Jdi na obsah Jdi na menu
 


Budoucnost hornictví

9. 12. 2009

. Budoucnost hornictví

Stejně tak jako vývoj všech oborů lidské činnosti od nejstarších dob, byla i hornická činnost podmíněna a ovlivněna tržní poptávkou. V nejstarších dobách to byly: různé křemence, pazourky, drahokamy a rudy obecných kovů a ještě později: uhlí, ropa a mnoho dalších nerostných surovin.

Byla to například neznalost tavení polymetalických rud v průběhu středověku, kdy začínaly být bohaté rudy v oblastech oxidačních a cementačních pásem rudných žil vyčerpány.S postupem hornických prací do větších hloubek však klesala kovnatost rud a rudné žíly vykazovaly příměsi jiných kovů, které bylo nutno při hutnění oddělovat. Důsledkem byla určitá stagnace hornictví v této době, protože nemělo hospodářský význam těžit rudu, kterou nebylo možno dále zpracovat. Jestliže středověk a také pozdější doba ranného novověku potřebovaly vzácné kovy, především jako kovy monetární pro výrobu hodnotných mincí a dále pak i pro výrobu šperků a uměleckých výrobků pro sakrální a světské použití, přinesly 19. a 20. století zcela jiné využití nejrůznějších nerostných surovin, zejména kovů a tím také podstatně ovlivnilo jejich těžbu.

Stříbro se stalo nezbytnou surovinou pro: elektrotechniku, fotografii, chemii a další průmysl.

Zlato našlo nové uplatnění: ve sklářství, elektrotechnice, medicíně a v jiných oborech.

Cín se stal důležitou surovinou:v elektrotechnice,konzervárském prům.,chemii a v řadě dalších odvětví. Nesmíme zapomínat ani na skutečnost, že řada chemických prvků byla poznána teprve v době posledních dvou století a teprve pak byly určovány také nerostné suroviny, které tyto prvky obsahují.

Např. smolinec – dnes známá jakostní uranová ruda.

To co se zdálo havířům bezcenné, se během několika staletí stalo velmi hledanou rudou. Nebyly to jenom rudy vzácných i obecných kovů, které se hornicky dobývaly, ale také další nerudné suroviny byly takto dobývány a těženy: např. vápence a mramory, křemence, pazourky, drahokamy a polodrahokamy, sůl, grafitické břidlice, tuha, asbest, slída a řada dalších surovin. O hornické činnosti je dochováno mnoho písemných i mapových dokladů ve státních, zemských, městských i soukromých či podnikových archivech ve všech státech světa. Dalšími zdroji poznání vývoje hornictví jsou četná hornická i technická muzea a hornické skanzeny, zřizované v prostorách starých a opuštěných rudných dolů – snaha ukázat divákům především vývoj báňské techniky v určitém časovém období. Je však málo technických a hornických muzeí, která by kromě báňské techniky, mineralogických, petrografických a případně i geologických sbírek dokázala zpřístupnit návštěvníkům i etnografické, sociální a kulturní zázemí dřívějších hornických generací a předvést jim tak i průřez běžného života těchto lidí.

V současné době a také v blízké i vzdálenější budoucnosti bude zapotřebí hospodářské prozíravosti energetiků, strojírenských odborníků a národohospodářů k tomu, aby průmysl snížil energetickou spotřebu a aby i méně hodnotné druhy energetických uhlí mohly být hospodárně a ekologicky nezávadně zužitkovány.

Jaká tedy je a bude perspektiva hornictví?

Těžko odpovědět. V každém případě to bude situace velmi složitá a do jisté míry máme ještě dnes téměř poslední možnost ji přece jen trošku ovlivnit. Můžeme předpokládat, že složitost hornické budoucnosti nebude spočívat ani tak v technických problémech, ale prvořadě v hospodářských úvahách a možnostech. Teprve ve 20. století se začalo uhlí kvalitativně rozlišovat jak při jeho těžbě, tak i při důlních průzkumných pracích a vyhledávacím vrtném průzkumu z povrchu. V tomto století se v energetice začaly také uplatňovat ropa a zemní plyn. Ropa se stala i vyhledávanou chemickou surovinou. Nevíme prozatím, jaké nerostné suroviny bude průmysl v budoucnosti potřebovat, ale můžeme s jistotou říci, že to budou opět kovy a pokud budou zásoby postačovat, tak i ropa, uhlí i zemní plyn a samozřejmě se budou i nadále potřebovat nerudné nerostné suroviny pro průmyslovou výrobu. Víme také zcela bezpečně, že hornictví zůstane oborem budoucnosti, protože nerostné suroviny budou pro moderní průmysl budoucích století neméně potřebné než jak tomu bylo v dávné minulosti.

Současný stav hornictví u nás – perspektivy a budoucnost

1. Surovinová politika a využívání nerostného bohatství Předmětem politiky nerostných surovin jsou:

- palivo-energetické,

- rudní,

- nerudní,

- stavební suroviny, a to jak z prvotních, tak i z druhotných zdrojů.

Tato politika se nezabývá surovinami z obnovitelných zdrojů, jako:

- vodou,

- dřevem,

- zemědělskými surovinami,

- kaučukem,

- bavlnou apod.

