at se chlapec trochu otrká

.Velitele k rozhodnutí vedla myšlenka,že v tuto dobu by měla být klidná služba a Milan bude mit čas se něco naučit a hlavně zjistit sám na sobě,zdali se pro tuto službu vzhledem k odloučení od rodiny a náchylnosti k ponorkové nemoci,vůbec hodí.

Milan se ted ale snaží z hluku hovoru oddělit slova technika pohotovosti Viktora Škarabely,jenž se právě snaží nováčkovi vysvětlit pár bodů z z raního poučení,kterým všichni prošli,když ráno přebírali službu po předešlé osádce

. Se zájmem se do hovoru zapojuje i Zdeněk Jarkovský,další dobrovolný záchranář,který jinak pracuje jako směnový předák v rubání.

Z kuchynky se pozornosti domáhá Luboš Vána nyní přechodný kuchtík pohotovost,na jehož gastronomické umění budou přítomní odkázaní po celou dobu služby.

„pánové,všechen bordel a noviny se stolu,bude se večeřet volá Luboš z kuchyně a snaži se spravedlivě na sedm talířů rozdělit maso se zapečenýma bramborama.

Dušan Malyš se snaží uplatnit svoje zkušenosti a zapůsobit na nováčka,přerušuje technika a Coufala upozornuje na to co považuje za nejpodstatnější

:“jak zahouká siréna a je jedno jestli přerušovaně nebo dlouze,tak všeho necháš a na nic nečekáš i kdybys měl hovno u prdele,tak padáš do autobusu.“

S jeho výkladem ale nesouhlasí Škarabela.

Ovšem, nežli stihne uplatnit svoji pravomoc a něco říct. Tak mechanik Mirek Vašínka před něj s ůsměvem klade vonící veliký talíř s večeří

.A vůni pečeně neodolá nikdo s přítomných a všichni se s chutí dávají do jídla.Tím pádem se hovor dostává do jiné dimenze,kulinářské umění Váni a je oceněováno a hovor se točí jen kolem jídla.

„hmmm…není to špatné,dá se říci,že to je vysoce jedlé.Jestli budeš Lubine,tak dobře vařit až do pátku,tak tě řád zlaté vařečky určitě nemine.A pro nás se budou muset rozšířit dveře,a případě prodloužené služby nás do autobusu budou nakládat vysokozdvižným vozíkem.“Co říkaš,velitel?Mám pravdu?“žertuje spokojený Karel.

Ten mu odpovídá,

“no dalo by se říci,že máš pravdu,škoda že není teplo,nohejbalek by nás udržel ve formě,ale co uděláme si turnaj ve stolním tenise,a od zítřka jdeme na to“

Na Lubošovi je vidět,jak jej pochvala těší,odbíhá do kuchynky aby se po chvíli vrátil a před každým z mužů zasyčí otevření plnotučného pivínka

. „To se mi líbí,jako v Interkontinentálu“pochvaluje si Lubošovi služby, Škarabela a snižuje hladinku ve sklenici mohutným douškem

“.Lubine,silně uvažuji o tom ,že se rozvedu a Tebe si vezmu za ženu co Ty na to?Lubine dáme to dohromady?“

„proč ne ,žertuje Luboš,já dám te mojí kopretince ,taky výpověd,dáme do kupy naše platy a budeme jezdit do Zlína za holkama ,tam prý jsou nejhezčí holky u nás.A vařit budu asi těžko,vím,že to by se ti líbilo,já v zástěře v kuchyni a Ty u baru s holkama.“

A tak pokračujíc v žertování,dobře naladěni s pivem v ruce se záchranáři stěhují do pohodlných křesel

.Někteří aby si udělali větší pohodli,si kladou nohy na přitažené židle.Ke stropu s e vine dým s prvních zapálených cigaret.

„kdo si dá kafe?“ptá se Luboš a jde postavit na vařič konvici s vodou.

Na obrazovce počíná inspektor Colombo řešit jeden se svých případů.

Pracoviště sloj B14 145 5232 čas 23,00

Opět známý rachot pneuamatických vrtaček,čelba mezi tím postoupila o pár metrů.

Hutné, prádelkové ovzduší ,objímá nahá těla horníků. Sloupce světel hlavových lamp kmitají a navzájem se prolínají v oblaku vyfukovaného stlačeného vzduchu,který spolu s kondenzovanou vodou ,tryskající z vrtacích kladiv šlehá do tváře horníkům.Spousta prachu a pronikavé svištění turbínky vzduchové lampy podtrhují atmosferu na pracovišti.Je zde horko a ještě není půlnoc a dvaceti litrový kanistr s pitnou vodou je již poloprázdný.Pot se čůrkem řine po lesklých pažích a svalnatých zádech.