Zabývá se však všemi druhotnými surovinami, jak z hlediska jejich vlivu na úspory prvotních nerostných zdrojů, tak i z hlediska vlivu na úspory energie.Specifickým rysem nerostných zdrojů je jejich neobnovitelnost a nepřemístitelnost. Využívání nerostných zdrojů proto vyžaduje zvláštní režim.

Analýza současné úrovně využívání nerostných surovin v České republice

ČR nepatřila mezi těžební státy – tak jsou označovány státy, ve kterých se podílí těžba nerostných surovin nejméně 25 % na tvorbě hrubého domácího produktu (HDP). Ekonomika ČR je závislá na dovozu nerostných surovin ze zahraničí. Zásoby některých nerostných surovin, vyskytujících se na našem území, byly do značné míry těžbou vyčerpány. Po roce 1989 zaznamenává hospodářský vývoj ČR významné strukturální změny. V důsledku toho v letech 1990-1996 poklesla těžba nerostných surovin jak ve fyzickém, tak i finančním vyjádření téměř o 35 %.Byla ukončena těžba všech rud, barytu, fluoritu. Došlo k výraznému omezení těžby uranových ložisek a byla zastavena těžba v řadě uhelných revírů. Vývoz Po r. 1990 došlo k poklesu tuzemské poptávky a tím i značnému poklesu těžby velké většiny nerostných surovin. Hlavní vývozní komodity podléhaly do konce roku 1996 licenčnímu řízení s množstevním omezením. U citlivých surovin (vápence, kámen) nebyly stanovené limity využity ani z 50 %, což ukazuje na přirozenou tržní regulaci exportu a signalizuje bezpředmětnost obav z živelného nárůstu exportu od r. 1997, po ukončení uplatňování limitů v návaznosti na plnění asociační dohody s EU. Hlavními vývozními komoditami bylo: - černé uhlí (41 %), - hnědé uhlí (19 %), - koks (16 %), - cement (14 %), - kaolin (3 %). Hl. odběratelskými zeměmi nerostných surovin a výrobků byly v roce 1996: Německo, Rakousko, Slovensko. Dovoz V ČR se zpracovávají a využívají nejen všechny druhy doma těžených surovin, ale ještě daleko širší paleta surovin dovážených (např. železná ruda, kovy, ropa a zemní plyn, síra, soli, fosfáty). Na dovozech těchto významných surovin je ČR zcela závislá. Hospodářský vývoj ČR po roce 1989 je charakterizován útlumem neefektivních výrob, nicméně struktura průmyslu stále odráží řadu problémů v jeho jednotlivých odvětvích jako odraz transformace a nedokončené restrukturalizace. Domácí surovinová základna, její životnost a perspektivy rozvoje ČR má svá specifika, vyplývající z její polohy a stavby území. Nerostná surovinová základna ČR je v celku rozmanitá. Surovinovou základnu ČR lze rozdělit takto: - palivoenergetické suroviny, - rudy, - nerudy a stavební suroviny, - druhotné suroviny Cíle surovinové politiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů Dlouhodobé cíle budou podřízeny plně podmínkám členství ČR v EU. Střednědobé cíle Hlavními střednědobými cíli jsou: - odstranění všech překážek vstupu do EU, - narovnání cen energií, - rozvoj surovinově nenáročných výrob, - zavádění bezodpadových a maloodpadových technologií. Krátkodobé cíle - zavést systém podpory vyššího využívání druhotných surovin. 2. Uhlí – strategická surovina 21. století (Důl Frenštát – rezerva černého uhlí v ČR) Názory na perspektivu dobývání uhlí v naší republice se různí. Jedni zaujímají stanovisko, že na dolech, pokud nejsou ekonomicky únosné, je nutné zastavit těžbu. Druzí zase zdůrazňují, že uhlí má v energetice perspektivu a je nutné dobývat i za cenu dotací, jak je tomu ve většině evropských států, které dobývají uhlí. Cena uhlí může rychle stoupat, nebude-li mít konkurenci. Uhlí zaujímá první místo mezi zdroji podílejícími se na výrobě elektrické energie. Zásoby kvalitního uhlí na dolech OKD a. s. a v beskydské oblasti jsou na sto let, ale je nutné s nimi účelně hospodařit. Na Ostravsku začala těžba černého uhlí před 213 lety v roce 1782 a bylo vytěženo 1230 tun uhlí. Těžba byla postupně zvyšována a za sto let v roce 1882 bylo vytěženo 2618 tun černého uhlí, v dalších letech rovnoměrný nárůst a v roce 1914 byla docílena těžba 9 360 000 tun. Po první a druhé světové válce dochází k výraznému snížení těžby z mnoha důvodů: - doly jsou vydrancované, - nemají dostatečnou kapacitu, - podstatné snížení počtu pracovníků, - nedostatek technických kádrů, zejména inženýrů, v důsledku zastavení studia na vysokých školách. Současně bylo nutné nahrazovat těžbu za doly, na kterých se snižovala kapacita důlního pole. Tyto požadavky byly řešeny výstavbou nových dolů 9. květen, ČSM, Paskov a Staříč. Po sametové revoluci v listopadu 1989 dochází k poklesu těžby v důsledku opuštění ocelové varianty a zejména v důsledku podřízení těžby uhlí tržní ekonomice. V současné době je v OKD a. s. zajišťována ekonomická efektivnost těžby uhlí výběrovou těžbou. Pro zajištění optimální těžby v 21. století bude nutné za vydobyté zásoby uhlí připravit nové. Důlní a ekonomické podmínky pro výstavbu nového dolu jsou v důlním poli Dolu Frenštát, jehož výstavba byla přerušena. Důl Frenštát je strategickou perspektivní rezervou černého uhlí v České republice.

3. Nástin úlohy uhelného průmyslu v energetickém hospodářství ČR

energetické hospodářství tvoří v každé zemi páteř ekonomiky a její bezproblémové a efektivní fungování je nutnou podmínkou úspěšného ekonomického rozvoje. Tuhá paliva – uhlí – jsou jediným tuzemským primárním energetickým zdrojem, a uhelné hornictví má proto v energetickém hospodářství významné postavení. Současný stav energetického hospodářství - na energetickou situaci ČR mají v posledním období podstatný vliv hluboké změny v politickém a hospodářském vývoji v Evropě a ve světě, - v politické oblasti, vzhledem ke zdrojové závislosti české energetiky na dovozech ropy a zemního plynu – nestabilní vývoj v některých státech a pokračující i integrační vývoj v Evropě, - v ekonomické oblasti je to trend směřující k celoevropské, resp. celosvětové spolupráci, potvrzený zejména podepsáním dohod Světové obchodní organizace (WTO), vznikem regionálních dohod o volném obchodu (CEFTA) a přidružením ČR k Evropské unii. Významným je rovněž vstup ČR do OECD a s tím související příprava v Mezinárodní energetické agentuře. - v únoru 1992 schválila vláda ČR usnesením č. 112/92 „Energetickou politiku České republiky“, kterou byla založena transformace a restrukturalizace českého energetického hospodářství.

Uhelné doly byly rozděleny do 3 ekonomických skupin:

1. doly trvale ztrátové a neefektivní

2. doly podmíněně efektivní

3. doly perspektivní

Doly třetí skupiny byly základem k vytvoření komerčních uhelných společností, byly založeny: 3 společnosti na těžbu černého uhlí:OKD a.s. Ostrava, ČMD a.s. Kladno, ZUD a.s. Zbůch, 3 společnosti na těžbu hnědého uhlí:MUS a.s. Most, SD a.s. Chomutov, SU a.s. Sokolov, 1 společnost na těžbu lignitu:Lignit s.r.o. Hodonín. Součástí restrukturalizace se stal program útlumu a likvidace dolů první skupiny ( trvale ztrátových dolů, lomů a provozů). Transformační změny ekonomiky spolu se strukturálními a systémovými změnami v energetickém hospodářství mají za následek snížení poptávky po uhlí jako primárním energetickém zdroji,  Produkce černého uhlí se proti roku 1990 snížila na 70,7 %, produkce hnědého uhlí na 76,45 %,lignitu na 49,6 %. V elektroenergetickém sektoru vzn. a.s.České energetické závody(ČEZ)jako hlavní výrobce a dodavatel elektřiny.Systémové elektrárny(SE)jsou součástí horizontálně integrované výrobní soustavy ČR Možný vývoj relevantního okolí uhelného průmyslu ve střednědobé perspektivě - problémy vývoje uhelného průmyslu jsou úzce spjaty s vývojem ekonomiky, - uhelné hornictví se bude rozvíjet v České republice v širších souvislostech jejího celkového ekonomického rozvoje a především s tím souvisejícího rozvoje jejího energetického hospodářství. Pro účely této úvahy byly přijaty tyto nejobecnější principy:

a) Česká republika bude v příštích 40 až 50 letech, z hlediska hospodářského a politického, trvale se upevňující součástí evropského integrovaného prostoru;

b) do konce prognózního období nedojde k politické rozdílnosti vyžadující vojenské řešení, nedojde k širokému využití převratných průmyslových technologií ani ve výrobě ani ve spotřebě;

c) kapalná paliva na bázi ropy budou přednostně využívána pro mobilní pohony a v petrochemii a pro ostatní účely, zejména energetické, jen ve velmi omezeném rozsahu;

d) dispozice zásob uhelných surovinových zdrojů je ověřená, stavy uhelných zásob jsou známé. Tyto principy musí být společné pro všechny scénáře možné budoucnosti, které jsou dále zkoumány. Pro tyto účely byly vybrány tyto tři základní scénáře:

a) Scénář A představuje optimistickou variantu možného budoucího vývoje s nejrychlejším tempem přizpůsobování ČR kritériím Maastrichtské dohody a řadou pozitivních prvků v ekonomické a sociální oblasti;

b) Scénář B představuje reálnou variantu možného budoucího vývoje s přiměřeným tempem přizpůsobování ČR kritériím Maastrichtské dohody;