Vrtají se poslední díry.Z předku se uklízí všechno co sem nepatří a nebo by mohlo být odpalem poškozeno.

„hotovo,Vašku jdi na hlídku a pošli sem střelmistra at můžeme nabíjet“předák posílá jednoho z mužů na hlídku aby se do předku nedostala nepovolaná osoba.

Pod bokem výstuže na bobku sedí střelmistr Lanka.Brýle má na špičce nosu a s nosu mu odkapují kapky potu a padají na roznětky,které kontroluje. „do prdele práce“nadává Lanka když mu brýle bez jedné nožičky padají do prachu na zem.Připravené palníky ukládá do pouzdra a vrací se o pár metrů zpět ,kde má v dřevěné bedně uloženou brašnu,se čtyřiceti kilogrami trhaviny.

Spolu se svým pomocníkem a předákem vše odnášejí do čelby.Ted jsou zde již sami tři.Střelmistr a předák berou interferometry a na na místě měří koncentraci metanu.

„je to dobré,můžeme ládovat,podej sem tu kabelu!“ uděluje Lanka pokyny.

Předák odkládá na zem těžkou kabelu k prasknutí nacpanou trhavinami.Desítky kilogramů výbušniny jsou připraveny urvat další dvoumetrové sousto pevné horniny.

Střelmistr ,trhá voskovaný obal krabice a vyjímá první deseti dekovou šulku nálože,vkládá do ni rozbušku a zasunuje ji pomocí dvoumetrového dřevěného ládovaku do vývrtu

.“jak do maminy“komentuje svoji práci.

Dráty roznětky mu prokluzují prsty aby byly napnuté.Ke kařdé takto připravené náloži vkládá do každé díry ještě několik a naposledy příjde ucpávka,z hlíny a vrt se zafouká křemičitým pískem.Takto postupuje opatrně vrt za vrtem,až je naládovaná poslední díra. Střelmistr opět provádí kontrolní idikaci na metan.

„vše je O.K.“sděluje polohlasem předákovi a revírníkovi,který se mezi tím dostavil na pracoviště aby byl přítomen odpalu.

Ten také provádí své poslední měření a dává souhlas k provedení trhací práce.

Klidnými, rozvážnými pohyby spojuje střelmistr mezi sebou barevné dráty rozbušek,poslední dva konce připojuje k odpalovacímu vedení.

„můžeme vypadnot“

Předák odnáší vzduchovou lampu z dosahu aby ji výbuch nepoškodil.Ještě poslední pohled na čelbu a pouští mlžné dělo.

Jen pomalu doznívají v nastálém tichu jejich mlaskavé kroky,když procházejí kalužemi vody. Čelba je opuštěna.

Trhavina čeká na impuls malé jiskry elektrického proudu z odpalovacího zařízení. Metan ukrytý za stěnou pevné horniny,čeká na horké objetí ostré trhaviny,aby se spolu někde tam v pevném masivu,poprve políbili a aby svoji strašnou vášen vybili do okolí.

Z větracich lutní je slyšet zvuk nasávaného ovzduší,a mlžné dělo do okolí prská první litry vody.

Karty jsou rozdané.

Příroda je připravena předložit první trumfy.

Zvýšený tlak metanu se pomalu protlačuje horninou v místech narušených otřesy při vrtání. Zákeřný plyn si našel skulinky a začíná pronikat do volného prostoru. Tichý,bez vůně,nebezpečný a zákeřný posel přírody se začíná zabydlovat v novém prostředí.Vyplnuje výlom nad výztuží a i když mu zde již začne být těsno,tak postupuje do proudu vzdušnin,které bez ustání polykají větračky.Je ho již všude plno

. Kostky jsou vrženy,drama může začít.

Střelmistr proměřuje obvod vedení,opět na místě odbalu měří na metan. Vše je v naprostém přádku. Připojuje odpalovací strojek.Je to starý osvědčený „DEOS 50“se kterým pracuje již roky a má ho rád pro jeho spolehlivost.

Pracoviště je metanem naplněno jako balon.Větrací lutny jej již sají plným profilem.A v celém lutnovém tahu na délce několika stovek metrů je již více metanu než kyslíku.

Střelmistr vytahuje z kapsy častým používáním ohlazenou lesklou kličku a natahuje strojek.Podívá se na hodinky.Je nula jedna hodina a dvě minuty po půlnoci

. „tak už máme Vánoce,“pronáši směrem k předákovi a revírnikovi.