c) Scénář C představuje variantu, která se do roku 2015 neliší od scénáře B, a po tomto roce je vývoj pod výrazným tlakem požadavků na zlepšení globálních a lokálních podmínek životního prostředí pod hrozbou nezvratných klimatických změn na Zemi. Z očekávaného demografického, hospodářského a průmyslového vývoje, předpokladů vývoje cen paliv a energií, snižování energetické náročnosti a vztahu společnosti k životnímu prostředí, jsou odvozeny charakteristické rysy scénářů  Přehled charakter. rysů jednotlivých scénářů vývoje energetického hospodářství do roku 2030 Charakteristika Scénář A Scénář B Scénář C Demografický vývoj Počet obyvatel vzroste do roku 2030 o 400 tis. obyvatel proti r. 2000. Počet obyvatel do roku 2030 poklesne z 10,3 mil. v roce 2000 na 10,1 mil. Stejný jako scénář B Hospodářský vývoj Maastrichtská kritéria pro vstup do EU splní ČR těsně po roce 2000. Maastrichtská kritéria pro vstup do EU splní ČR v roce 2005. Do roku 2015 stejný jako B. V r. 2015 bude přijata mimořádně tvrdá ekologická legislativa. Podíl průmyslu Podíl průmyslu na HDP klesne do r. 2030 na 23%. Podíl energeticky a surovinově náročných odvětví bude klesat do roku 2010 a později bude konstantní. Podíl průmyslu na HDP klesne do r. 2030 na 25%. Podíl energeticky a surovinově náročných odvětví bude klesat rovnoměrně po celé prognózované období. Podíl průmyslu na HDP klesne do r. 2030 na 18%. Podíl energeticky a surovinově náročných odvětví bude klesat rovnoměrně po celé prognózované období. Obyvatelstvo Nízká stabilizovaná míra inflace a vysoká dynamika růstu HDP dovolí růst reálných mezd. Důsledkem je trvalý růst životní úrovně obyvatelstva. Růst životní úrovně obyvatel bude pokračovat pomalejším tempem než ve scénáři A. K vyrovnání s životním standardem obyvatel zemí EU dojde až v r. 2020. Růst životní úrovně bude jen velmi pomalý. K vyrovnání s životním standardem obyvatel zemí EU dojde až v r. 2030. Ceny paliv a energie Ceny budou plně liberalizovány před r. 2000 a DPH bude harmonizována s EU do r. 2005. Stejný vývoj jako ve scénáři A. Stejný vývoj jako ve scénáři A do r. 2015. Po roce 2015 výrazné zvýšení cen paliv a energie z ekologických důvodů. Snižování energetické náročnosti Stát vyčlení z rozpočtu dostatečný objem prostředků na iniciaci a podporu energetických úspor drobných podnikatelů a řešení úspor energie v oblasti bydlení a služeb. Stát vyčlení z rozpočtu na podporu úspor energie objem nižší asi o 1/3 než ve scénáři A. Tempo realizace úspor bude pomalejší. Rychlé tempo snižování energetických úspor a nezbytné státní dotace budou vynuceny vážnými ekologickými problémy okolo r. 2015. Vztah k životnímu prostředí Efektivně fungující ekologická legislativa, cenová a daňová politika státu umožní dosáhnout a udržet trvale úrovně životního prostředí srovnatelnou se zeměmi EU. Environmentální daně nebudou zavedeny. Stejný jako scénář A. Efektivně fungující ekologická legislativa, cenová a daňová politika státu umožní dosáhnout daleko přísnější strategické ekologické cíle než ve scénáři A. Environmentální daně budou zavedeny. Další charakteristiky Omezení emisí CO2 v rozsahu platných mezinárodních dohod. Prioritní primární zdroje v období 2000-2015 budou uhlí a zemní plyn a v období 2016-2030 uhlí, zemní plyn a jaderná paliva. Stejný jako scénář A. Razantní omezení exhalací CO2 po roce 2015 z titulu možných vážných změn klimatu. Prioritní primární zdroje v období 2000-2015 budou uhlí a zemní plyn, po roce 2016 zemní plyn a jaderná energie. z uvedené tab. 3 vyplývá kvalitativní závěr, že ve všech scénářích, v různé kvantitativní míře je nezastupitelná úloha uhlí ještě v roce 2030, zejména pro výrobu elektřiny a tepla, ale i pro další energetické účely, postavení uhlí v předpokládaném vývoji struktury energetického hospodářství České republiky,v roce 2020 bude uhlí pokrývat okolo 30 % tuzemské spotřeby energie,po roce 2020 nastane složitější situace,v roce 2030 i v dalším období bude hrát uhlí stále významnou roli v pokrývání tuzemských potřeb energie a je nesporně invariantou energetického hospodářství státu. Z tohoto hlediska je tedy nutné zajistit v dostatečném předstihu takovou přípravu těžeb, která by uvedený požadavek naplňovala, neboť většina tuzemské spotřeby uhlí bude využita jako vsázka k výrobě elektrické energie.Očekávaný vývoj v rozhodující době uhlí bude rovněž určitou invariantou jak energetické bilance, tak i výroby elektřiny v České republice. Shrnujeme-li tedy pak nejméně do roku 2030, ale spíše až do poloviny příštího století, bude uhlí v energetické bilanci České republiky nezastupitelnou formou primárních energetických zdrojů.

Shrnutí a doporučení

1. Uhlí zůstane velmi důležitou invariantou ekonomického vývoje a růstu hrubého domácího produktu.

2. Uhlí bude ještě v roce 2030 pokrývat v energetické bilanci státu okolo jedné čtvrtiny potřeb energie.

3. S přihlédnutím k nezbytným operativním rychle mobilizovatelným rezervám je nezbytné v těžební přípravě zabezpečit tuzemské zdroje na úrovni 25 až 30 % celkové tuzemské spotřeby energie.

4. Pro uhlí se budou postupně zužovat odbytové možnosti a dominantním sektorem odbytu po roce 2010 se stane výroba elektrické energie.

5. Uplatnění uhlí v energetické bilanci státu závisí nejen na vývoji progresivních těžebních technologií, ale také na rozvoji technologií energetického využití uhlí, zejména spalovacích procesů.

6. Provedené úvahy potvrzují, že uhlí, jaderná energie a plyn v energetické bilanci státu nejsou v pravém slova smyslu konkurenčními primárními zdroji energie.

7. Naplnění těchto závěrů pro realizaci kteréhokoliv ze scénářů a cílů s přihlédnutím ke strategickému významu uhlí pro hospodářskou politiku České republiky vyžaduje přijmout účinná regulační opatření ze strany státu pro omezení volného působení tržních sil k vyloučení negativního působení krátkodobých rozhodnutí s trvalými nebo nevratnými důsledky.

4. Hnědé uhlí v ČR – útlum nebo budoucnost ?

- ve veřejných diskuzích vystoupili mnozí zastánci obnovitelných alternativních zdrojů energie, často však přeceňují výkonové možnosti a tím i význam těchto zdrojů. Jejich důležitost nelze zanedbat, ale nutno si uvědomit, že jejich přínos se bude pohybovat v hodnotách desetin resp. jednotek procent naší celostátní energetické potřeby, - jaderná energie má řadu odpůrců v občanských iniciativách, zejména mládežnických - hlavním faktorem v tom je nedostatečná informovanost (vysvětlil mladým lidem někdo rozdíl mezi oprávněně obávaným jaderným reaktorem černobylského typu s uhlíkovým moderátorem a mezi lehkovodním reaktorem v Temelíně, včetně mnohonásobně vyšší spolehlivosti zabezpečovacího zařízení této jaderné elektrárny?), - nutné přiřadit i ostrou, v podstatě oprávněnou kritiku negativních důsledků dřívějšího intenzivního využívání hnědého uhlí ve velkých tepelných elektrárnách a v chemickém průmyslu na území obou podkrušnohorských revírů, - škodlivé exhalace SO2 a Nox napáchaly v lesních porostech Krušných hor značné škody, - počátkem devadesátých let vznikaly často i nedomyšlené názory na zdánlivě jednoduchá řešení tehdejší nepříznivé situace v životním prostředí severních Čech, - v průběhu let 1990-1996 se situace výrazně měnila. Lze to názorně i když s určitou přibližností dokumentovat porovnáním změn HDP a spotřeby elektrické energie

Cenová hladina u topného oleje se vrátila na původní hodnoty, poklesl i zemní plyn, ale udržel cenové relace vyšší než z počátku sedmdesátých let.Z těchto cenových relací vychází i studie PROGNOS s předpokladem cenového nárůstu ropy a zemního plynu cca 1,7 %. U energetického uhlí je předpoklad asi 1,9 % ročně. SRN značnou část energetických zdrojů dováží. Tento podíl do budoucna ještě vzroste například útlumem domácí těžby drahého černého uhlí a jeho náhradou výrazně lacinějším importem tohoto energetického paliva. Obdobně je tomu u ropy a zemního plynu, vzhledem k omezenosti domácích geologických a těžebních zásob. Rozvaha o výši zatíženosti státní platební bilance nezbytným dovozem energetických surovin a všech energetických zdrojů musí být zpracována s dlouhodobým výhledem. V těchto souvislostech vyniká důležitost stabilní dlouhodobé pozice hnědého uhlí, jehož těžitelné zásoby v SRN vystačí dlouhodobě i do druhé poloviny 21. století. Do základních předpokladů dlouhodobé prognózy zahrnul ústav PROGNOS AG další předpoklady, které je účelné v zásadě (případně s menšími úpravami) aplikovat i v našich úvahách.

Jsou to tyto předpoklady:

a) Počet obyvatel se v období do roku 2020 výrazně nezmění.

b) Celková energetická spotřeba by se neměla zvýšit, i když při průměrném růstu HDP o 2,2 % by do roku 2020 (počítáno od 1992) vzrostl HDP o 85 %. c) Nutno však počítat se vzrůstem spotřeby elektrické energie, neboť důležitou částí všech moderních výrobních technologií je právě elektřina jak v silové části pohonů, tak i v regulačních a vyhodnocovacích elektronických obvodech.

d) Ve výrobě elektřiny dojde ke změnám ve vstupu primárních energetických zdrojů, kromě jiného nejen pro cenové relace a dostupnost jednotlivých PEZ, ale i vlivem předpokládané energetické daně EU, která sleduje jako cíl jednak obecně účelovou hospodárnost a úsporu energie, jednak snížení emisí CO2 při spalování fosilních paliv, jako faktoru pro vznik tzv. skleníkového efektu. Při aplikaci těchto předpokladů vytvořil ústav PROGRES AG obrázek energetické situace SRN v roce 1995 a předpoklad pro rok 2020, z uvedeného příkladu SRN je zjevné, že při posouzení energetického výhledu průmyslového státu hraje dominantní úlohu zajištění elektrické energie. Posuzováno podle rozložení PEZ použitých při výrobě elektrické energie vidíme u vyspělých evropských států, členů EU velkou rozmanitost. Je vyvolána snahou pokrýt co největší část z vlastních zdrojů  neboť import jak elektrické energie, tak i energetických surovin představuje velké zatížení platební bilance státu.  V koncových letech uvažované dlouhodobé asi třicetileté perspektivy, zasáhne do světové energetiky jako velice výrazný faktor značná vyčerpanost současných hlavních ložisek ropy. Lze sice předpokládat další nárůst zásob jako výsledek intenzivního geologického průzkumu, ale výsledek lze jen stěží odhadnout. Co je proto nezbytné v naší situaci udělat? Především přestat se zdůrazňováním programu útlumu uhelného hornictví a nahradit tento likvidační program programem promyšleného využití uhelného průmyslu a uhelné energetiky. Studie dokumentují, že i pro výrobu elektrické energie bude po roce 2000 hnědého uhlí nedostatek. Nový pohled na úlohu hnědouhelné energetiky v dlouhodobé palivoenergetické situaci našeho státu vyžaduje zpracování dílčích studií, které by poskytly případně i alternativní návrhy na řešení následujících problémů: 1. Vazbu vývoje hnědouhelné energetiky s celkovou perspektivou dlouhodobého hospodářského vývoje ČR.