Prsty pravé ruky jsou připravené otočit kličkou.

Předák se otáčí zády směrem k čelbě a utírá si obličej do zbytku rukávu košile a tu si natahuje na sebe.

Ostatní muži osádky jsou ukryti ve výklenku chudby za převráceným důlním vozem. „PÁLÍM“volá střelmistr a otáčí kličkou DEOSu.

Neviditelná energie uvolněna pružinou induktoru odpalovacího strojku,probíhá dráty odpalovacího vedení aby v každém vývrtu probudila v milisekundových odstupech energii roznětek. Roznětky poslušně explodují a zapalují trhavinu.

Ohromná síla exploze ,drtí horninu.Uvolněný džin z metanu se mísí s ovzduším.Nic mu nestojí v cestě.Konečně je na svobodě. Ohen prošlehává do výbušné koncentrce. Konečně se našli,semknuti v pevné objetí vytvářejí první obraz zkázy. Strašlivý výbuch otřásá horninou,příroda řve.

Ničim nespoutaná uvolněná energie ukazuje svoji sílu.Další mohutný výbuch splyne s prvním. Z oblaku prachu a dýmu,začíná vyrustat ničivá tlaková vlna. Jasná záře exploze,jako slunce prosvěcuje chodbu. Metan nahromážděný v lutnovém tahu přenáší ohnivé poselství přírody,dál v podobě smrti.

Chodbou se rychlostí blesku valí ohromná ohnivá koule.

„ten výbuch je nějaký divný,tato nedokončená myšlenka,bleskla v hlavě střelmistra.

Ohromná síla zvedá jeho a předákovo tělo,který má obě ruce ještě v rukávech košile nad hlavou. V očích obou mužů,bychom spatřili pouze nechápavý údiv,než by je ohen vytavil z hlavy.

Obě těla jsou gigantickou silou vržena na konstrukci pásového dopravníku,o kterou jsou roztržena aby po několika metrech letu zkončila jako beztvará masa na zemi.

Další a další výbuchy otřásají dolem,to vybuchuje usazený uhelný prach a tato síla si nezadá s předešlými výbuchy.

Rezavé řetězy a shnilé dráty dosud držící několik větví potrubí na vodua vzduch se trhají jako nitě.Potrubí praská ve spojích a padá na zem.Ze vzduchového potrubí o průměru sto milimetrů uniká stlačený vzduch pod velikým tlakem,který s rachocením startující proudové stíhačky,víří prach a dodává život ohni.

Prohlubně v chodbě se zaplavují vodou.Výbuch trhá oblouky důlní vyztuže a její jednotlivé segmenty vrhá proti ostatnímu důlnímu zařízení.Větrací lutny, podtlak bortí dovnitř,jako by to byly jen cukrové kromrole a ne ocelový plech. Několika tunové těleso škrabáku se trhá s kotvení a mocná síla jej posunuje o několik desítek metrů.

Stále se nacházíme v první sekundě výbuchu

Pásové dopravníky jsou rozmetané,nehořlavá transportní guma se začíná škvařit.Z utržených kabelů od pohonů šlehají blesky elektrického oblouku. Mnoha set stupnový žár zapaluje dřevěné rozpínky výztuže a vše hořlavé v okolí.V čelbě začíná hořet proplástek uhelné sloje.Do toho všeho jako plamenomet pod tlakem sto atmosfér šlehá hořící proud metanu.

Další ohnivá koule jen letmo olízne,zbytky zuhelnatělých těl obou mužů a ve stínu mohutného oblaku uhelného prachu se žene vpřed,ted jej dohání,další mohutná exploze otřásá dolem.

Tlaková vlna posílena tímto výbuchem,bortí kříž několika chodeb,kde se ve výklenku nachází zbytek osádky

.Do toho se ozývají podružné výbuchy metanu číhajícího ve výlomech.

Ohořelá těla čtyř horníků jsou rozhozena ve dvaceti metrovém okruhu.Některá počínají doutnat

. Ve svážné se trhá vysokonapětový kabel.Elektrický oblouk zasahuje výztuž.Ocel odolávající obrovským tlakům září ohnivým kruhem,kapky roztaveného kovu jako zlaté slzy kanou na počvu. Vše okolo je je v zuřících plamenech.Do boku chodby srší snopy jisker.

Uhelný pilíř začíná rudě žhnout.

Ohen se s neztenčenou chutí zahryzává do sloje,

Hrůzné divadlo poodhrnuje oponu.

Přísun vzduchu je neztenčen.

Znásilnovaná příroda si bere svoji první dan.