2. Možnosti prodloužení životnosti hnědouhelných revírů využitím i dosud blokovaných zásob.

3. Možnosti modernizace elektráren se zvýšenou účinností využitím paliv při vysokém stupni ochrany životního prostředí.

4. Možnosti nových těžebních technologií s vyšší produktivitou práce.

5. Účelnost organizačních úprav.

6. Vliv navrhovaného dlouhodobého programu na stav zaměstnanosti a sociálních jistot obyvatel v dotčených oblastech.

7. Vliv nové koncepce na životní prostředí a tvorbu následné krajiny. Na uvedené problémy byla zpracována již dříve řada dílčích studií z různých hledisek. Přesto připojím několik poznámek proč je nezbytné doplnit tyto studie novými dlouhodobými předpoklady. je zřejmé, že těžba hnědého uhlí těsně po roce 2000 už nebude stačit potřebám energetiky. Celkovou spotřebu elektrického proudu bude nutné doplňovat dalšími zdroji (jaderná energie, import PEZ, import elektrické energie). Lze tedy předpokládat plné časové využití tepelných hnědouhelných elektráren vždy bez ohledu na celkový vývoj jednotlivých odvětví národního hospodářství.

Ad 2) Pro prodloužení životnosti revíru je nezbytné zabývat se maximálním využitím uhelné substance. Novým zhodnocením tzv. ekologických limitů těžby, stanovených v roce 1992 v době přebytku elektrické energie českou vládou premiéra Pitharta. Tím se stalo, že např. od počátku roku 1997 byl zastaven moderně vybavený důl Chabařovice právě v období, kdy se projevoval nedostatek hnědého uhlí. Zastavení dolu znamená ztrátu zásob cca 90 Mt nízkosirnatého uhlí.

Ad 3) Zpracovat studii možností nahradit stávající parní elektrárny s bloky 200 MW a 100 MW s účinností využití energie paliva cca 33 % účinnějšími moderními elektrárnami, odsířenými, denitrifikovanými, dokonale odprášenými s účinností nad 40 % využití paliva. Druhou důležitou možností prodloužení životnosti revírů je zvýšení účinnosti elektráren. Dnešní elektrárny se 100 MW a 200 MW bloky s celkovou účinností využití paliva cca 33 % se jeví jako značně zaostalé proti novým hnědouhelným elektrárnám v SRN s účinností kolem 44 %.

Ad 4) Jakmile připustíme účelnost zavedení nové techniky v elektrárnách, vyvstává otázka, zda obdobnou technologickou inovací by neměly projít i naše povrchové doly dodávající palivo do elektráren. Jsou dnes vybaveny technikou s plynulým pracovním procesem, vývojově zastaralou asi o 20 let. Obdobnou poznámku nutno udělat i pro vývoj elektráren. Bloky 100 MW a 200 MW budou po roce 2000 vnímány v hnědouhelných veřejných elektrárnách jako muzeální typy.

Ad 5) V této souvislosti by bylo účelné zvážit i současný organizační stav v celém oboru hnědouhelné energetiky. U nás probíhal vývoj po roce 1990 cestou rozmělňování a útlumu uhelného průmyslu a nezájmu o výzkumnou a výrobní část tohoto odvětví. V této mylné praxi pokračujeme i nyní. Lze se domnívat, že další vývoj energetické situace vyžádá i přehodnocení vazeb s cílem posílit tržní pozici domácí energetiky v konkurenci s importem. 

5. Uhlí a jaderná energie

– nové možnosti jejich propojení ČR, jako malá země, přecházející na tržní hospodářství a usilující o zapojení do celoevropského a světového hospodářského mechanizmu, musí při všech svých prognózních úvahách o energetickém hospodářství vycházet z konfrontace světového vývoje s domácími možnostmi. Některé obecné trendy ve vyspělých zemích mají paralelu i v ČR. Ve strategii energetického hospodářství ve světě existují určité protichůdné tendence. U vyspělých zemí se očekávají zejména trvalé potíže s obstaráváním ropy. Dále převaha typů energií, rozváděných sítěmi, jejichž růst lze předpokládat i za stavu, kdy dojde k celkovému poklesu primárních zdrojů a růst podílu jaderné energie, který však nebude stačit kompenzovat úbytek ropného paliva. Nebude ani samostatně stačit k vyřešení problému ekologie, zejména z hlediska nového pohledu na hrozbu, plynoucí z exhalací CO2 (kromě SO2 a NOx). Vyspělý svět musí zabezpečit substituci zdrojů.Proto se předpokládá v rámci hesla „uhlí-jaderná energie“ nový vstup uhlí do energetických rozvojových scénářů. Ne však v tradiční podobě, ale jako zdroje pro substituční, ekologicky „čistá“ paliva, na něž je vyspělý svět navyklý (plyn, elektřina), resp. má vytvořenou infrastrukturu pro jejich budoucí zapojení (methanol, vodík). U rozvojových zemí lze očekávat jiný vývoj: nemohou vyloučit ropu ze své spotřeby, nemají vytvořenou infrastrukturu pro širší zavádění energie spojené se sítěmi, nemohou ve větší míře rozvinout ani jadernou energetiku. Budou ovlivňovat i nadále trh ropy, i za cenu určitých konfliktů s vyspělým světem. Mají dostatek zdrojů uhlí, ale budou ho využívat především pro výrobu elektřiny. Proto pro rozvojový svět bude heslem budoucnosti „uhlí-ropa“ a z ekologických důvodů je v zájmu vyspělých zemí prosadit zde nové technologie využívání uhlí pro výrobu elektřiny (integrované paroplynové cykly fluidní technologie apod.). Zdokonalení procesu výroby elektřiny z uhlí má proto stejný význam, jako další rozvoj jaderné energetiky a realizace koncepce „uhlí-jaderná energie“ k rozšíření palety energetických produktů, získaných touto symbiózou. K uskutečnění koncepce uhlí-jaderná energie je možno realizovat různé strategie. Jednou z nich je dnes již relativně dobře rozpracovaná vazba vysokoteplotního jaderného reaktoru (HTR) a přepracování uhlí. Jejich výhodné spřažení se dá vysvětlit pomocí schématu na obr. 1, jako příkladu koncepce „uhlí a jaderná energie pro výrobu elektřiny a plynu“. Symbióza uhlí a jaderné energie při výrobě elektřiny a plynu uhlí jaderná energie zplyň. uhlí výroba elektřiny vysokopot. teplo konverze rozklad vzduchu rozklad vody Proud CO+H2 H2 O2 N2 Propojenost jednotlivých uzlů je zde zřejmá: samostatná výroba elektřiny z uhlí či HTR (její použití pro rozklad vody či vzduchu), využití získaného O2 a tepla z HTR ke zplyňování uhlí,využití vyrobeného plynu jednak pro výrobu elektřiny v paroplynovém cyklu a k získání syntézního plynu (CO+H2), který lze přimíchávat do zemního plynu, procesy methanizace získávat methan, respektive přes známé procesy konverze jeho C/H poměr posunout až k čisté výrobě H2 či při částečné konverzi získat jeho libovolný poměr, rozklad H2O teplem z HTR k získání O2 a H2 (které dále umožní zvýšit podíl jaderné energie při zplyňování uhlí). Konečně lze paletu rozšířit o produkty, k jejichž výrobě je potřeba jen vodík, bez uhlíku (výroba amoniaku, hydrogenace těžkých ropných frakcí, doprava). Omezení a problémy možného technologického nasazení HTR (vysokoteplotní jaderný reaktor) ČR si stěží může dovolit samostatně vyvíjet HTR, může však kooperovat při jeho realizaci na bázi licencí, kooperačních dohod atd. Zdánlivá je jednoduchost výroby HTR (modulu) a její zvládnutelnost vyspělým jaderným a chemickým průmyslem v naší republice je diskutabilní, zejména pokud jde o vysokoteplotní a další komponenty (vysoce legované materiály, práce s grafitem, héliem atd.),zavedení HTR do struktury naší jaderné energetiky by znamenalo narušení jejího jednotypového charakteru (LVR) a nutnost rozšíření zavedených technologií (jiná paliva, jiné chladivo atd.), což je nákladné, a může to být předmětem kritiky národohospodářů,ČR vždy bude zřejmě závislá, pokud jde o palivo HTR, ale jeho vlastní vývoj a výroba je pro svou složitost v ČR nemyslitelná. Zároveň by bylo třeba řešit problém likvidace vyhořelého paliva, u něhož se nepředpokládá přepracování, ale trvalé uložení,nelze počítat s tím, že bychom si u nás mohli dovolit nasadit reaktor, aniž by byl nejprve odzkoušen v několikaletém provozu výrobcem. Opožďování jeho realizace ve světě z důvodů uvedených v začátku této kapitoly vede k závěru, že je třeba počítat s časovým odkladem jeho možného nasazení daleko za rok 2000 (zřejmě ne před rokem 2010),všechny práce vedené v ČR při studiu použití HTR by měly počítat s reálnou možností nasazení ve střednědobé perspektivě pouze HTR-Modul, který je dostatečně versatilní i výkonově flexibilní a v měřítcích malé ČR aplikovatelnější než střední HTR (VG-400 apod.), nehledě na jeho prakticky již dnes dokončený vývoj,i u nás, podobně jako ve světě, by zřejmě prosazení HTR-Modul muselo jít v první etapě (výstupní teplota 750°C) přes jeho použití pro výrobu elektřiny a tepla (jaderné výtopny pro CZT, resp. aplikace páry v chemickém průmyslu). Teprve později – zejména po zvládnutí materiálové problematiky, k nasazení HTR-M pro zplyňování uhlí. Reálně možné pozdější nasazení HTR-M pro tuto aplikaci nutí k prověření disponibility vhodného uhlí pro vzdálenější časový horizont,je zřejmé, že i u nás jsou předpoklady pro zvládnutí vlastních technologických procesů zplyňování a doprovodných procesů (úprava plynu atd.). To neplatí pro uzly vyvedení tepla HTR do procesu (parní reforméry, mezivýměník He/He, potrubí horkého plynu a vysokoteplotní armatury) – mimořádně vysoké nároky na materiály a kvalitu provedení by vyžadovaly stejně jako vlastní HTR úzkou spolupráci s vyspělými zeměmi.

Je zřejmé, že symbióza „uhlí-jaderná energie“ realizovatelná aplikací HTR reaktorů, je uskutečnitelná. Ve vyspělých zemích pro rozvoj tohoto směru nestojí dnes otázka „zda vůbec“, ale „kdy“, 

. Uranový průmysl v ČR

 

historie a současný vývoj

Uranový průmysl v České republice byl založen 1. ledna 1946 v Jáchymově pod názvem Jáchymovské doly, n. p. (JD n. p.).

V průběhu vývoje uranového průmyslu se měnila organizační struktura a názvy přes: Ústřední správu výzkumu a těžby radioaktivních surovin (ÚSVTRS), Ústřední správu uranového průmyslu (ÚSUP), Československý uranový průmysl (ČSUP),až po dnešní DIAMO, s. p.

Od roku 1946 se průzkum a těžba uranu rozvíjely velmi intenzivně a uranový průmysl se stal brzy důležitým odvětvím českého průmyslu.Během 50 let existence uranového průmyslu bylo na území České republiky nalezeno a prozkoumáno: okolo 200 ložisek a rudních výskytů uranu, z nichž 74 bylo těženo,vyhloubeno 550 průzkumných a těžebních jam,vyraženo 324štol ,otevřeno 16lomů.Střídavě pracovalo 8závodů na zprac. uranové rudy Vrcholu produkce okolo 3000 t uranu bylo dosaženo v roce 1960. Od té doby se pohybovala produkce v rozmezí od 2500-3000 tun uranu až do roku 1989, kdy začala prudce klesat až na 604 tun uranu v roce 1996. Za období 1949-1996 činila celková produkce uranu v České republice 104 748 tun U.

50. léta činnost Uranového průmyslu ovlivnila životní prostředí na více než 200 lokalitách, což představuje zhruba 19 km3 území postiženého činností uranového průmyslu. Vzniklo 46 mil. m3 hald vytěžené horniny, 584 ha ploch odkališť

a v oblasti Stráže pod Ralskem bylo kontaminováno 186 mil. m3 cenomanských a 80 mil. m3 turonských podzemních vod.

V současné době představuje likvidace a sanace lokalit s ekologickou zátěží, způsobenou průzkumem, těžbou a zpracováním uranu hlavní program činnosti s. p. DIAMO. Vývoj průzkumných prací Díky geochemickým vlastnostem uranu se zvýšené akumulace uranu vyskytují jak v oblastech krystalinika Českého masívu, tak i v různých částech jeho platformního pokryvu. Velký význam pro formování ložiskových akumulací uranu měla variská tektogeneze, s níž jsou svázána hydrotermální ložiska uranu v Českém masívu.

Z 15 typů uranu známých ve světě (klasifikovaných MAAE), jsou v České republice zastoupeny pouze dva – žilný a pískovcový.

Zásoby uranu a možnosti budoucí těžby

Ověřené zásoby uranových rud, označované jako kategorie RAR a ERA-I podle klasifikace MAAE (C1 a C2 podle naší původní klasifikace) jsou evidovány k 1. 1. 1997 ve výši 49 180 tun U v cenové kategorii do 130 USD za 1 kg U. 81 % těchto zásob je vázáno na ložiska Rožná, Hamr a Stráž, zbytek je na ložiskách Brzkov a Osečná –Kotel. Zásoby s nižším stupněm prozkoumanosti (EAR-II podle klasifikace MAAE, P1 podle naší původní klasifikace) jsou evidovány ve výši 8 480 tun U a jsou vázány na ložiska Rožná, Brzkov a Hvězdov. Prognózní zásoby P2 („speculative resources“ podle klasifikace MAAE) jsou evidovány v sedimentech severočeské křídové pánve.

V dubnu 1995 rozhodla vláda České republiky o uzavření dolu Hamr, v březnu 1996 o zahájení likvidačních a sanačních prací na ložisku Stráž a že ložisko Rožná bude vytěženo do roku 2002, je zřejmé, že podstatná část nejlépe prozkoumaných a připravených zásob bude na přelomu tisíciletí zlikvidována těžbou nebo odpisem. Produkce uranu pro potřeby naší jaderné energetiky po roce 2000 připadá v úvahu (kromě snižujícího se množství uranu získávaného v rámci likvidace a sanace ložiska Stráž) příprava zásob k dobývání na ložiskách Brzkov, Osečná-Kotel a Hvězdov.

Využití těchto zásob bude záviset na podmínkách pro přípravu těžby na uvedených lokalitách, vývoji světových cen uranu i možnostech případného nákupu uranu v zahraničí.

V každém případě se úvahy o budoucím zabezpečení uranu pro potřeby naší jaderné energetiky jeví jako velmi aktuální.